ECLI:CZ:NS:2004:3.TDO.61.2004.1
sp. zn. 3 Tdo 61/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. ledna 2004 o dovolání J. V., nyní ve výkonu trestu ve věznici V., proti usnesení Vrchního soudu v Praze, sp. zn. 7 To 92/03 ze dne 2. 9. 2003, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp.zn. 1 T 3/2003, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání od m í t á .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové, sp. zn. 1 T 3/2003 ze dne 6. 6. 2003, byl dovolatel uznán vinným trestným činem vraždy podle §219 odst. 1, odst. 2 písm. e), h) trestního zákona (dále jen tr. zák.), jehož se dopustil skutkem přesně popsaným ve výroku rozsudku soudu prvního stupně. Za uvedený trestný čin byl dovolatel odsouzen podle §219 odst. 2 tr. zák. za použití §29 odst. 1, 2 tr. zák. k výjimečnému trestu odnětí svobody v trvání dvaceti roků, pro jehož výkon byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou a současně bylo rozhodnuto o náhradě škody.
O odvolání J. V. proti tomuto rozsudku rozhodl ve druhém stupni Vrchní soud v Praze usnesením sp. zn. 7 To 92/03 ze dne 2. 9. 2003, jímž odvolání podle §256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) jako nedůvodné zamítl.
Dovolatel podal prostřednictvím svého obhájce v zákonem stanovené lhůtě i za splnění všech dalších náležitostí stanovených zákonem dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvod, který je vymezen ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku uvedl, že jeho odsouzení bylo vybudováno pouze na základě ve věci provedených nepřímých důkazů,které ve svém souhrnu neumožňují učinit závěr o jeho vině tak, jak k němu posléze oba soudy dospěly. V této souvislosti také poukázal na nepřesvědčivost závěrů soudů vyvozených z provedeného dokazování s tím, že v průběhu řízení vedeného proti němu nebyly vzaty v úvahu i jiné verze skutkového děje, které se nabízely a nebyly prověřeny, když v tomto směru nebyly verifikovány další skutečnosti, které při objasňování skutku byly zřejmé a nebyla jim věnována /ani ze strany/ soudů náležitá pozornost. Proto také navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení odvolacího soudu a podle §265l odst.1 tr.ř. mu přikázal, aby ve věci znovu jednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupce se k takto podanému dovolání nevyjádřil.
Protože dovolání jako mimořádný opravný prostředek, lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. zabýval se dovolací soud především tím, zda uplatněné dovolací důvody lze považovat za takové, které jsou uvedeny v citovaném ustanovení zákona, když jejich shledání je současně základní podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. ř.).
Na tomto místě nutno zdůraznit, že důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech,kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv tedy z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly posouzeny v souladu se zákonem, tedy právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu z hledisek uvedených v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění a skutkové vady tak nejsou důsledkem nesprávného hmotně právního názoru.
Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je především popis skutku obsažený v příslušném výroku napadeného rozhodnutí ve věci samé, případně i další okolnosti relevantní obecně z hlediska norem práva hmotného.
V posuzované věci však dovolatel opřel shora uvedený dovolací důvod o námitky, které mají svůj základ v provedených skutkových zjištěních, když poukazuje na nepřesvědčivost provedených nepřímých důkazů,polemizuje s jejich obsahem či s tím, že nebyly dostatečně objasněny další skutkové okolnosti,které by mohly přivodit i jinou verzi samotného skutkového děje. Přitom z napadeného rozhodnutí i rozsudku soudu prvního stupně je zřejmé, že soudy po zhodnocení provedených důkazů vycházely z konkrétních skutkových zjištění, které také ve svých rozhodnutích vyložily a odůvodnily a o které následně opřely právní posouzení skutku jako trestného činu vraždy podle §219 odst. 1, odst. 2 písm. e), h) tr. zák., přičemž nelze dospět k závěru,že mezi takto učiněnými skutkovými zjištěními a jejich následným hodnocením /kvalifikací/ by existoval extrémní nesoulad. Dovolatel se takto v rámci označeného dovolacího důvodu domáhá revize zjištěného skutkového stavu, a tedy dovolání uplatnil na procesním (§2 odst. 5, 6 tr. ř.), nikoliv hmotně právním základě. Nelze než uzavřít, že jeho námitky tak pod uvedený dovolací důvod nespadají.
Je rovněž nutné připomenout, že dovolatel je v souladu s §265f odst. 1 písm. a) - l) tr. ř. povinen odkázat v dovolání na toto zákonné ustanovení, přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným zákonem. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle §265b tr. ř., byť je na příslušné zákonné ustanovení v dovolání formálně odkazováno /k tomu i přiměřeně např. usnesení Ústavního soudu ČR ve věcech sp. zn. I.ÚS 412/02 a III.ÚS 732/02/ .
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo, než podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout jako dovolání, které nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, přičemž v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil rozhodnutím, které přijal v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 28. ledna 2004
Předseda senátu:
Mgr. Josef Hendrych
Zpracoval:
JUDr. Vladimír Jurka