ECLI:CZ:NS:2004:3.TDO.770.2004.1
sp. zn. 3 Tdo 770/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 11. srpna 2004 dovolání obviněného D. A., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 27. 1. 2004, sp. zn. 10 To 477/2003, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 4 T 28/2003, a rozhodl takto:
Dovolání D. A. se podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 6. 8. 2003, sp. zn. 4 T 28/2003, byli obvinění D. A., P. B., M. Š. a M. B. uznáni vinnými trestným činem křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle §175 odst. 1 písm. a) tr. zákona před novelou. Obviněný D. A. byl za tento trestný čin podle §175 odst. 1 tr. zákona a §§45a odst. 1, 45 odst. 1 tr. zákona odsouzen k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin.
Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že obvinění
- ve dnech 17. 4. a 15. 5. 2002 v průběhu hlavního líčení konaného u Okresního soudu v Příbrami v trestní věci sp. zn. 3 T 91/2002 obž. L. E., stíhaného pro dva trestné činy ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zákona a dva trestné činy výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zákona vypovídali jako svědci navržení obžalovaným, po jejich řádném poučení, v rozporu s ostatními důkazy provedenými v průběhu hlavního líčení, a to tak, že :
dne 17. 4. 2002 ve svědecké výpovědi obž. D. A. jako svědek při hlavním líčení uvedl nepravdu, když vypověděl, že obž. L. E. přivezl k prodejně S.,
obž. P. B. dne 15. 5. 2002 při hlavním líčení jako svědek uvedl, že v době útoku na poškozeného J. K. byl před kulturním domem spolu se slečnou B. neznámý muž,
obž. M. Š. dne 15. 5. 2002 jako svědek v průběhu hlavního líčení uvedl, že v době útoku na poškozeného J. K. byl před kulturním domem se slečnou B. neznámý muž,
obž. M. B. dne 17. 4. 2002 jako svědkyně při hlavním líčení uvedla, že útoku proti poškozenému J. K. se dopustil neznámý muž jménem N.,
ačkoli to nebyla pravda, ačkoli okolnosti, za kterých mělo dojít k napadení poškozeného J. K., měly zásadní význam pro rozhodnutí soudu.
Uvedený rozsudek nenabyl bezprostředně právní moci, neboť proti němu podali všichni obvinění odvolání, kterým se zabýval ve veřejném zasedání konaném dne 27. 1. 2004 Krajský soud v Praze. Ten svým usnesením sp. zn. 10 To 477/2003 podaná odvolání podle §256 tr. řádu zamítl.
Prostřednictvím svého obhájce podal obviněný D. A. ve lhůtě podle §265e tr. řádu proti usnesení Krajského soudu v Praze ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Příbrami dovolání, z jehož obsahu lze dovodit, že směřuje proti výroku o vině a v důsledku toho i výroku o trestu odsuzujícího rozsudku. Dovolatel se výslovně odkazuje na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
V odůvodnění svého dovolání vyslovuje názor, že v průběhu řízení došlo k porušení ustanovení §2 odst. 6 tr. řádu, které vyústilo v nesprávnou právní kvalifikaci a tedy i jeho následnému odsouzení. Obviněný vznáší námitku, že soud nerespektoval zásadu in dubio pro reo; je přesvědčen, že jeho vina nebyla v rámci skutkových zjištění náležitě prokázána, že soud pouze vycházel z názoru soudu uvedeného pod sp. zn. 3 T 91/2001 a tedy že došlo i k nesprávné právní kvalifikaci.
V petitu svého dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a aby věc vrátil k novému řízení a rozhodnutí (patrně má na mysli přikázání věci k novému projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Příbrami).
K podanému dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství. Konstatuje, že námitky obviněného vyjádřené v dovolání směřují svou podstatou ke zpochybnění skutkových zjištění soudu, dovolání směřuje především ke změně těchto skutkových zjištění a teprve v návaznosti na to ke změně v právním posouzení. Protože takový obsah dovolání není v souladu s použitým dovolacím důvodem ani s jiným ze zákonných důvodů k podání tohoto mimořádného opravného prostředku, navrhuje odmítnutí tohoto dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest a odvolacím soudem byl zamítnut jeho řádný opravný prostředek. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. řádu).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jak však z odůvodnění dovolání vyplývá, dovolatel poukazuje na údajně nesprávné právní posouzení až na podkladě zpochybnění skutkových zjištění soudu. Výtku nesprávného právního posouzení staví na tom, že prosazuje odlišné hodnocení důkazů, než ke kterému dospěly soudy obou stupňů při zjišťování skutkového stavu. Tím, že se obviněný cestou dovolání domáhá nepřípustného přezkoumání skutkových zjištění, usiluje o navození takové procesní situace, jako by dovolací soud byl soudem třetího stupně.
V této souvislosti je nutno připomenout, že případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je nutno důsledně odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Zákon tak v citovaném ustanovení jednoznačně vymezuje předmětný dovolací důvod jako důvod hmotně právní. To znamená, že dovolací soud je povinen vycházet ze skutkového zjištění nalézacího, resp. odvolacího soudu a v návaznosti na tento skutkový stav hodnotit správnost hmotně právního posouzení.
Podle názoru Nejvyššího soudu musí dovolatel na jedné straně v souladu s ustanovením §265f odst. 1 tr. řádu v dovolání formálně odkázat na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu, přičemž však na druhé straně také musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům, předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu. V posuzovaném případě použité námitky dovolatele uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídají a nelze tedy míti za to, že je dovolání podáno z důvodů odpovídajících ustanovení §265b tr. řádu.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů uvedených v zákoně, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání obviněného D. A. odmítá. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 11. srpna 2004
Předseda senátu:
Mgr. Josef H e n d r y c h