ECLI:CZ:NS:2004:3.TDO.756.2004.1
sp. zn. 3 Tdo 756/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 1. září 2004 o dovolání podaném obviněným A. Š., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 2. 2004, sp. zn. 5 To 867/2003, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 9 T 109/2003, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 11. 7. 2003, sp. zn. 9 T 109/2003, byl obviněný A. Š. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. a) tr. zák., jehož se dopustil tím, že ad 1) „dne 26. 10. 2002 v době od 6.10 hodin do 7.30 hodin v B., okres K., na ul. B. u restaurace N. Š. odcizil po přestřižení lankového zámku pánské trekingové jízdní kolo zn. Merida Crossfire modrobílé barvy v hodnotě 5.500,- Kč ke škodě majitele J. G. a ad 2) „dne 11. 11. 2002 v době od 18.30 do 19.30 hodin v B., okres K., na ul. B. u restaurace P. odcizil po přestřižení lankového zámku pánské jízdní kolo zn. Favorit, fialové barvy v hodnotě 3.000,- Kč ke škodě majitele R. T., přičemž jednáním popsaným pod body 1, 2 způsobil celkovou škodu ve výši 8.500,- Kč.“ Podle §247 odst. 1 tr. zák. byl obviněný odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání pěti měsíců. Podle §58 odst. 1, §59 odst. 1 tr. zák. soud rozhodl, že se mu výkon trestu podmíněně odkládá na zkušební dobu osmnácti měsíců. Týmž rozsudkem byl obviněný podle §226 písm. a) tr. ř. zproštěn obžaloby pro útoky (skutky) popsané v obžalobě pod body 1), 2) a podle §226 písm. c) tr. ř. zproštěn obžaloby pro útok (skutek) popsaný pod bodem 4). Podle §229 odst. 1 tr. ř. byl poškozený R. T. odkázán s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních a podle §229 odst. 3 tr. ř. byl poškozený J. P. rovněž odkázán s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
O odvolání obviněného proti tomuto rozsudku rozhodl v druhém stupni Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 5. 2. 2004, sp. zn. 5 To 867/2003, jímž z podnětu odvolání obviněného podle §258 odst. 1 písm. d) tr. ř. zrušil napadený rozsudek v odsuzující části v celém rozsahu. Za podmínek §259 odst. 3 tr. ř. sám znovu rozhodl tak, že obviněného A. Š. uznal vinným trestným činem zatajení věci podle §254 odst. 1 tr. zák., spočívajícím v tom, že obviněný „dne 11. 11. 2002 prodal G. G. za částku 400,-Kč jízdní kolo zn. Merida Crossfire, modrobílé barvy v hodnotě 5.500,- Kč, které bylo dne 26. 10. 2002 v době od 6.10 hod. do 7.30 hod. v B., okr. K., na ul. B. u restaurace N. š. odcizeno majiteli J. G., kdy uvedené kolo získal obviněný v době od 26. 10. 2002 do 11. 11. 2002 nezjištěným způsobem, přičemž si musel být vědom toho, že s tímto kolem takto disponuje bez přivolení jeho majitele.“ Za tento trestný čin mu byl podle §254 odst. 1 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání tří měsíců, jehož výkon mu byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu jednoho roku. Odvolací soud zároveň podle §226 písm. b) tr. ř. zprostil obviněného obžaloby pro útok (skutek) popsaný v obžalobě pod bodem 5) a v odsuzujícím rozsudku soudu prvního stupně pod bodem 2). Výrokem podle §229 odst. 3 tr. ř. byl poškozený R. T. odkázán s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti shora citovanému rozsudku odvolacího soudu a současně i proti rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 11. 7. 2003, sp. zn. 9 T 109/2003, podal obviněný A. Š. následně dovolání, jímž tato rozhodnutí napadl „v celém rozsahu“. Uplatněným dovolacím důvodem byl důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku dovolatel uvedl, že primárně namítá, že odvolací soud porušil „jednotu skutku“, neboť skutek pro který byl v konečném důsledku meritorně odsouzen, byl v rozhodnutí odvolacího soudu vymezen zcela jinak než v usnesení o zahájení trestního stíhání, v obžalobě a odsuzujícím rozsudku soudu prvního stupně. Podle názoru dovolatele byla tzv. skutková věta změněna v takovém rozsahu, že není ani částečně zachován prvek jednání ani prvek následku. To podle dovolatele znamená, že byl ve skutečnosti uznán vinným zcela jiným skutkem, než pro který byl trestně stíhán. Odvolací soud tudíž porušil zákon, neboť nerespektoval jednotu skutku. Vedle vytýkané vady, kterou dovolatel považoval za zásadní, pak v dovolání rovněž uvedl, že podpůrně namítá nesoulad mezi popisem skutku v rozsudku odvolacího soudu a právní kvalifikací skutku jako trestného činu zatajení věci podle §254 odst. 1 tr. zák. Podle dovolatele zákon sice umožňuje jakýkoliv jiný způsob, kterým se předmětná věc dostala bez přivolení oprávněného do moci pachatele, avšak tento způsob musí být skutkově konkretizován. Proto nepostačuje skutkové zjištění, že pachatel měl věc získat „nezjištěným způsobem“. Podle přesvědčení dovolatele by opačný výklad byl nejen v rozporu s trestním zákonem, ale i s ústavním principem právní jistoty. S ohledem na konstatované důvody je podle dovolatele zřejmé, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází z nesprávné právní subsumpce uvedeného skutku pod kvalifikaci trestného činu zatajení věci. Závěrem podaného dovolání obviněný uvedl, že za stavu, kdy kromě rozsudku Krajského soudu v Ostravě (odvolacího soudu) nemůže obstát ani rozsudek Okresního soudu v Karviné (jelikož vina skutkem zde uvedeným se nepodařila prokázat), navrhuje, aby dovolací soud oba napadené rozsudky zrušil a sám nově rozhodl tak, že se obviněný (dovolatel) v plném rozsahu obžaloby zprošťuje podle ustanovení §226 písm. c) tr. ř. Dovolatel vzhledem ke svým majetkovým poměrům současně požádal o přiznání práva na bezplatnou obhajobu.
K dovolání obviněného se za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“), jež poukázala na obsah ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a na tomto základě vyslovila názor, že procesní otázka totožnosti skutku (§220 tr. ř.) se nevztahuje k hmotně právnímu posouzení věci a pod výše uvedený (ani jiný) dovolací důvod nespadá a nemůže být řešena cestou mimořádného opravného prostředku - dovolání. Podle státní zástupkyně byl však dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byl řádně uplatněn v té části námitek, kde dovolatel tvrdil, že, skutek popsaný v rozsudku Krajského soudu v Ostravě nelze právně kvalifikovat jako trestný čin zatajení věci podle §254 odst. 1 tr. zák. S odkazem na ustanovení §120 odst. 3 tr. ř. státní zástupkyně připomněla, že ve výroku rozsudku (v tzv. skutkové větě) musí soud uvést všechny zjištěné skutkové okolnosti, které jsou v posuzovaném případě konkrétním obsahem zákonných znaků skutkové podstaty příslušného zákonného ustanovení, podle kterého byl čin obviněného právně posouzen. Nestačí proto, aby se soud při popisu skutku omezil na citaci zákonných znaků předmětného trestného činu, jež jsou součástí tzv. právní věty výroku rozsudku. Podle státní zástupkyně je napadený rozsudek odvolacího soudu vadný v tom, že ve skutkové větě výroku o vině trestným činem zatajení věci podle §254 odst. 1 tr. zák. není popsán způsob provedení činu, tedy jakým způsobem se věc dostala do moci pachatele, když odvolací soud uvedl, že se tak stalo nezjištěným způsobem. Přitom způsob, jímž se věc dostala do dispozice pachatele, je podle státní zástupkyně základním kritériem odlišujícím trestný čin zatajení věci od jiných trestných činů proti majetku. Státní zástupkyně proto navrhla, aby dovolací soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě a podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal tomuto soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Současně navrhla, aby dovolací soud toto rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Obviněný A. Š. je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na který je v dovolání odkazováno.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Dovolací soud přitom musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. proto bude především popis skutku obsažený v příslušném výroku napadeného rozhodnutí ve věci samé, popř. i další okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).
V posuzované věci dovolatel především namítl, že odvolací soud porušil „zásadu jednoty skutku“ tím, že inkriminovaný útok (skutek) modifikoval do té míry, že již nebyl ani částečně zachován prvek jednání ani prvek následku. V důsledku toho měl pak být dovolatel odsouzen pro jiný skutek, než pro který bylo vedeno trestní stíhání a podána obžaloba. To znamená, že dovolatel odvolacímu soudu vytkl v podstatě to, že jednal v rozporu s obžalovací zásadou, tj. že nesplnil povinnost zachovat totožnost skutku vyplývající z §220 odst. 1 tr. ř. Jde tedy o námitku procesní, kterou nelze podřadit pod uplatněný hmotně právní dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V uvedené souvislosti považuje Nejvyšší soud za nezbytné zdůraznit, že skutek je pojmem trestního práva hmotného i procesního. Skutek v hmotně právním smyslu je souhrn skutečností, které vyčerpávají znaky skutkové podstaty některého trestného činu a podmiňují trestní odpovědnost pachatele. Otázka jednoty skutku (kterou dovolatel mylně zaměňuje s procesní totožností skutku) má význam především v případě souběhu více trestných činů, neboť za jeden skutek se zásadně považují jen ty projevy vůle pachatele navenek, které jsou kauzální pro následek, pokud jsou zahrnuty zaviněním.
S ohledem na skutečnosti uvedené v předcházejícím odstavci lze mít za to, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byl dovolatelem uplatněn právně relevantně pouze v té části dovolání, v níž (z důvodů již konstatovaných) namítl, že skutek popsaný v odsuzujícím výroku napadeného rozhodnutí, nezahrnuje všechny znaky skutkové podstaty trestného činu zatajení věci podle §254 odst. 1 tr. zák. (tj. že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku).
Při posuzování opodstatněnosti podaného dovolání pak Nejvyšší soud dospěl k následujícím závěrům:
V obecné rovině je nejdříve zapotřebí uvést, že trestného činu zatajení věci podle §254 odst. 1 tr. zák. se dopustí pachatel, který si přisvojí cizí věci nikoli nepatrné hodnoty (tj. nejméně 5 000,- Kč, srov. §89 odst. 11, 12 tr. zák.), která se dostala do jeho moci nálezem, omylem nebo jinak bez přivolení osoby oprávněné. Oprávněnou osobou je pak především vlastník věci. Z moci oprávněné osoby do moci pachatele jinak než nálezem nebo omylem se věc dostane za předpokladu, že k tomu pachatel nijak nepůsobil (např. tím, že by že se věci zmocnil nebo jinak protiprávně jednal ). Podstatné dále je, že pachatel má věc ve své dispozici, tzn. může s ní podle své úvahy volně nakládat. Znak, že si pachatel takovou věc přisvojí, je naplněn, jestliže pachatel jedná tak, že vyloučí oprávněnou osobu z dispozice s věcí. Ke spáchání trestného činu zákon vyžaduje úmyslné zavinění.
V posuzované trestní věci obviněného A. Š. Okresní soud v Karviné na podkladě provedených důkazů zjistil, že inkriminované jízdní kolo v hodnotě 5. 500,- Kč bylo po přestřižení lankového zámku odcizeno dne 26. 10. 2002 poškozenému J. G., a že pachatelem tohoto činu je obviněný. Krajský soud v Ostravě, který na skutková zjištění soudu prvního stupně navázal, v rámci své přezkumné činnosti dovodil, že bylo prokázáno jak odcizení jízdního kola poškozenému J. G., tak i skutečnost, že to byl právě obviněný, kdo s tímto kolem disponoval a následně je dne 11. 11. 2002 prodal G. G. za částku 400,- Kč. Naproti tomu se odvolací soud se soudem prvního stupně neztotožnil v tom, že provedené důkazy postačují k jednoznačnému závěru, že obviněný jízdní kolo též odcizil. Odvolací soud proto vycházel z pozměněného skutkového stavu (jež sám považoval za spolehlivě prokázaný), a to, že obviněný získal inkriminované jízdní kolo nezjištěným způsobem od jeho odcizení dne 26. 10. 2002 do jeho prodeje dne 11. 11. 2002, přičemž s ním disponoval za okolností, kdy mu bylo naprosto zřejmé, že kolo jeho majetkem není, a že tak činí bez přivolení majitele (str. 4 rozsudku).
Pokud jde o právní kvalifikaci jednání obviněného A. Š. jako trestného činu zatajení věci podle §254 odst. 1 tr. zák., dospěl Nejvyšší soud k závěru, že Krajskému soudu v Ostravě nelze vytknout, že by použitá právní kvalifikace skutku byla v rozporu se skutkovým stavem věci, který byl formulován (popsán) ve výrokové části rozsudku a rozveden v jeho odůvodnění, neboť obsahuje všechny základní skutkové okolnosti, jež (podle kritérií uvedených v předcházejících odstavcích) ve svém souhrnu naplňují zákonné znaky skutkové podstaty shora uvedeného trestného činu. Je-li napadenému rozhodnutí dovolatelem vytýkáno, že do tzv. skutkové věty výroku rozsudku zahrnul skutkové zjištění, že obviněný získal inkriminované jízdní kolo „nezjištěným způsobem“ (aniž by bylo současně prokázáno a uvedeno jakým), nemůže mít takto užitá formulace význam přisuzovaný dovolatelem. Jak již bylo v tomto rozhodnutí poznamenáno, u trestného činu zatajení věci podle §254 odst. 1 tr. zák. zákon předpokládá, že se věc dostane do moci pachatele buď nálezem, omylem nebo „jinak bez přivolení osoby oprávněné.“ Z toho vyplývá, že podstatné zde je, aby se pachatel o vyvolání uvedeného stavu nijak nepřičinil (nepůsobil k tomu). Právě z toho vycházel odvolací soud, když nevzal za prokázané, že by obviněný jízdní kolo odcizil, nýbrž pouze to, že s ním po určitou dobu disponoval, ačkoliv věděl, že není jeho vlastníkem, a následně kolo prodal další osobě. Uvedený skutkový závěr pak podmiňoval soudem použitou právní kvalifikaci předmětného skutku jako trestného činu zatajení věci, ačkoliv tento skutek byl obžalobou původně posuzován jako dílčí útok pokračujícího trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. a) tr. zák.
S ohledem na shora rozvedené skutečnosti Nejvyšší soud neshledal podané dovolání v žádném směru opodstatněným.
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. Nejvyšší soud proto v souladu s citovaným ustanovením zákona dovolání obviněného A. Š. odmítl, přičemž toto své rozhodnutí učinil za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Pokud se obviněný v podaném dovolání domáhal též „přiznání práva na bezplatnou obhajobu“, učinil tak nad rámec tohoto mimořádného opravného prostředku a dovolací soud nebyl příslušný se touto otázkou zabývat.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 1. září 2004
Předseda senátu:
JUDr. Eduard Teschler