ECLI:CZ:NS:2004:3.TDO.858.2004.2
3 Tdo 858/2004 – I.
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. září 2004 v řízení o dovolání, které podal obviněný D. G., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici V., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 1. 2004, sp. zn. 10 To 164/03, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 16 T 23/2003, takto:
Podle §265l odst. 4 tr. ř. z důvodů uvedených v §67 písm. c) tr. ř. se obviněný D. G. b e r e d o v a z b y .
Odůvodnění:
V rámci rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 10. 10. 2003, sp. zn. 16 T 23/2003, byl obviněný D. G. uznán vinným společně s obviněným ml. Š. G. trestnými činy loupeže podle §234 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák. a neoprávněného držení platební karty podle §249b tr. zák. Podle rozsudku totiž „dne 10. 3. 2003 v době kolem 23.00 hod. ve spolupachatelství s nejméně další neustanovenou osobou v blízkosti konečné zastávky městské hromadné dopravy v ulici A. B. v Č. B. obestoupili tímto místem procházejícího M. Š., jemuž tak znemožnili pokračovat v chůzi, přičemž tohoto vyzývali k vydání peněz, kdy obž. ml. Š. G. poškozeného opakovaně nejméně dvěma ranami pěstí udeřil do brady a pravé části obličeje, po čemž tento upadl na zem, a napadenému vytrhl z ruky peněženku obsahující bankovku v hodnotě 1.000,- Kč, nejméně 50,- Kč v drobných mincích, osobní doklady jmenovaného a nepřenosnou elektronickou mezinárodní platební kartu zn. Maestro vydanou na jméno poškozeného ČSOB, a. s., a na to z místa utekli, M. Š. při napadení utrpěl dvojitou zlomeninu dolní čelisti vpravo, kdy během následné jednotýdenní nemocniční hospitalizace se podrobil operativnímu zákroku, při němž mu na místo zranění byla přiložena dlaha a mezičelistní drátěná fixace, kdy další léčení zraněného bylo spojeno s pracovní neschopností v trvání do 2. 6. 2003.“ Za to byl obviněný D. G. odsouzen podle §234 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. a §40 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody na 4 roky, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem.
O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný D. G.(a také obviněný ml. Š. G.), rozhodl ve druhém stupni Vrchní soud v Praze. Rozsudkem ze dne 15. 1. 2004, sp. zn. 10 To 164/03, odvolání obviněného D. G. podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Tento rozsudek a v souvislosti s ním v nedotčené části týkající se mj. obviněného D. G. i rozsudek soudu prvního stupně nabyl právní moci dne 15. 1. 2004 (§139 odst. 1 písm. a/ tr. ř.).
Usnesením Nejvyššího soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) ze dne 30. 9. 2004, sp. zn. 3 Tdo 858/2004, byl (z podnětu dovolání obviněného D. G.) podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušen rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 1. 2004, sp. zn. 10 To 164/03, v celé části týkající se jmenovaného dovolatele. Současně byla zrušena též všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265l odst. 1 tr. ř. bylo Vrchnímu soudu v Praze přikázáno, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Podle §265l odst. 4 tr. ř. vykonává-li se na obviněném trest odnětí svobody uložený původním rozsudkem a Nejvyšší soud k dovolání výrok o tomto trestu zruší, rozhodne zároveň o vazbě.
Protože se na obviněném D. G.vykonává trest odnětí svobody, který mu byl uložen původním rozsudkem a Nejvyšší soud k dovolání výrok o tomto trestu (resp. výrok rozsudku odvolacího soudu, jímž se stal též výrok o trestu z rozsudku nalézacího soudu pravomocným) zrušil, stal se další výkon trestu na podkladě tohoto rozsudku nepřípustným. Nejvyšší soud proto rozhodl ve smyslu citovaného ustanovení §265l odst. 4 tr. ř. zároveň o vazbě. Přitom dospěl k závěru, že u jmenovaného obviněného trvá i v nynějším stadiu řízení důvod vazby podle §67 písm. c) tr. ř.
Obviněný D. G. byl v minulosti opakovaně soudně trestán pro majetkovou trestnou činnost. Konkrétně je na místě zmínit trestní příkaz Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. 6. 2002, sp. zn. 32 T 70/2002, jímž byl odsouzen pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b) tr. zák. k trestu odnětí svobody na 6 měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu do 8. 7. 2004, a trestní příkaz Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 7. 2. 2003, sp. zn. 9 T 14/2003, jímž byl pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák. odsouzen k trestu zákazu pobytu na území hlavního města Prahy na dva roky.
Je tedy zřejmé, že obviněný D. G. má zřetelné sklony k protiprávnímu jednání.
Nyní je stíhán pro skutek kvalifikovaný jako trestný čin loupeže podle §234 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák., který měl spáchat ve zkušební době uvedeného podmíněného odsouzení pro trestnou činnost obdobné (majetkové) povahy.
Rozvedené skutečnosti tak odůvodňují obavu, že obviněný bude opakovat trestnou činnost, pro niž je stíhán, i závěr, že účelu vazby nelze dosáhnout jiným opatřením. Vzhledem k tomu Nejvyšší soud rozhodl podle §265l odst. 4 tr. ř. o vzetí obviněného D. G. do vazby z důvodů uvedených v §67 písm. c) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. září 2004
Předseda senátu :
JUDr. Vladimír Veselý