ECLI:CZ:NS:2004:3.TDO.668.2004.1
sp. zn. 3 Tdo 668/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. června 2004 o dovolání podaném L. B., nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve věznici V., proti usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 7 To 158/2003 ze dne 27. 1. 2004, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 3 T 9/2003, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Plzni sp. zn. 3 T 9/2003 ze dne 4. 11. 2003 byl dovolatel uznán vinným trestným činem vraždy podle §219 odst. 1 trestního zákona (dále jen tr. zák.), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený trestný čin byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody pro jehož výkon byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou.
V předmětné věci podal L. B. a krajský státní zástupce v Plzni odvolání, o kterém rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením sp. zn. 7 To 158/2003 ze dne 27. 1. 2004 tak, že obě podaná odvolání jako nedůvodná podle §256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.
Proti citovanému usnesení Vrchního soudu v Praze podal L. B. dovolání a to včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je obsažen v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že nesprávnost napadeného rozhodnutí spočívá v tom, že bylo přijato, ačkoliv skutkový stav, ze kterého vycházelo, budí důvodné pochybnosti o své úplnosti (rozsahu). Takto nedostatečně zjištěný skutkový stav potom vedl soud k tomu, že odmítl verzi dovolatele spočívající v tom, že jednání, které je mu kladeno za vinu, se dopustil v nutné obraně ve smyslu ustanovení §13 tr. zák. Poukázal na to, že soudy nepřipustily provedení vyšetřovacího pokusu na místě samém, výpověď označeného svědka a vyšetření duševního stavu další svědkyně, když dále uvedl v čem takto jím navrhované důkazy měly přispět k vyloučení i sebemenších pochybností o průběhu zkoumaného děje. Konečně namítl, že znalci zkoumající jeho duševní stav i jeho aktuální duševní rozpoložení v době činu jsou nekompetentní a žádal o zpracování nového znaleckého posudku z této oblasti, který by potvrdil, že v kritické době jednal v patickém afektu strachu s odpovídající trestně právní neodpovědností. Uzavřel s tím, že odvolací soud tak nerespektoval obecně platnou zásadu trestního řízení zakotvenou v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., podle které se stejnou pečlivostí musí být zvažovány jak okolnosti svědčící ve prospěch tak i v neprospěch odsouzeného, o nichž nejsou důvodné pochybnosti, tedy zásadu volného hodnocení důkazů. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265k tr. ř. zrušil citované usnesení Vrchního soudu v Praze a podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal tomuto soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Alternativně potom navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky, shledá-li pro to podmínky, sám podle §265m odst. 1 tr. ř. rozhodl ve věci rozsudkem.
K podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství České republiky s tím, že dovolatel argumentuje důvody, které již uplatnil v rámci své obhajoby, kdy opakovaně měnil obsah svých výpovědí a kromě tvrzení o své nevině, nevytýká napadenému rozhodnutí žádnou konkrétní vadu v právním hodnocení zjištěných skutkových okolností a své závěry opírá výlučně o odlišný výklad důkazní situace, než k jakému dospěly soudy. V daném případě se tak dovolatel domáhá primárně změny skutkových zjištění a teprve v návaznosti na to i změny právního posouzení skutku s poukazem na jednání v nutné obraně podle §13 tr. zák. Dodal, že napadené rozhodnutí netrpí žádnou vadou, kterou by bylo nutno odstranit cestou dovolání. Uzavřel s tím, že uplatněné námitky směřují toliko vůči nesprávnému hodnocení důkazů a neúplnosti provedeného dokazování a napadají tak výlučně správnost samotného zjištěného skutkového stavu, aniž by směřovaly do oblasti právního posouzení skutku nebo jiného nesprávného hmotně právního posouzení, když právě to je obsahem dovolacího důvodu vymezeného ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Proto navrhl, aby dovolací soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako dovolání podané z jiného důvodu než je uveden v ustanovení §265b tr. ř.
Na tomto místě je nutné připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat výlučně a jenom z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř.,a tedy je nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je tím, který je možné považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání skutkových zjištění, pokud tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout příslušný právní závěr. Skutkový stav je tak při rozhodování hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.
V dané věci z hlediska popisu skutku obsaženého v příslušném výroku rozsudku soudu prvního stupně dovolatel namítl nedostatečnost provedeného dokazování s nabídkou jiné alternativy skutkového děje, který by po jím navrhovaném doplnění dokazování mohl být vzat za reálný. V této souvislosti nutno zdůraznit, že soudy při svém rozhodování vycházely ze spolehlivě zjištěného skutkového stavu, jehož obsah i rozsah jim umožnil také předmětný skutek adekvátně kvalifikovat i po stránce právní. Ve svém rozhodnutí i odvolací soud vysvětlil z jakých důkazů ve věci provedených vycházel, když se obsáhle věnoval i obhajobě dovolatele z hlediska jím namítané nutné obrany a přiléhavě také vysvětlil proč takto dovolatelem nabízené verzi neuvěřil. Stejně tak reagoval i na námitku stran neprovedení některých dovolatelem navrhovaných důkazů, když dospěl k odpovídajícímu náhledu na jejich nadbytečnost, a to právě i s ohledem na skutkový stav ve věci zjištěný, tedy takový, který mu umožnil jednání dovolatele kvalifikovat v souladu se zákonem.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu České republiky nezbylo než podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout jako dovolání podané z jiného důvodu než je uveden v §265b tr. ř. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 23. června 2004
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka