ECLI:CZ:NS:2004:3.TDO.620.2004.1
sp. zn. 3 Tdo 620/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. června 2004 o dovolání podaném obviněným J. B., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13. 1. 2003, sp. zn. 8 To 425/2002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 3 T 251/2000, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
V rámci rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ze dne 21. 6. 2002, sp. zn. 3 T 251/2000, byl obviněný J. B. pod bodem 3/ uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b) tr. zák., který po skutkové stránce spočíval v tom, že „obžalovaní J. B., V. A. a R. V. společně po předchozí dohodě v nočních hodinách z 15. 12. 1999 na 16. 12. 1999 v obci B. – K., okres H., po rozbití skleněné výplně okna vnikli do skladu potravin firmy O. T. O. K., B., odkud k její škodě odcizili razítka, kalkulačky, klíče od skladiště, alkohol, potraviny a další věci v celkové hodnotě nejméně 22.539,60 Kč a poškozením zařízení skladu jí způsobili škodu ve výši nejméně 500,- Kč.“ Za tento trestný čin byl obviněný J. B. podle §247 odst. 1 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří měsíců, jehož výkon mu byl podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku. Podle §228 odst. 1 tr. ř. bylo dále rozhodnuto, že obviněný J. B. je povinen společně a nerozdílně se spoluobviněnými V. A. a R. V. uhradit poškozené firmě O. T., O. K. se sídlem B., částku 14.068,67 Kč, jako náhradu za způsobenou škodu.
O odvolání obviněného J. B. a obviněného V. A. proti tomuto rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Brně usnesením ze dne 13. 1. 2003, sp. zn. 8 To 425/2002, pod bodem I/ tak, že podle §258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek z podnětu podaných odvolání zrušil toliko ve výroku o náhradě škody. Současně výrokem pod bodem II/ tohoto usnesení bylo dále rozhodnuto, že „podle §256 tr. ř. se odvolání obžalovaných V. A. a J. B. zamítají.“ Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl ve vztahu k těmto obviněným právní moci dne 13. 1. 2003 (§139 odst. 1 písm. b/ cc/ tr. ř.).
Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podal obviněný J. B. následně dovolání, jímž toto rozhodnutí napadl ve výroku pod bodem II/, a to v části, jíž bylo zamítnuto jeho odvolání proti výroku o trestu z rozsudku soudu prvního stupně. Uplatněným dovolacím důvodem byl důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku dovolatel poukázal na to, že rozhodnutí odvolacího soudu (a též soudu prvního stupně) spočívá na nesprávném právním posouzení podmínek stanovených zákonem k rozhodování o uložení trestu, jeho druhu a výměry. Podle přesvědčení dovolatele byly v posuzovaném případě především splněny podmínky pro využití institutu podmíněného zastavení trestního stíhání podle §307 tr. ř., když se k trestnému činu doznal, dobrovolně nahradil způsobenou škodu a do doby spáchání trestného činu žil řádným životem. Dovolatel současně připustil, že si je vědom, že nevyužití institutu podmíněného zastavení trestního stíhání žádným ze soudů obou stupňů, není zákonem předpokládaným dovolacím důvodem. Podle jeho názoru však konkrétní skutečnosti, jež by jinak aplikaci ustanovení §307 tr. ř. dovolovaly, měly být zásadním způsobem zohledněny při rozhodování o trestu, pokud už soudy obou instancí dospěly k závěru, že podmíněné zastavení trestního stíhání není na místě. Dovolatel zdůraznil, že v jeho případě tak nebyly dodrženy zásady pro ukládání trestu vyplývající z ustanovení §23 odst. 1 tr. zák. a §31 a násl. tr. zák. a trest mu uložený nelze považovat za přiměřený, když v daném případě nemůže ani naplnit účel trestu. Soudy podle dovolatele sice některé polehčující okolnosti vzaly v úvahu, avšak dostatečně nevyhodnotily, že nad svým jednáním vyjádřil upřímnou lítost a jako jediný z pachatelů předmětného trestného činu krádeže se spojil s poškozeným a způsobenou škodu mu v plné výši (i za ostatní spoluobviněné) uhradil. Tato skutečnost zůstala podle dovolatele soudu prvního stupně natolik skryta, že mu dokonce svým rozsudkem uložil povinnost, aby poškozenému škodu opětovně nahradil. Přestože odvolací soud z podnětu odvolání obviněného (dovolatele) vadný výrok o náhradě škody z rozsudku soudu prvního stupně zrušil, čímž tuto vadu napravil, je třeba mu vytknout, že výše uvedenou skutečnost spolu s upřímnou lítostí obviněného (dovolatele) nepromítl do posouzení otázky správnosti napadeného výroku o trestu. Podle dovolatele bylo na místě uvažovat zejména o upuštění od potrestání podle §24 odst. 1 tr. zák., popř. o upuštění od potrestání s dohledem podle §26 odst. 1 tr. zák., nebo o uložení některého z alternativních druhů trestů, a to trestu peněžitého nebo (především) trestu obecně prospěšných prací. Pokud tak odvolací soud neučinil a odvolání proti výroku o trestu jako nedůvodné zamítl, pak podle dovolatele spočívalo jeho rozhodnutí na nesprávném posouzení hmotně právních podmínek pro uložení trestu a v důsledku toho bylo rozhodnuto v rozporu s trestním zákonem.
S ohledem na konstatované důvody obviněný v závěru dovolání navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13. 1. 2003, sp. zn. 8 To 425/2002, v části jeho bodu II/, v níž bylo jeho odvolání do výroku o trestu rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ze dne 21. 6. 2002, sp. zn. 3 T 251/2000, zamítnuto, zrušil a odvolacímu soudu přikázal, aby věc v této části znovu projednal a rozhodl.
