ECLI:CZ:NS:2004:3.TDO.856.2004.1
sp. zn. 3 Tdo 856/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 1. září 2004 dovolání obviněného D. B., roz. B., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 1. 2004, sp. zn. 6 To 587/2003, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 16 T 73/2003, a rozhodl takto:
Dovolání D. B. se podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 26. 11. 2003, sp. zn. 16 T 73/2003, byl obviněný D. B., roz. B., uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zákona, za který byl odsouzen podle §45 odst. 1 a §45a odst. 1 tr. zákona k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 80 hodin. Podle §229 odst. 1 tr. řádu byl poškozený PaeDr. R. M., odkázán s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že obviněný dne 1. 10. 2002, kolem 9.30 hod. v P., ul. K., před domem, po předchozí slovní rozepři s poškozeným PaeDr. R. M., zapříčiněné nesprávným parkováním vozidla poškozeného M., který bránil obžalovanému v odjezdu, udeřil několikrát poškozeného pěstí do obličeje a způsobil mu tak štěrbinovitou zlomeninu kloubního výběžku dolní čelisti vlevo bez posunu úlomků s délkou pracovní neschopnosti od 1. 10. 2002 do 4. 11. 2002.
Uvedený rozsudek nenabyl bezprostředně právní moci, neboť proti němu podal obviněný i poškozený odvolání, kterým se zabýval ve veřejném zasedání konaném dne 21. 1. 2004 Městský soud v Praze. Ten svým rozsudkem sp. zn. 6 To 587/2003 podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. řádu napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu. Podle §259 odst. 3 tr. řádu znovu rozhodl tak, že při nezměněném výroku o vině z rozsudku soudu prvního stupně odsoudil podle §221 odst. 1 tr. zákona za použití §53 odst. 2 písm. b), odst. 3 tr. zákona obviněného k peněžitému trestu ve výměře 6.000,- Kč. Podle §54 odst. 3 tr. zákona byl obviněnému pro případ, že by peněžitý trest nebyl vykonán ve stanovené lhůtě, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání dvou týdnů. Podle §256 tr. řádu bylo odvolání poškozeného PaeDr. R. M. jako nedůvodné zamítnuto.
Prostřednictvím svého obhájce podal obviněný ve lhůtě podle §265e tr. řádu proti rozsudku Městského soudu v Praze ve spojení s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 dovolání, z jehož obsahu je zřejmé, že napadá výrok o vině odsuzujícího rozsudku, přičemž se výslovně odkazuje na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
V odůvodnění svého dovolání vyslovuje obviněný názor, že soudy obou stupňů postupovaly v rozporu s hmotným právem, když jeho jednání neposoudily jako jednání v nutné obraně. V této souvislosti vytýká nedostatečnou pozornost soudu otázce, že iniciátorem incidentu byl poškozený, který obviněného škrtil a jako první rozdával údery. Obviněný pak svoje jednání charakterizuje jako svépomoc v duchu ustanovení §6 občanského zákoníku, když došlo k nepochybnému zásahu do jeho práv. Své jednání vysvětluje tak, že požádal o pomoc orgány policie, které se však na místo dostavily pozdě a do jejich příjezdu chtěl obviněný rušitele svých práv zadržet, resp. docílit toho, aby tento přestupce vyčkal příjezdu policie. Dále soudu vytýká nedostatečná skutková zjištění ve vztahu ke způsobenému zranění, vznáší námitky proti způsobu vypracování a obsahu znaleckého posudku a vyslovuje názor, že poškozenému byly připisovány obtíže, které ve skutečnosti neměl a tím došlo k poškození obviněného, neboť mu byla připsána vina za následek, který ve skutečnosti nikdy nenastal.
V petitu svého dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky rozsudky soudů obou stupňů zrušil a aby buď sám rozhodl o jeho zproštění obžaloby, popřípadě aby věc přikázal soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
K podanému dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství. Ta konstatuje, že sice skutek není ve výroku o vině popsán příliš výstižně a přiléhavě, nicméně dospívá k závěru, že z rozsudků soudů obou stupňů lze skutkové okolnosti týkající se vzniku konfliktu, umožňující stanovit útočníka a průběh vzájemné potyčky, významné zejména pro posouzení subjektivní stránky trestného činu určit zcela spolehlivě. Za zjevně neopodstatněnou považuje námitku obviněného, že soud měl jeho jednání posoudit jako svépomoc v duchu §6 občanského zákoníku, neboť v daném případě jednání obviněného nesměřovalo k odstranění překážky bránící mu v užívání vozidla, ale k potrestání poškozeného, kterému naopak v odstranění této překážky sám bránil. Stejně tak dochází k závěru o neopodstatněnosti názoru obviněného, že jednal v nutné obraně, neboť s ohledem na skutková zjištění soudu obviněný nebyl v pozici toho, kdo odvrací hrozící nebo trvající útok na zájem chráněný trestním zákonem. Z těchto důvodů navrhuje, aby podané dovolání bylo jako zjevně neopodstatněné odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. řádu).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jak však z odůvodnění dovolání vyplývá, tento důvod podané dovolání naplňuje jen zčásti. Pokud totiž jde o námitky obviněného týkající se zranění způsobeného poškozenému a v té souvislosti dovolatel napadá znalecký posudek, je nutno tyto námitky považovat za námitky směřující proti skutkovým zjištěním soudu a není možno v řízení o dovolání k těmto námitkám přihlížet. Tím, že se obviněný cestou dovolání v této části domáhá nepřípustného přezkoumání skutkových zjištění, usiluje o navození takové procesní situace, jako by dovolací soud byl soudem třetího stupně.
V této souvislosti je nutno připomenout, že případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je nutno důsledně odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Zákon tak v citovaném ustanovení jednoznačně vymezuje předmětný dovolací důvod jako důvod hmotně právní. To znamená, že dovolací soud je povinen vycházet ze skutkového zjištění nalézacího, resp. odvolacího soudu a v návaznosti na tento skutkový stav hodnotit správnost hmotně právního posouzení.
Za námitky odpovídající použitému dovolacímu důvodu Nejvyšší soud považuje ty námitky dovolatele, ve kterých se dotýká právního posouzení jeho jednání, resp. ve kterých tvrdí, že jeho jednání mělo právní povahu svépomoci ve smyslu občanského zákoníku a nutné obrany ve smyslu trestního zákona. Tyto námitky však Nejvyšší soud považuje za zjevně neopodstatněné. Z učiněných skutkových zjištění soudu je zcela nepochybné a zjevné, že jednání obviněného nemohlo být považováno ani za svépomoc, ani za jednání v nutné obraně či v krajní nouzi. Naopak je zcela zjevné, že jednáním dovolatele došlo k naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu ublížení na zdraví, přičemž správně byla oběma soudy posouzena i subjektivní stránka jeho jednání. Z průběhu skutkového děje je zřejmé, že jednání dovolatele směřovalo výhradně k omezení poškozeného, aby nemohl odjet s vozidlem, dále že nebyly dány zákonné podmínky ustanovení §76 odst. 1 tr. řádu, které legalizuje zadržení pachatele trestného činu a nikoli bagatelního přestupku a rovněž, že se v jednání obviněného nejednalo o naplnění znaků jednání v nutné obraně, neboť nešlo o odvracení hrozícího či trvajícího útoku. Naopak, jak v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvádí odvolací soud, šlo o vzájemný konflikt, který dospěl do stadia vzájemného fyzického napadání. Okolnosti, na které dovolatel poukazuje, pak vzal odvolací soud dostatečně v úvahu při hodnocení konkrétního stupně nebezpečnosti jeho činu pro společnost ve vztahu k druhu a výměře výše trestu.
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že dovolání je zjevně neopodstatněné, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání obviněného D. B. odmítá. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§265n tr. řádu) .
V Brně dne 1. září 2004
Předseda senátu:
Mgr. Josef H e n d r y c h