ECLI:CZ:NS:2004:3.TDO.760.2004.1
sp. zn. 3 Tdo 760/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 26. srpna 2004 dovolání nejvyšší státní zástupkyně, podané ve prospěch i v neprospěch obviněného M. Ch., proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 19. 11. 2003, sp. zn. 3 To 861/2003, kterým rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 29 T 41/2002, a rozhodl podle §265k odst. 1, 2 trestního řádu a §265l odst. 1 trestního řádu takto:
1)Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 3 To 861/2003 ze dne 19. 11. 2003, se zrušuje .
Současně se zrušují i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
2)Krajskému soudu v Českých Budějovicích se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Dovoláním napadeným usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích tento podle §256 trestního řádu (dále i „tr. ř.“) zamítl jako nedůvodné odvolání státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Českých Budějovicích proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích, jímž prvostupňový soud uznal obviněného M. Ch. vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 2 trestního zákona (dále i „tr. zák.“).
Toho se měl podle výroku o vině dopustit tím, že:
1.dne 10. 4. 2000 v Š. se záměrem získat finanční prospěch vylákal po uvedení nepravdivých skutečností o nutnosti úhrady faktur za zboží s příslibem vrácení do 17. 4. 2000 od K. J. finanční částku ve výši 15. 000,- Kč, přičemž tyto peníze ve sjednané lhůtě nevrátil a tímto jednáním způsobil K. J. škodu ve výši 15. 000,- Kč,
2.dne 9. 6. 2000 v Č. B. se záměrem získat finanční prospěch vylákal po uvedení nepravdivých skutečností o údajné koupi osobního automobilu tov. zn. Volkswagen Golf s příslibem vrácení do 12. 6. 2000 od Mgr. V. H. finanční částku ve výši 15. 000,- Kč, přičemž tyto peníze ve sjednané lhůtě nevrátil a tímto jednáním způsobil V. H. škodu ve výši 15. 000,- Kč,
3.dne 14. 7. 2000 v Č. B. se záměrem získat finanční prospěch, přestože mu bylo známo, že vzhledem ke své finanční situaci nebude moci svému závazku ve sjednané lhůtě dostát, si vypůjčil od P. Č. za účelem složení akontace na úhradu leasingu k vozidlu Škoda Octavia finanční částku ve výši 18. 000,- Kč s příslibem jejího vrácení do 15. 8. 2000, přičemž tyto peníze ve sjednané lhůtě nevrátil a tímto jednáním způsobil P. Č. škodu ve výši 18. 000,- Kč,
4.dne 14. 7. 2000 v Č. B. se záměrem získat finanční prospěch, přestože mu bylo známo, že vzhledem ke své finanční situaci nebude moci svému závazku ve sjednané lhůtě dostát, si vypůjčil od P. J. za účelem složení akontace na úhradu leasingu k vozidlu Škoda Octavia finanční částku ve výši 20. 000,- Kč s příslibem jejího vrácení do 14. 8. 2000, přičemž tyto peníze ve sjednané lhůtě nevrátil a tímto jednáním způsobil P. J. škodu ve výši 20. 000,- Kč,
5.dne 2. 8. 2000 uzavřel se záměrem získat majetkový prospěch v Č. B. úvěrovou smlouvu na poskytnutí úvěru ve výši 8.208,- Kč se společností H. C. F. a. s., B., na nákup dvoulůžka zn. Nela v prodejní hodnotě 9. 120,- Kč, kdy při sjednávání smlouvy uvedl záměrně nepravdivé skutečnosti o místě svého zaměstnání u firmy A. s. r. o., Č. B., o průměrném měsíčním čistém příjmu ve výši 18. 361,- Kč, přestože u této firmy nikdy nepracoval, při odběru zboží uhradil na místě splátku ve výši 912,- Kč, další pravidelné sjednané měsíční splátky ve stanovených termínech již nehradil a společnosti H. C. F. a. s., B., tak způsobil škodu v celkové výši 8. 208,- Kč,
Samostatně, pod bodem 6) výroku o vině, byl obviněný M. Ch. uznán vinným trestným činem porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §255 odst. 1 tr. zák., na tom skutkovém základě, že dne 28. 12. 2000 v Č. B. vzhledem ke své finanční situaci a nemožnosti řádně a včas splácet splátky, k nimž se zavázal smlouvou o finančním pronájmu uzavřenou se společností C. L. a. s. , P. na pronájem osobního automobilu tov. zn. Škoda Octavia SLX 1.9 TDi v prodejní hodnotě 608. 036, 17,- Kč, předal vozidlo osobě pod jménem I. K. za odstupné 70. 000,- Kč, a to na základě listiny označené jako „Dohoda o převzetí motorového vozidla Škoda Octavia 1.9 Tdi, leasingové společnosti C. L. a. s.“, aniž by k předání, zcizení či převodu vozidla měl souhlas majitele vozidla leasingové společnosti C. L. a. s., čímž porušil povinnosti, k nimž se zavázal uzavřením výše uvedené leasingové smlouvy a v důsledku porušení takto smluvně převzatých povinností opatrovat pronajaté vozidlo způsobil vlastníku vozidla společnosti C. L. a. s., P., škodu ve výši 411. 306, 12 Kč.