K dovolání obviněného se za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který shledal dovolání přípustným, podaným oprávněnou osobou a v zákonem stanovené lhůtě. Státní zástupce dále uvedl, že důvodem dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je existence vady spočívající v tom, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Podle státního zástupce lze z charakteru dovolatelem uplatněné argumentace jednoznačně dovodit, že jeho námitky proti právnímu posouzení skutku nesměřují. Pokud jde o namítané jiné nesprávné hmotně právní posouzení než posouzení skutku, jedná se o případy zhodnocení otázek, které nespočívají v právní kvalifikaci skutku, ale v jiné skutkové okolnosti mající z hlediska hmotného práva význam pro rozhodnutí soudu. Z toho lze dovodit, že teoreticky tzv. „jiné hmotně právní posouzení“ zahrnuje i otázku ukládání trestu. Státní zástupce současně zdůraznil, že prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. však nelze namítat neúplné či nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §31 až §34 tr. zák. a následně soudu vytýkat, že nepřistoupil k upuštění od potrestání podle §24 odst. 1 tr. zák. nebo k podmíněnému upuštění od potrestání s dohledem podle §26 tr. zák., neboť posouzení správnosti těchto výtek by bylo zásadně závislé na přehodnocení soudy zjištěných skutkových okolností týkajících se rozhodování o trestu. Na podkladě uvedeného dovolacího důvodu ovšem podle státního zástupce není možno přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. a ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení jednotlivých důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. V uvedeném směru státní zástupce současně upozornil i na stávající výkladovou praxi dovolacího soudu. Ve svém vyjádření proto navrhl, aby dovolací soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm b) tr. ř. v neveřejném zasedání (§265r odst. 1 písm. a/ tr. ř.) odmítl. Pro případ, že by dovolací soud dospěl k závěru, že je na místě rozhodnout jiným způsobem, než je specifikován v ustanovení §265r odst. 1 písm. a) nebo b) tr. ř., vyslovil státní zástupce souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.
Obviněný J. B. je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§265c tr. ř.), jemuž byla věc předložena k rozhodnutí dne 3. 9. 2003, a po odstranění vad řízení konaného podle §265h tr. ř. soudem prvního stupně opakovaně dne 27. 5. 2004, především zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., neboť napadá rozhodnutí soudu druhého stupně, jímž bylo pravomocně rozhodnuto ve věci samé a směřuje proti rozhodnutí, jímž byl mj. zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř., kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní důvody, o které je obviněným dovolání opíráno, lze podřadit pod dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na který je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 3 tr. ř.).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Skutkové vady totiž nejsou důsledkem nesprávného hmotně právního názoru. Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. proto bude popis skutku obsažený v příslušném výroku napadeného rozhodnutí ve věci samé, popř. i další okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).
V posuzované věci dovolatel dovozuje hmotně právní vady napadeného rozhodnutí (i jemu předcházejícího rozhodnutí soudu prvního stupně) s ohledem na namítanou nesprávnou aplikaci těch ustanovení trestního zákona, jejichž užití je rozhodné pro ukládání trestu, popř. pro upuštění od potrestání podle §24 odst. 1 tr. zák. nebo pro podmíněné upuštění od potrestání s dohledem podle §26 tr. zák. Dovolatel soudům obou stupňů vytkl, že při svém rozhodování o trestu nezohlednily všechny v úvahu přicházející polehčující okolnosti, zejména to, že nahradil způsobenou škodu a spáchání činu litoval. Námitky dovolatele tak ve skutečnosti směřují vůči skutkovým zjištěním soudů (§2 odst. 5, 6 tr. ř.), na kterých bylo následně založeno jejich rozhodnutí o druhu a výměře uloženého trestu. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je tedy dovolatelem de facto opírán o námitky procesní povahy, s nimiž pak dovolatel spojuje hmotně právní důsledky týkající se nesprávné aplikace zásad vyplývajících z ustanovení §23 odst. 1 a §31 odst. 1 tr. zák. Svým mimořádným opravným prostředkem se dovolatel tudíž domáhal přehodnocení (revize) soudy zjištěného skutkového stavu věci (srov. str. 5/2 rozsudku soudu prvního stupně a str. 3, 4 usnesení odvolacího soudu) s poukazem na existenci relevantních skutkových okolností, které podle něj soudy nevzaly při rozhodování o trestu v úvahu, ačkoliv k nim přihlédnout měly. Jeho námitky proto pod dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nespadají (k těmto otázkám srov. přiměřeně např. rozhodnutí Ústavního soudu ve věci II. ÚS 217/03). Namítané vady výroku o trestu (tj. nepřiměřenost trestu) současně nelze podřadit ani pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., jenž se vztahuje na jiné (taxativně uvedené) případy vadného rozhodnutí o trestu.
Závěrem je třeba připomenout, že dovolatel je v souladu s §265f odst. 1 tr. ř. na jedné straně povinen odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) – l) tr. ř., přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle §265b odst. 1 tr. ř., byť je na příslušné zákonné ustanovení v dovolání formálně odkazováno.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Poněvadž Nejvyšší soud ve věci obviněného J. B. dospěl k závěru, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí, aniž by napadené rozhodnutí meritorně přezkoumával podle kritérií uvedených v ustanovení §265i odst. 3 tr. ř. (srov. např. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 651/02, III. ÚS 80/04). Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 23. června 2004
Předseda senátu:
JUDr. Eduard Teschler