ECLI:CZ:NS:2004:3.TDO.809.2004.1
sp. zn. 3 Tdo 809/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. srpna 2004 o dovolání podaném nejvyšší státní zástupkyní ve prospěch obviněného M. H., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici N. S., proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 2. 2. 2004, sp. zn. 3 To 65/2004, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 7 T 440/2003, takto:
Podle §265l odst. 2 tr. ř. se Krajskému soudu v Českých Budějovicích přikazuje d o p l n i t c h y b ě j í v ý r o k v rozsudku ze dne 2. 2. 2004, sp. zn. 3 To 65/2004, o výrok týkající se žalovaného útoku (skutku) vůči D. N., uvedeného v obžalobě státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Jindřichově Hradci ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. Zt 361/2003.
Odůvodnění:
V rámci rozsudku Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 1. 12. 2003, sp. zn. 7 T 440/2003, v trestní věci obviněných M. H. a S. T., byl obviněný M. H. uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák., kterého se podle výroku rozsudku dopustil tím, že „v době od letních měsíců roku 2002 do měsíce dubna 2003 na různých místech okr. J. H., příp. na okr. J., prodával, příp. předával zadarmo drogy, a to zejména pervitin, marihuanu a extázi, přičemž jednu dávky mariuhany a jednu dávku rajského plynu předal N. Ch., V. B. předal jednu dávku pervitinu, J. K. prodal pervitin za 3 – 5.000,- Kč, P. K. prodal taktéž pervitin za 5.000,- Kč, a to v pěti případech včetně jedné dávky extáze v částce 200,- Kč, L. T. prodal pervitin ve třech případech za částku 3.000,- Kč a dále taktéž jednu dávku extáze za 200,- Kč, R. D. ve dvou případech předal dávku pervitinu v částce 700,- Kč a L. H. předal zadarmo půl tablety extáze, přičemž v případě N. Ch. a V. B. měl vědomost o tom, že těmto konzumentům ještě není 18 let.“ Za tento trestný čin byl obviněnému M. H. podle §187 odst. 2 tr. zák. za použití §40 odst. 1 tr. zák. uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání šestnácti měsíců. Podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. byl pro výkon trestu zařazen do věznice s dozorem.
O odvolání, které v proti tomuto rozsudku podala v neprospěch obviněného M. H. (a též obviněného S. T.) okresní státní zástupkyně v Jindřichově Hradci, rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 2. 2. 2004, sp. zn. 3 To 65/2004, tak, že rozsudek soudu prvního stupně ohledně obviněného M. H. podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. částečně zrušil, a to ve výroku o trestu. Podle §259 odst. 3 tr. ř. pak sám znovu rozhodl, že se obviněnému M. H. při nezměněném výroku o vině ukládá podle §187 odst. 2 tr. zák. nepodmíněný trest odnětí svobody na dva roky, pro jehož výkon se podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazuje do věznice s dozorem. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 2. 2. 2004 (§139 odst. 1 písm. a/ tr. ř.) a k témuž datu nabyl v nezrušené části právní moci i rozsudek soudu prvního stupně.
Shora citovaný rozsudek odvolacího soudu napadla následně nejvyšší státní zástupkyně dovoláním podaným ve prospěch obviněného M. H., přičemž uplatněným dovolacím důvodem byl důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. k) tr. ř.
Dovolatelka v odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku zrekapitulovala výsledky řízení před soudy obou stupňů a poukázala na to, že Okresní soud v Jindřichově Hradci jako soud prvního stupně na základě provedeného dokazování omezil rozsah trestné činnosti obviněného M. H. oproti podané obžalobě. V uvedené souvislosti pak namítla, že soud v části týkající se tohoto obviněného zcela vypustil prodej pervitinu za 13.000,- Kč až 14.000,- Kč a jedné dávky marihuany za 250,- Kč D. N., aniž by o tom rozhodl samostatným zprošťujícím výrokem. Tím se podle názoru dovolatelky dostal postup soudu do rozporu §11 odst. 2 tr. ř. a §12 odst. 12 tr. ř. Ačkoliv veškeré jednání obviněného M. H. bylo shrnuto do jednoho bodu obžaloby i pozdějšího rozsudku, je podle dovolatelky zřejmé, že prodeje drogy jednotlivým odběratelům tvoří časově oddělené dílčí útoky pokračujícího trestného činu, o kterých lze ve smyslu výše citovaných ustanovení rozhodovat samostatně. To znamená, že v případě, kdy soud prvního stupně nepovažoval prodej drogy obviněným M. H. D. N. za dostatečně prokázaný, měl jej pro tento dílčí útok zprostit obžaloby podle §226 písm. c) tr. ř. Soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (odvolání státní zástupkyně) nepřisvědčil argumentaci státní zástupkyně ohledně části jednání obviněného M. H. týkajícího se odběratele D. N. a plně se ztotožnil se skutkovým stavem zjištěným v napadeném rozhodnutí soudu prvního stupně. Jestliže ani za tohoto stavu nebylo o odděleném dílčím útoku pokračujícího trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák. rozhodnuto zprošťujícím výrokem podle §226 písm. c) tr. ř., je podle dovolatelky naplněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř., neboť v napadeném rozhodnutí některý výrok chybí.
S ohledem na výše uvedené důvody nejvyšší státní zástupkyně v závěru podaného dovolání navrhla, aby dovolací soud ve smyslu §265k odst. 1 tr. ř. shledal podané dovolání důvodným a za podmínky uvedené v §265p odst. 1 tr. ř. podle §265l odst. 2 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Českých Budějovicích, aby chybějící výrok, tedy výrok o zproštění podle §226 písm. c) tr. ř. týkající se jednání obviněného M. H. vůči D. N., doplnil. Dovolatelka současně navrhla, aby dovolací soud v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. rozhodl v neveřejném zasedání. Současně vyslovila souhlas s konáním neveřejného zasedání i pro případ, že by dovolací soud rozhodl jiným než navrhovaným způsobem.
K dovolání nejvyšší státní zástupkyně se za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. prostřednictvím svého obhájce písemně vyjádřil obviněný M. H. a uvedl, že dovolání je důvodné. Současně vyslovil názor, že důkazy provedené před soudem prvního stupně svědčí pro zproštění obžaloby podle §226 písm. a) tr. ř., tj. že nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro který byl obviněný (obžalovaný) stíhán. Argumentaci pro zproštění z výše uvedeného zákonného důvodu podle obviněného přisvědčuje skutečnost, že svědek D. N. byl v inkriminovanou dobu ve velmi tíživé finanční situaci, přičemž finanční částky v poměrně značné výši, které měl svědek obviněnému předat, neodpovídaly jeho reálným možnostem. Podle přesvědčení obviněného se předmětný skutek objektivně stát nemohl. Ve svém vyjádření proto navrhl, aby bylo napadené rozhodnutí doplněno o zprošťující výrok podle §226 písm. a) tr. ř. Současně souhlasil s projednáním věci v neveřejném zasedání.
Nejvyšší státní zástupce je podle §265d odst. 1 písm. a) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost kteréhokoli výroku rozhodnutí soudu, a to ve prospěch i v neprospěch obviněného. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř., protože napadá pravomocné rozhodnutí soudu věci samé, soud rozhodl ve druhém stupni a dovolání směřuje proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. je dán tehdy, jestliže v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. Jedná se o případy, kdy buď nebyl učiněn určitý výrok, který tak v napadeném rozhodnutí chybí a činí jeho výrokovou část neúplnou, anebo v rozhodnutí určitý výrok sice učiněn byl, ale není úplný. V dané věci dovolatelka namítla, že v napadeném rozhodnutí chybí výrok ohledně jednoho z dílčích útoků pokračujícího trestného činu, který vzhledem k ustanovení §12 odst. 12 tr. ř. má povahu samostatného skutku a bylo o něm třeba rozhodnout příslušným výrokem, když takovému postupu nebránilo ani ustanovení §11 odst. 2 tr. ř.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že skutečnosti, o které nejvyšší státní zástupkyně opírá podané dovolání, jsou z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. právně relevantní.
Jelikož Nejvyšší soud neshledal žádný z důvodů pro odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 tr. ř., přezkoumal podle §265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost výroku rozhodnutí, proti němuž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodu uvedeného v dovolání, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k následujícím závěrům:
Nejprve je zapotřebí (obecně) uvést, že podle §89 odst. 3 tr. zák. se pokračováním v trestném činu rozumí taková jednání, jehož jednotlivé dílčí útoky vedené jednotným záměrem naplňují stejnou skutkovou podstatu trestného činu, jsou spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení a blízkou souvislostí časovou a v předmětu útoku. To znamená, že pachatel jednotlivými (dílčími) útoky uskutečňuje určitý trestný čin. Nezbytné ovšem je, aby každý z takových útoků naplňoval stejnou skutkovou podstatu trestného činu, ať dokonaného či nedokonaného. Podle okolností se přitom může jednat dílem o skutkovou podstatu základní a dílem kvalifikovanou.
Trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák. se dopustí pachatel, který neoprávněně vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabízí, zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému opatří nebo pro jiného přechovává omamnou nebo psychotropní látku, přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed. Znaky kvalifikované skutkové podstaty podle odstavce 2 písm. b) citovaného ustanovení trestního zákona jsou naplněny tehdy, spáchá-li pachatel čin uvedený v odstavci 1 vůči osobě mladší něž osmnáct let. S přihlédnutím k otázkám, jimiž bude nutno se na podkladě podaného dovolání zabývat, je nutno dále poznamenat, že předmětem útoku (jako předmětu chráněného zájmu) jsou v daném případě lidé (fyzické osoby), vůči nimž směřuje jednání pachatele.
V posuzované věci se podle zjištění soudů obou stupňů obviněný M. H. dopustil trestného činu podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák. tím, že postupně celkem sedmi osobám, blíže specifikovaným ve výroku rozsudku soudu prvního stupně (ve dvou případech mladších než osmnáct let), od léta 2002 do dubna 2003 na různých místech prodával, či zadarmo předával drogy (pervitin, marihuanu a extázi), tj. omamné a psychotropní látky ve smyslu ustanovení §187 tr. zák. S ohledem na skutečnosti, jež Nejvyšší soud v obecné rovině rozvedl v předcházejících odstavcích, lze současně dovodit, že v případě obviněného M. H. jde o pokračování v trestném činu (§89 odst. 3 tr. zák.). Jednotlivé dílčí útoky pachatele (obviněného) totiž směřovaly vůči různým odběratelům (předmětům útoku), přičemž v každém jednotlivém případě byly naplněny všechny zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 tr. zák., ať již v základní či kvalifikované podobě.
Podle obžaloby státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Jindřichově Hradci ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. Zt 361/2003, bylo do výše uvedeného pokračujícího trestného činu zahrnuto (jako dílčí útok) rovněž jednání obviněného spočívají v tom, že v inkriminovaném období prodal též D. N. pervitin za 13.000,- Kč až 14.000,- Kč a jednu dávku marihuany za 250,- Kč. Okresní soud v Jindřichově Hradci po vyhodnocení provedených důkazů dospěl k závěru, že (usvědčující) výpověď svědka D. N. učiněná v přípravném řízení nemá oporu v ostatních skutkových zjištěních soudu a považoval ji proto za nevěrohodnou. V odůvodnění svého rozhodnutí konstatoval, že je třeba vyjít z výpovědi uvedeného svědka učiněné v hlavním líčení, kde se tato výpověď shodovala s výpovědí (obhajobou) obviněného M. H. S těmito skutkovými závěry soudu prvního stupně se následně ztotožnil i odvolací soud, jenž poukázal na to, že za stavu, kdy již nepřicházelo v úvahu doplnění dokazování o další důkazy, nelze soudu prvního stupně vytýkat, že v pochybnostech rozhodl ve prospěch obviněného, tzn. že se opřel o pozdější výpověď svědka, která korespondovala s obhajobou obviněného a současně byla v souladu i s dalšími provedenými důkazy.
Pokud ovšem soud prvního stupně ve věci postupoval tak, že ve výroku rozsudku jednání obviněného vůči D. N. toliko vypustil, nelze tento postup považovat za správný, neboť odporuje již zmiňovaným zásadám o pokračování v trestném činu (§89 odst. 3 tr. zák.) ve vztahu k ustanovením §11 odst. 2 tr. ř. a §12 odst. 12. tr. ř. ve znění zák. č. 265/2001 Sb. (účinného od 1. 1. 2002). Podle §12 odst. 12 tr. ř. ve znění zákona č. 265/2001 Sb. se skutkem podle trestního řádu rozumí též dílčí útok pokračujícího trestného činu, není-li výslovně stanoveno jinak. Z ustanovení §11 odst. 2 tr. ř. pak vyplývá, že týká-li se důvod nepřípustnosti trestního stíhání uvedený v §11 odst. 1 tr. ř. jen některého z dílčích útoků pokračujícího trestného činu, nebrání to, aby se ohledně zbylé části takového činu konalo trestní stíhání. To znamená, že je-li o jednom (či více) útoku pokračujícího trestného činu pravomocně meritorně rozhodnuto, nelze již tímto rozhodnutím vytvořit překážku rei iudicatae vůči zbývajícímu dílčímu útoku (útokům).
Jestliže tedy Okresní soud v Jindřichově Hradci nedospěl v posuzované věci k závěru o vině obviněného M. H. ve vztahu k jednání vůči D. N. (tj. dílčímu útoku pokračujícího trestného činu), měl ohledně této části žalovaného skutku rozhodnout příslušným zprošťujícím výrokem (§226 tr. ř.). Pokud tak neučinil, pak nerozhodl o podané obžalobě v celém rozsahu (srov. ustanovení §220 odst. 1 tr. ř., v němž zákon formuluje, co může být podkladem pro rozhodnutí soudu v hlavím líčení), neboť v jeho rozhodnutí není obsažen zprošťující výrok. Uvedený nedostatek mohl v řízení o řádném opravném prostředku napravit postupem podle §259 odst. 2 tr. ř. a simili odvolací soud a chybějící výrok doplnit, aniž by musel v napadeném rozsudku zrušit výrok o vině. Pro tento postup měl přitom k dispozici i příslušné skutkové podklady. Odvolací soud však tuto vadu neodstranil.
Nejvyšší soud proto shledal dovolání nejvyšší státní zástupkyně (podané ve prospěch obviněného M. H.) plně důvodným.
S ohledem na povahu zjištěné vady však nebylo zapotřebí, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu (popř. též rozsudek soudu prvního stupně) podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil. Za podmínek §265l odst. 2 tr. ř. proto rozhodl tak, že Krajskému soudu v Českých Budějovicích přikázal, aby v rozsudku ze dne 2. 2. 2004, sp. zn. 3 To 65/2004, doplnil chybějící výrok týkající se žalovaného dílčího útoku (skutku) vůči D. N., uvedeného v obžalobě státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Jindřichově Hradci ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. Zt 361/2003.
Krajský soud v Českých Budějovicích bude tedy muset ve věci obviněného M. H. provést řízení, v němž rozhodne o chybějícím (zprošťujícím) výroku. Vzhledem k ustanovení §265s odst. 1 tr. ř. je tento soud vázán právním názorem, jenž k posuzování relevantních hmotně právních a procesních otázek ve svém rozhodnutí vyslovil Nejvyšší soud.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 17. srpna 2004
Předseda senátu:
JUDr. Eduard Teschler