Za oba trestné činy byl obviněnému uložen úhrnný trest odnětí svobody ve výměře jednoho roku a šesti měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 a §60a odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na tříletou zkušební dobu za současného vyslovení dohledu. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byl obviněný uznán povinným k náhradě škody výše jmenované poškozené leasingové společnosti ve výši 475. 688,- Kč.
Podle dodejek a doručenek, založených v přiloženém trestním spisu, bylo dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu doručeno dne 14. 1. 2004 Okresnímu státnímu zastupitelství v Českých Budějovicích a dne 13. 1. 2004 advokátce obviněného; v případě poškozeného, společnosti C. L. a. s., se tak stalo dne 15. 1. 2004.
Nejvyššímu soudu České republiky (dále i „Nejvyšší soud“) bylo dovolání nejvyšší státní zástupkyně (dále i „dovolatelky“) s přiloženým trestním spisem (sp. zn. 29 T 41/2002) doručeno cestou Okresního soudu v Českých Budějovicích (jemuž došlo dne 19. 2. 2004) dne 24. 6. 2004, podané s odkazem na ustanovení §265d odst. 1 písm. a) tr. ř. a ve lhůtě stanovené v §265e odst. 1 tr. ř., ve prospěch i neprospěch obviněného.
Nejvyšší státní zástupkyně opřela podaný mimořádný opravný prostředek o důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. d), g) a l) tr. ř. V důvodech podaného dovolání namítla, že odvolací soud rozhodl o zamítnutí řádného opravného prostředku, aniž byly splněny zákonné podmínky k tomu, aby jako takový mohl o odvolání státního zástupce rozhodnout v nepřítomnosti obviněného, ve veřejném zasedání. Podle dovolatelky objektivně fikce doručení vyrozumění obviněného o konání veřejného zasedání podle §64 odst. 2 tr. ř., k datu jeho konání (tj. 19. 11. 2003) sice nastala (a to 18. 11. 2003), nebyla však v žádném případě dodržena pětidenní lhůta k přípravě na ně, jak požaduje §233 odst. 2 tr. ř. Na rozdíl od odvolacího soudu je podle názoru dovolatelky nutno gramaticky vykládat §233 odst. 1 tr. ř. tak, že vedle vyrozumění (též) obhájce je nutno vyrozumět v prvé řadě obviněného. Citované ustanovení tak brání aplikaci §62 odst. 2 tr. ř., o nějž se ve své argumentaci opíral odvolací soud, neboť v §233 odst. 1 tr. ř. jde právě o případ, kdy „zákon stanoví jinak“ (§62 odst. 2 tr. ř. in fine). S odvoláním na II. díl 4. vyd. publikace Trestní řád, komentář v dovolání rovněž připomíná, že veřejné zasedání lze konat v nepřítomnosti obviněného zásadně za situace, že k němu byl včas předvolán nebo o něm vyrozuměn. Stejně tak uzavírá i rozhodnutí NS ČR ze dne 29. 10. 2003, sp. zn. 5 Tdo 981/2003, vycházející z toho, že veřejné zasedání o odvolání lze v nepřítomnosti obviněného – i když má obhájce – konat pouze za předpokladu, že byl obviněný o termínu tohoto zasedání řádně vyrozuměn. Vzdor tomu, že trestní řád výslovnou úpravu možnosti konání veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného postrádá, nemůže dovolatelka akceptovat tak široký výklad odvolacího soudu, podle něhož by mohlo být v některých případech konáno veřejné zasedání o odvolání v nepřítomnosti obviněného bez toho, že by byl soudem jakýmkoliv relevantním způsobem a včas o jeho konání informován. Podle jejího názoru za ustanovení týkající se přítomnosti obviněného u veřejného zasedání je proto třeba považovat i ustanovení trestního řádu, která se dotýkají předvolávání, popř. vyrozumívání obviněného o hlavním líčení.
Z uvedeného je patrné, že v předmětné trestní věci nebyly splněny zákonné podmínky k tomu, aby mohlo být veřejné zasedání konáno v nepřítomnosti obviněného, protože ten nebyl o jeho konání řádně a včas (§233 odst. 2 tr. ř.) vyrozuměn, když fikce doručení podle §64 odst. 2 tr. ř. nastala až dnem 18. 11. 2003, tj. poslední den před konáním veřejného zasedání. Tím je dán dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. Na tom nic nemění skutečnost, že o veřejném zasedání byl řádně a včas vyrozuměn obhájce obviněného.
Skutek uvedený pod bodem 6) výroku o vině, tak jak je zde popsán, nesnese podle dovolatelky právní kvalifikaci, na níž se tehdy shodly jak soud nalézací, tak i odvolací – tj. §255 odst. 1 tr. zák. Z důvodů níže uvedených je toho názoru, že v daném případě se jedná o trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák. a nikoliv o trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §255 odst. 1 tr. zák.
Nalézací soud připustil, jak konstatuje dovolání, že jednáním obviněného byla naplněna objektivní stránka trestného činu zpronevěry podle §248 tr. zák., neboť nepochybně došlo ke způsobení škody poškozené C. L. a. s., obviněný se obohatil o částku 70. 000,- Kč a nepochybně též došlo k obohacení osoby, které obviněný vozidlo předal. Současně však tento soud dospěl k závěru, že obviněný vyvíjel legální snahu převést vozidlo na jinou osobu a že mu tudíž nelze ve vztahu ke skutkové podstatě zpronevěry přičítat zavinění ani ve formě nepřímého úmyslu, tedy že by byl v době převodu vozidla srozuměn s tím, že v důsledku takového jednání dojde k porušení majetkových práv poškozeného tím, že tomuto subjektu v důsledku následného zmizení vozidla bude způsobena škoda. Zároveň tentýž soud v souvislosti s právními úvahami ve vztahu k trestnému činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §255 tr. zák. konstatoval, že obviněný musel být minimálně srozuměn s tím, že porušuje smluvně převzaté povinnosti (nepředat vozidlo třetí osobě, splácet splátky atd.) a musel být v důsledku takových porušených povinností srozuměn s tím, že bude odpovědný za následně vzniklou škodu. Lze mu tedy přičítat zavinění minimálně ve formě nepřímého úmyslu. Byl-li obviněný srozuměn se svou odpovědností za škodu, pak musel být nevyhnutelně srozuměn s tím, že škoda poškozenému vznikne. S ohledem na okolnosti případu je přitom logicky vyloučeno, jak zdůrazňuje dovolatelka, aby obviněný nebyl současně srozuměn s tím, že dojde k jeho obohacení o částku 70. 000,-Kč, získanou jako výtěžek z převodu vozidla a zároveň k obohacení osoby, na kterou za uvedenou částku vozidlo v hodnotě několika set tisíc korun převedl. V takovém případě pak jeho jednání vykazovalo nejen objektivní, ale i subjektivní znaky trestného činu zpronevěry podle §248 tr. zák.
Soudy tedy podle mínění dovolatelky učinily navzájem se vylučující právní závěry o tom, zda byl na straně obviněného dán alespoň nepřímý úmysl směřující ke způsobení škody na cizím majetku. Pokud takovýto úmysl dán byl, bylo nutno jednání obviněného popsané pod bodem 6) výroku o vině posoudit jako trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák. Pokud takový úmysl na straně obviněného dán nebyl, nevykazovalo jednání popsané pod bodem 6) výroku o vině zákonné znaky žádného trestného činu, tedy ani porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §255 odst. 1 tr. zák.
Z výše uvedeného je zřejmé, že již Okresní soud v Českých Budějovicích jako nalézací soud vycházel z nesprávného právního posouzení skutku popsaného v bodě 6) výroku o vině, čímž založil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Krajský soud v Českých Budějovicích, který přes tuto skutečnost zamítl podle §256 tr. ř. odvolání státního zástupce a navíc konal bez splnění zákonných podmínek veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného, pak založil též dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. d) a l) tr. ř.
Nejvyšší státní zástupkyně proto vzhledem k výše uvedenému navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 19. 11. 2003, sp. zn. 3 To 861/2003 a podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Českých Budějovicích, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl; vyslovila též souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání (č. l. 25).
Předseda senátu soudu prvního stupně v souladu s ustanovením 265h odst. 2 tr. ř. doručil opis dovolání nejvyšší státní zástupkyně obviněnému a jeho obhájkyni s upozorněním, že se mohou k dovolání písemně vyjádřit a souhlasit s jeho projednáním v neveřejném zasedání ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
Obviněný podal ústy své obhájkyně stručné písemné vyjádření pouze v tom smyslu, že souhlasí s projednáním dovolání v neveřejném zasedání (č. l. 369 přiloženého trestního spisu). Věcně se k podanému dovolání nevyjádřil.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) při posuzování podaného dovolání nejprve zkoumal, zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. Podle odst. 1 tohoto ustanovení lze napadnout dovoláním pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, pokud soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští, přičemž v §265a odst. 2 písm. a) až písm. h) tr. ř. jsou taxativně vypočtena rozhodnutí, která je možno považovat za rozhodnutí ve věci samé.
V této souvislosti Nejvyšší soud konstatoval, že předmětné dovolání je podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. přípustné, jelikož napadá rozhodnutí, kterým byl zamítnut řádný opravný prostředek, podaný státním zástupcem proti odsuzujícímu rozsudku.
Nejvyšší soud současně ověřil, zda dovolání nejvyšší státní zástupkyně, podané v neprospěch obviněného, splňuje veškeré obsahové náležitosti zakotvené v ustanovení §265f odst. 1 tr. ř., podle něhož musí být v dovolání vedle obecných náležitostí podání uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, který výrok, v jakém rozsahu a z jakých důvodů napadá a čeho se dovolatel domáhá, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu s odkazem na §265b odst. 1 písm. a) až l) nebo §265b odst. 2 tr. ř., o které se dovolání opírá. Ani v tomto ohledu žádná pochybení zjištěna nebyla.
Nejvyšší soud se proto dále zabýval otázkou, zda dovolání nejvyšší státní zástupkyně podané jí z důvodů vymezených v ustanovení §265b odst. 1 písm. d), g) a l) tr. ř. je opodstatněné.
Podle §265b odst. 1 tr. ř. lze dovolání podat, jen je-li tu některý z následujících důvodů uvedených pod písm. a) až l), pokud není dán důvod dovolání podle §265b odst. 2 tr. ř.
Dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. lze uplatnit především tehdy, pokud nebyly splněny zákonem stanovené procesní podmínky pro rozhodnutí odvolacího soudu o zamítnutí nebo odmítnutí odvolání, přičemž je myšleno rozhodnutí odvolacího soudu bez věcného přezkoumání ve smyslu §253 odst. 1, 3 tr. ř. Důvodem dovolání ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. proto nemůže být zamítnutí řádného opravného prostředku podle §256 tr. ř. bez dalšího, tzn. shledá-li odvolací soud, že odvolání není věcně důvodné, neboť postup podle tohoto ustanovení lze použít až po splnění přezkumné povinnosti odvolacího soudu, zakotvené v ustanovení §254 tr. ř., tj. teprve tehdy, neshledal-li tento soud formální důvody k zamítnutí odvolání podle §253 odst. 1, nebo k jeho odmítnutí podle §253 odst. 3 tr. ř. Ovšem i za této situace lze dovolání opírat o důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., jestliže byl v řízení předcházejícím věcnému rozhodnutí o řádném opravném prostředku, podaném proti některému rozhodnutí podle §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
Z obsahu podání nejvyšší státní zástupkyně vyplývá, že se důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v tomto směru opírá o výtku odvolacímu soudu, že podané odvolání zamítl, ačkoliv v řízení předcházejícím rozhodnutí o takovém opravném prostředku byly dány podmínky, jejichž porušení založilo dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. d) a g) tr. ř. /§265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř./.
V dovoláním napadané trestní věci Nejvyšší soud konstatoval následující skutečnosti:
Okresní soud v Českých Budějovicích uznal obviněného vinným trestnými činy, jak je uvedeno shora pod body 1) až 6) výroku o vině a rozhodl o sankcích za ně, včetně povinnosti obviněného k náhradě škody. Popisu skutku v bodě 6) zmíněného výroku přiřadil právní kvalifikaci podle §255 odst. 1 tr. zák., ačkoliv se nabízela kvalifikace jiná, totiž podle §248 odst. 1, 2 tr. zák. Odvolání proti tomuto rozsudku, podané státním zástupcem příslušného okresního státního zastupitelství, zamítl jako věcně nedůvodné Krajský soud v Českých Budějovicích ve veřejném zasedání, v nepřítomnosti obviněného, ačkoliv nebylo možno vycházet ani z fikce doručení jeho řádného a včasného vyrozumění o konání veřejného zasedání.
V otázce procesního pochybení odvolacího soudu při věcném projednávání podaného odvolání, kterou vidí Nejvyšší soud jako stěžejní, zakládající dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř., považuje tento soud argumentaci nejvyšší státní zástupkyně v zásadě za zcela přiléhavou a věcně správnou. Pokud jde o odkaz na analogické užití ustanovení o předvolání, popř. vyrozumívání obviněného o hlavním líčení, na veřejné zasedání, nakolik výslovná úprava této otázky ve vztahu k němu v trestním řádu chybí (s výjimkou §263 odst. 4 tr. ř.), mohla by tu vzniknout jistá pochybnost. Výslovně totiž v daném kontextu analogii legis připouští §238 tr. ř., který taxativně vyjmenovává případy týkající se veřejného zasedání, na něž lze ustanovení o hlavním líčení přiměřeně užít. Mezi nimi však není zmíněna přítomnost při hlavním líčení ve smyslu §202 tr. ř. Jak má ovšem dovolací soud za to, daná skutečnost analogii, jak s ní argumentuje nejvyšší státní zástupkyně, nebrání. Ustanovení §238 tr. ř. nepředstavuje totiž svou dikcí nepřekročitelnou překážku jinak dovolené analogie legis v trestním právu procesním, pokud ovšem tato v konkrétním případě nenarazí na hranice skutečně nepřekročitelné, presentované ústavními limity ochrany základních lidských a občanských práv a svobod.
Nad rámec argumentů uvedených v dovolání poukazuje Nejvyšší soud ještě na jeden aspekt argumentace soudu odvolacího. Ten totiž poněkud nešťastně „modeluje“ procesní situaci, o niž opírá svůj závěr o nepotřebnosti vyrozumět obviněného o veřejném zasedání. Této situaci však neodpovídá procesní situace konkrétní, tj. v trestní věci obviněného M. Ch. Krajský soud totiž dovozuje, že není nutné vyrozumět o veřejném zasedání obviněného, je-li odvolatelem a má obhájce; to proto, že vše již řekl ve svém odvolání. V dané věci však obviněný odvolatelem nebyl, takže jeho vyrozumění o konání veřejného zasedání bylo naopak tím spíše nezbytné. Pokud se tak nestalo, odvolací soud pochybil způsobem, který zakládá dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. považuje Nejvyšší soud za potřebné uvést, že zrušením napadeného rozhodnutí odvolacího soudu se předmětná trestní věc znovu otevírá, včetně možného dokazování v průběhu veřejného zasedání o odvolání. To může mít dopad na skutkový základ trestného činu uvedeného v bodě 6) výroku o vině a tudíž i na jeho právní kvalifikaci, která se může měnit (tj. ex nunc). Za dané situace potom Nejvyšší soud nemůže a ani nesmí zaujmout v těchto souvislostech stanovisko k argumentaci dovolatele podané z hlediska takto uplatněného dovolacího důvodu (§265b odst. 1 písm. g/ tr. ř.), když posouzení celé předmětné trestní věci se bude odvíjet teprve od průběhu veřejného zasedání konaného odvolacím soudem.
Existence zmíněných dvou dovolacích důvodů, tj. ve smyslu §265b odst. 1 písm. d) a g) tr. ř. a její odůvodněnost, potvrzuje oprávněnost existence též třetího v pořadí uplatněného dovolacího důvodu, uvedeného v §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Jde o to, že konkrétně první dva důvody existovaly již v řízení nalézacím i odvolacím, jak požaduje trestní řád právě v naposledy citovaném ustanovení.
S poukazem na uvedené proto Nejvyšší soud z podnětu podaného dovolání zrušil citované usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a následně mu přikázal, aby předmětnou věc znovu potřebným způsobem a v potřebném rozsahu projednal a rozhodl. Za podmínek uvedených v §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. toto své rozhodnutí přijal v neveřejném zasedání, jelikož vzhledem k povaze věci je zřejmé, že shledané vady nelze odstranit v zasedání veřejném.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 26. srpna 2004
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka