ECLI:CZ:NS:2004:3.TDO.811.2004.1
sp. zn. 3 Tdo 811/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. srpna 2004 o dovolání podaném P. M., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 6 To 400/2003 ze dne 15. 9. 2003, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 27 T 124/2002, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Opavě sp. zn. 27 T 124/2002 ze dne 5. 2. 2003 byl dovolatel (spolu s dalšími dvěma obviněnými) uznán vinným pokusem k trestnému činu pojistného podvodu podle §8 odst. 1 k §250a odst. 1, 4 písm. b) trestního zákona (dále jen tr. zák.) pro skutek podrobně popsaný ve výrokové části citovaného rozsudku. Za to byl odsouzen k trestu odnětí svobody, který mu byl podmíněně odložen.
O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal P. M. i další dva spoluobvinění a v jeho neprospěch i okresní státní zástupce v Opavě, rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ostravě rozsudkem sp. zn. 6 To 400/2003 ze dne 15. 9. 2003, kterým z podnětu odvolání okresního státního zástupce v Opavě napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. b), d), odst. 2 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zrušil v odsuzující části ohledně dovolatele a dalších dvou spoluobviněných v celém rozsahu a podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že všechny tři obviněné uznal vinnými pokusem k trestnému činu pojistného podvodu podle §8 odst. 1 k §250a odst. 2, 4 písm. b) tr. zák. a dovolateli uložil (stejně jako spoluobviněným) trest odnětí svobody, který podmíněně odložil a současně i peněžitý trest, doplněný náhradním trestem odnětí svobody. Současně odvolání P. M. a obou spoluobviněných podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Ostravě podal P. M. dovolání a to včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je vymezen ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech svého dovolání namítl, že nesprávnost právního posouzení skutku krajským soudem spočívá především v nesprávném právním posouzení subjektivní stránky trestného činu pojistného podvodu podle §250a tr. zák. spáchaného ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. To s tím, že odvolací soud nevzal dostatečně v úvahu, že při trestné součinnosti více osob ve formě spolupachatelství musí být pro posouzení takového jednání naplněna i subjektivní stránka, tedy, že úmysl musí směřovat ke spáchání trestného činu společným jednáním více pachatelů. Namítá, že odvolací soud dospěl k závěru, že dovolatel jednal v přímém úmyslu směřujícímu ke spáchání označeného trestného činu ve spolupachatelství s dalšími dvěma obviněnými pouze na základě zjištění, že se všichni vzájemně znali a kontaktovali a na základě „okolností případu a charakteru posuzovaného útoku“. Má za to, že takto vyjádřené skutečnosti a závěry jsou pouze v poloze obecného tvrzení, což neumožňuje dospět k právnímu závěru o naplnění subjektivní stránky pokusu k označenému trestnému činu ve formě spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. Nelze tak z výsledků provedeného dokazování dovodit, že by se se spoluobviněnými dohodl na předstírání dopravní nehody, když on sám z titulu svého zaměstnání pouze zajišťoval opravy osobních motorových vozidel, jejich odtah z místa nehody a dále zajišťoval oznámení dopravní nehody pojišťovně za R. K., když s takovým vyřizováním měl zkušenosti. Své výhrady vznesl i k obsahu znaleckého posudku ing. K. s tím, že ten je v rozporu s vyjádřením znalce ing. Ž., který na rozdíl od ing. K. dovodil, že k předmětné dopravní nehodě došlo způsobem popsaným spoluobviněnými J. P. a M. K. Konečně namítl i to, že jednáním popsaným ve skutkové větě citovaného rozsudku odvolacího soudu se nemohl dopustit pokusu k trestnému činu pojistného podvodu dle §250a odst. 2, 4 písm. b) tr. zák., neboť takového se dopustí jedině ten, kdo úmyslně vyvolá pojistnou událost, nebo kdo stav vyvolanou pojistnou událostí udržuje v úmyslu zvýšit vzniklou škodu. Podle citovaného ustanovení trestního zákona se však zmíněného trestného činu nemůže dopustit ten, kdo se pokouší dopravní nehodu pouze předstírat. Přes tyto úvahy však trvá na tom, že v posuzované věci se nepokusil ani o úmyslné vyvolání pojistné události, ani o její předstírání. S ohledem na uvedené navrhl, aby dovolací soud rozsudkem zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu a věc mu v uvedeném rozsahu vrátil k novému projednání a rozhodnutí.
K takto podanému dovolání se vyjádřil i státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství České republiky. Uvedl v něm, že obsahem tohoto dovolání je v převážné části namítána toliko nesprávnost hodnocení provedených důkazů, zejména ve vztahu k obsahu znaleckého posudku z oboru dopravy podaného znalcem ing. K. v porovnání s odborným vyjádřením ing. Ž. z téhož oboru, který dospěl k odlišným závěrům. Má za to, že dovolatel poukázal na absenci svého úmyslného jednání v posuzované věci, avšak to proto, že svá tvrzení v tomto směru opírá o jiná skutková zjištění, než učinil nalézací soud. Nesprávná skutková zjištění však nemohou být důvodem dovolání z hlediska dovolacích důvodu vymezených dle §265b tr. ř., a proto v tomto směru by bylo na místě dovolání odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako dovolání podané z jiného důvodu než je uveden v ustanovení §265b tr. ř. Užitému dovolacímu důvodu odpovídá pouze námitka nesprávné právní kvalifikace skutku, který měl být posouzen jako pokus podle §8 odst. 1 k §250a odst. 1, 4 písm. b) tr. zák. To současně ovšem za odhlédnutí od popření spáchání uvedené trestné činnosti dovolatelem, neboť to je otázkou skutkovou. S uvedenou námitkou potom státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství vyjádřil souhlas s tím, že ustanovení §250a odst. 2 tr. zák. předpokládá vždy faktickou existenci pojistné události, zatímco ustanovení §250a odst. 1 tr. zák. existenci pojistné události nevyžaduje a tohoto trestného činu se dopustí ten, kdo při sjednání pojistné smlouvy nebo při uplatnění nároku na plnění z takové smlouvy uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčí. Má za to, že v posuzovaném případě se jednalo o fingovanou dopravní nehodu s tím, že takto pojistná událost vůbec nenastala a pachatelé společným jednáním uvedli při uplatnění nároku na plnění z pojistných smluv nepravdivé údaje o samotném vzniku pojistné události a výši vzniklé škody. Právní kvalifikace skutku podle §8 odst. 1 k §250a odst. 1, 4 písm. b) tr. zák. (užitá soudem nalézacím) se proto jeví být přiléhavější. Protože však skutek byl posouzen i podle §250a v odstavci čtvrtém, nemohlo by projednání dovolání nijak postavení dovolatele ovlivnit, a protože nejde o otázku zásadního právního významu, navrhl podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. f) tr. ř. odmítnout.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. je na místě takto posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod z hlediska dovolatelem uplatněné argumentace lze považovat za důvod uvedený v příslušném zákonném ustanovení. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Dovolání je tak v uvedeném směru určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je takto při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tedy právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. a případy na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je tak nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění, které nemůže být důsledkem nesprávného hmotně právního názoru. To samozřejmě za nezbytného předpokladu, že skutkový děj byl ustaven co do svého rozsahu i obsahu způsobem, který umožnil soudům z něj také vycházet a právně také příslušný skutek zákonu odpovídajícím způsobem kvalifikovat. Tak tomu bylo i v posuzované věci, kdy v této souvislosti je na místě především uvést, že pokud dovolatel vznesl své námitky vůči skutkovým závěrům soudu, resp. jejich hodnotícím úvahám skutkového charakteru, pak takové námitky pod uvedený, ale ani jiný dovolací důvod podřadit nelze (v dané věci jde takto o námitky v souvislosti s podaným znaleckým posudkem z oboru dopravy, resp. odborným vyjádřením z téhož oboru). Pokud by dovolání bylo podáno jen z těchto důvodů, bylo by nutno je odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. s tím, že jde o dovolání, které bylo podáno z jiného důvodu než je uveden v §265b tr. ř.
Část dovolacích argumentů však směřuje i do právního posouzení skutku popsaného v rozhodnutí odvolacího soudu, když dovolatel namítl jednak absenci zákonem vyžadované subjektivní stránky trestné činnosti kladené mu za vinu, jednak má za to, že jednáním popsaným ve skutkové větě napadeného rozsudku se nemohl dopustit pokusu trestného činu pojistného podvodu podle §8 odst. 1 k §250a odst. 2, 4 písm. b) tr. zák. neboť tohoto trestného činu (pokusu k němu) se může dopustit jenom ten, kdo úmyslně vyvolá pojistnou událost nebo kdo stav vyvolaný pojistnou událostí udržuje v úmyslu zvýšit vzniklou škodu, nikoli tedy ten, kdo se pouze pokouší předstírat dopravní nehodu. Pokus úmyslně vyvolat pojistnou událost znamená pokus pojistnou událost skutečně způsobit a nikoli pouze předstírat. V tomto směru se s uvedenou argumentací shodl i státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství jak ji popsal ve svém vyjádření k podanému dovolání.
K námitce absence subjektivní stránky (soudy konstatovaného zavinění ve formě přímého úmyslu) nutno poukázat na závěry v tomto směru vyjádřené v rozhodnutí soudů obou stupňů, které vycházejí z provedeného dokazování a z něj se odvíjejících skutkových zjištění. V těchto souvislostech lze souhlasit s argumentací uvedenou v důvodech napadeného rozhodnutí (ale i rozsudku soudu prvního stupně), kdy nepochybně se jednalo o obviněné, kteří pocházeli ze stejného prostředí, znali se a spolupracovali i v souvislosti s koupí a opravami vozidel již dříve havarovaných. Tyto okolnosti případu potom nelze označit jednoduše za obecné skutečnosti, na základě kterých nelze dospět k závěrům o vině dovolatele tak, jak byla soudy posléze shledána. Nelze tedy přehlédnout jejich vzájemné úzké vztahy a zřetelnou spolupráci ve snaze způsobit na cizím majetku škodu, když nelze přehlédnout ani aktivizmus dovolatele při uplatňování nároku na plnění z příslušné pojistné smlouvy. K uplatněné právní kvalifikaci odvolacím soudem, který předmětný skutek posoudil jako pokus k trestnému činu pojistného podvodu podle §8 odst. 1 k §250a odst. 2, 4 písm. b) tr. zák., dospěl dovolací soud k závěru, že takto užitá kvalifikace je v souladu s příslušným ustanovením zákona a námitky v tomto směru vznesené jsou zjevně neopodstatněné. Je totiž nepochybné, že označenými obviněnými byla vyvolána pojistná událost a nic na tom nemění skutečnost, že v průběhu jejího šetření se ukázalo, že šlo o událost, která byla fingována. Právě její existence (o předmětné dopravní nehodě není pochybností) měla směřovat k tomu, že na jejím základě a v souvislosti s uplatněním nároku na plnění z pojistné smlouvy byly uvedeny nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje byly zamlčeny a to právě v souvislosti s poškozením jednotlivých a přesně identifikovaných vozidel při jejich předchozích haváriích a v této souvislosti na nich vzniklé škodě. Námitky v tomto směru takto nelze mít za důvodné a právní kvalifikace označeného skutku vyjádřená v napadeném rozsudku odvolacího soudu je z pohledu již řečeného na místě a v souladu s popisem skutkové podstaty trestného činu pojistného podvodu podle §250a odst. 2 tr. zák.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu České republiky nezbylo než podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout jako zjevně neopodstatněné, přičemž tak učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 26.srpna 2004
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka