ECLI:CZ:NS:2004:3.TDO.737.2004.1
sp. zn. 3 Tdo 737/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 11. srpna 2004 dovolání obviněného I. V. S., roz. P., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 10. 2003, sp. zn. 7 To 121/03, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci pod sp. zn. 54 T 2/2003, a rozhodl takto:
Dovolání I. V. S. se podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 19. 6. 2003, sp. zn. 54 T 2/2003, byl obviněný I. V. S. uznán vinným trestnými činy loupeže podle §234 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákona, vraždy podle §219 odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. zákona, a trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. b) tr. zákona. Za tyto trestné činy byl odsouzen podle §219 odst. 2 tr. zákona za použití §35 odst. 1 tr. zákona k úhrnnému trestu odnětí svobody v délce 15 roků, přičemž podle §39a odst. 1 písm. d) tr. zákona byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §57 odst. 1, odst. 2 tr. zákona mu byl dále uložen trest vyhoštění na dobu neurčitou.
Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že obviněný
1) v Č. D., okres L., dne 1. 7. 2002 před 01.00 hod. po předchozím požití alkoholických nápojů s úmyslem získat zpět nejméně částku 3.000,- Kč, kterou prohrál s M. R. v kartách a současně s ním projednat jeho tvrzení, že ho udá policistům, pokud mu něco udělá, počkal si na něho v ul. H., kde ho zezadu chytil za krk, otočil si ho k sobě a napadl ho opakovanými údery pěstí a kopanci do obličeje a těla a takto poškozenému R. způsobil mimo tržných ran, oděrek, podkožních krevních výronů a otoků na hlavě, v obličeji včetně slizniční strany rtů, na ušních boltcích, na krku, břiše, zádech a končetinách, trhliny pravého laloku jater s krvácením do dutiny břišní a vlivem silného tlaku na krk i rozlomení štítné chrupavky se zhmožděním a prokrvácením přilehlých měkkých tkání, na to mu ze zadní kapsy u kalhot odcizil nejméně 3.600,- Kč, dále riflovou bundu v ceně 300,- Kč a mobilní telefon zn. Nokia 3310 v hodnotě 4.000,- Kč,
2) vzápětí poté, kdy pohyb poškozeného M. R. po poranění štítné chrupavky a po krvácení do břišní dutiny byl omezen na minimální míru, za nohu a ruku ho po zádech odtáhl na mostek, kde ho z výšky 442 cm shodil přes zábradlí do potoka J., kde poškozený R. na následky udušení při utopení zemřel,
3) v Č. D., okres L. a jinde od 8. 9. 1999 do zadržení dne 1. 7. 2002 s výjimkou měsíce února či března 2000 pobýval na území České republiky, ačkoli rozhodnutím Policie ČR, referátu cizinecké policie v H. n. N., mu byl v té době na jeho rodné příjmení P. zakázán pobyt na území České republiky na 3 roky, tedy do 8. 9. 2002, v tomto období i přijal jméno manželky S., čímž změnil svou identitu v úmyslu si vytvořit podmínky pro legální pobyt na území České republiky.
Uvedený rozsudek nenabyl bezprostředně právní moci, neboť proti němu podal obviněný odvolání, kterým se zabýval dne 7. 10. 2003 ve veřejném zasedání Vrchní soud v Praze. Ten svým usnesením sp. zn. 7 To 121/03 odvolání obviněného podle §256 tr. řádu zamítl.
Prostřednictvím svého obhájce podal obviněný proti usnesení Vrchního soudu v Praze ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ve lhůtě podle §265e tr. řádu dovolání, ve kterém napadá výrok o vině pod body 1) a 2) odsuzujícího rozsudku a rozhodnutí odvolacího soudu o zamítnutí odvolání. Odkazuje se přitom výslovně na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. j) tr. řádu.
V odůvodnění svého dovolání, v rozporu s použitým dovolacím důvodem dle §265b odst. 1 písm. j) tr. řádu v platném znění, tvrdí, že rozhodnutí soudu spočívá na nesprávném právním posouzení jeho skutků /což by odpovídalo dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu v platném znění/.
Výše uvedený názor o nesprávném právním posouzení skutků opírá obviněný o tvrzení, že orgánům činným v trestním řízení se nepodařilo prokázat jeho vinu bez jakýchkoliv pochybností, že důkazy nebyly soudem hodnoceny v duchu zásady „in dubio pro reo“. S poškozeným se údajně jen normálním způsobem popral a teprve následně sebral jeho věci, které se nalézaly na zemi nebo následně vypadly z bundy poškozeného, kterou obviněný nesl. Tvrdí dále, že neexistovaly hodnověrné důkazy, které by jej jednoznačně usvědčovaly jak ze spáchání trestného činu loupeže, tak ani za spáchání trestného činu vraždy. Dle jeho názoru byl oběma těmito trestnými činy uznán vinným bez jasných důkazů; v tom spatřuje nesprávné právní posouzení skutku a konstatuje, že jeho jednání mělo být kvalifikováno podle §222 tr. zákona.
V petitu svého dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil výroky o jeho vině trestným činem loupeže a trestným činem vraždy, dále výrok o uloženém trestu, a aby věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí Vrchnímu soudu v Praze
K podanému dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství. Konstatuje, že obsahem dovolání jsou výlučně námitky proti hodnocení důkazů v rámci skutkových zjištění soudu a není tedy v souladu se žádným z dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. řádu. Proto navrhuje, aby dovolání bylo odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest a odvolacím soudem byl zamítnut jeho řádný opravný prostředek. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. řádu).
Použitý důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. j) tr. řádu v platném znění je dán v případě, jestliže bylo rozhodnuto o uložení ochranného opatření, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro jeho uložení. S ohledem na povahu věci je zcela zjevné, že k výslovnému odkazu na tento dovolací důvod došlo zřejmým omylem, popřípadě neznalostí platného znění tr. řádu, neboť jinak obviněný ve svém dovolání uvádí, že rozhodnutí soudu spočívá na nesprávném právním posouzení jeho skutků, což je tvrzení odpovídající dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je pak dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jak však z odůvodnění dovolání vyplývá, tento důvod dovolatel spatřuje v údajně nesprávné právní kvalifikaci skutku, přičemž ovšem v rámci této námitky vychází z vlastní verze popisu skutku, než která byla soudem konstatována v rámci skutkových zjištění. Obviněný tedy ve svém mimořádném opravném prostředku sice vytýká pochybení v právním posouzení skutku, ale tuto výtku staví na tom, že prosazuje odlišné hodnocení důkazů, než ke kterému dospěly soudy obou stupňů při zjišťování skutkového stavu. Tím, že se obviněný cestou dovolání domáhá nepřípustného přezkoumání skutkových zjištění, usiluje o navození takové procesní situace, jako by dovolací soud byl soudem třetího stupně.
V této souvislosti je nutno připomenout, že případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je nutno důsledně odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Zákon tak v citovaném ustanovení jednoznačně vymezuje předmětný dovolací důvod jako důvod hmotně právní. To znamená, že dovolací soud je povinen vycházet ze skutkového zjištění nalézacího, resp. odvolacího soudu a v návaznosti na tento skutkový stav hodnotit správnost hmotně právního posouzení.
Podle názoru Nejvyššího soudu musí dovolatel na jedné straně v souladu s ustanovením §265f odst. 1 tr. řádu v dovolání formálně odkázat na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu, přičemž však na druhé straně také musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům, předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu. V posuzovaném případě použité námitky dovolatele uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídají a nelze tedy míti za to, že je dovolání podáno z důvodů odpovídajících ustanovení §265b tr. řádu.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů uvedených v zákoně, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání obviněného I. V. S. odmítá. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 11. srpna 2004
Předseda senátu:
Mgr. Josef H e n d r y c h