ECLI:CZ:NS:2004:3.TDO.877.2004.1
sp. zn. 3 Tdo 877/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. srpna 2004 o dovolání podaném M. S., nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve věznici V., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze sp. zn. 8 To 17/2004 ze dne 3. 3. 2004, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 2 T 37/2003, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Praze sp. zn. 2T 37/2003 ze dne 30. 12. 2003 byl dovolatel uznán vinným trestnými činy vraždy podle §219 odst. 1, 2 písm. h) trestního zákona (dále jen tr. zák.), krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e) tr. zák. a nedovoleného ozbrojování podle §185 odst. 1 tr. zák., jichž se dopustil skutkem přesně popsaným ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedené trestné činy mu byl podle §219 odst. 2 tr. zák. za použití §29 odst. 1, 2 tr. zák. a §36 odst. 1 tr. zák. uložen výjimečný úhrnný trest odnětí svobody v trvání šestnácti roků, když pro výkon takto uloženého trestu byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Bylo též rozhodnuto o tom, že poškozený a to V. z. p. ČR, Okresní pojišťovna R. se odkazuje s nárokem na náhradu škody na občanskoprávní řízení.
O odvolání, které proti citovanému rozsudku podal jak M. S., tak i krajský státní zástupce v Praze rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem sp. zn. 8 To 17/2004 ze dne 3. 3. 2004 a to tak, že podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 trestního řádu (dále jen tr. ř.) napadený rozsudek částečně zrušil a to ve výroku o trestu. Současně podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že dovolateli podle §219 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 1 a §29 odst. 2 tr. zák. uložil trest odnětí svobody v trvání dvaceti let a podle §39a odst. 2 písm. d) tr. zák. jej pro výkon takto uloženého trestu zařadil do věznice se zvýšenou ostrahou, když odvolání M. S. podle §256 tr. ř.zamítl.
Proti shora označenému rozsudku Vrchního soudu v Praze podal M. S. dovolání a to prostřednictvím svého obhájce, včas a také za splnění všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí. Za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. s tím, že mu byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští. V důvodech svého dovolání uvedl, že je přesvědčen, že pro uložení výjimečného trestu nebyla splněna ani jedna z alternativně stanovených podmínek uvedených v ustanovení §29 odst. 2 tr. zák. V této souvislosti poukázal na to, že soud svůj závěr o obvzláště ztížené možnosti nápravy dovolatele opřel zejména o opis rejstříku trestů, ze kterého plyne, že dovolatel byl od roku 1984 desetkráte soudně trestán (většinou pro majetkovou trestnou činnost) s tím, že v roce 2003 byl odsouzen pro trestný čin loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. a trestný čin znásilnění podle §241 odst. 1 tr. zák., když příslušné skutky spáchal dne 11. 12. 2002, resp. 11. 1. 2003. Takto odvolací soud konstatoval, že je naprosto zřejmé, že opakované působení na dovolatele prostřednictvím ukládání nepodmíněných trestů odnětí svobody a jejich výkonem se zcela minulo výchovným účinkem. V této souvislosti poukázal dovolatel na závěry znaleckého posudku vypracovaného psychologem, který hodnotil možnosti nápravy dovolatele ve vztahu k trestným činům krádeže a nedovoleného ozbrojování jako ztížené, k trestnému činu vraždy ovšem jako průměrné. To s tím, že dovolatel v souvislosti se spáchanou vraždou prožívá vinu a jeho lítost v tomto směru je upřímná. Poukázal i na to, že možnost jeho resocializace je reálná, když je nepochybné, že není závislý na omamných a psychotropních látkách, když tento fakt plyne ze znaleckého posudku z oboru psychiatrie. V souvislosti s trestným činem vraždy pak měla být právě přisuzována zásadní váha možnostem jeho nápravy ve vztahu k tomuto trestnému činu, což se ze strany soudu nestalo. Z hlediska uložení výjimečného trestu je dále nezbytnou podmínkou shledání velmi vysokého stupně společenské nebezpečnosti činu. V této souvislosti dovolatel poukázal na to, že se ke svému jednání doznal, aniž by tak činil pod tlakem důkazů, pokud vražedný útok sám nepopsal tak proto, že i podle závěru znalce psychiatra tak činil proto, že chránil dílem vědomě, dílem nevědomě svou psychiku. Stran jeho racionálního jednání po spáchání vraždy lze mít za to, že dovolatel si počínal stejně (automaticky), jako při předcházejících krádežích nafty, které provedl stejným způsobem. Poukázal dále na to, že se nesnažil zbavit vražedné zbraně, nedělal také nic čím by se snažil policisty svést na falešnou stopu a zbraň měl u sebe pouze proto, že ji nechtěl nechávat v bytě, kde žila i nezletilá dcera jeho družky. S ohledem na řečené pak uzavřel, že stupeň společenské nebezpečnosti jeho počínání v daném případě je jistě vysoký, nedosahuje však podle jeho přesvědčení úrovně, kterou je možné označit za velmi vysokou. Má takto za to, že nebyla naplněna ani jedna z podmínek nutných pro uložení výjimečného trestu podle §29 odst. 2 tr. zák. a uložení výjimečného trestu v jeho věci je tak druhem trestu, který zákon nepřipouští. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud České republiky napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil a podle §265l odst. 1 tr. ř. mu přikázal, aby věc znovu projednal a rozhodl.
K takto podanému dovolání se v souladu s ustanovením §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupkyně)a ta v něm uvedla, že přes přípustnost podaného dovolání jej pokládá za zjevně neopodstatněné. To proto, že je na místě souhlasit se závěry zejména odvolacího soudu,který dospěl k tomu, že byly splněny podmínky pro uložení výjimečného trestu ve smyslu ustanovení §29 odst. 2 tr. zák., když stupeň nebezpečnosti jednání dovolatele je vskutku velmi vysoký a možnost jeho nápravy obzvláště ztížena. Státní zástupkyně poukázala v uvedených souvislostech na to, že dovolatel po svém návratu z posledního výkonu trestu odnětí svobody si v podstatě zařídil živnost na krádeže motorové nafty a tato jeho trestná činnost byla podstatným zdrojem jeho obživy. Ze znaleckého posudku znalce z oboru psychologie pak plyne, že předpoklad převýchovy dovolatele je spíše nepříznivý, když ostatně i bez tohoto závěru je zřejmé, že opakovaným působením na dovolatele ukládáním a výkonem dříve uložených trestů nedošlo k předpokládanému výchovnému účinku, když agresivita jednání dovolatele se časem v souvislosti se spáchanou trestnou činností zvyšuje. Poukázala na to, že se dovolatel v souvislosti se zamýšlenou krádeží předem ozbrojil a v posuzované věci nejednal na základě momentálně vzniklé situace, případně v afektu. V souvislosti se skutečnostmi výrazně zvyšujícími společenskou nebezpečnost jednání dovolatele poukázala státní zástupkyně i na způsob vedení útoku proti poškozenému,kdy mu nešlo o to, aby poškozeného zahnal nebo odradil, ale přímo o jeho fyzickou likvidaci střelbou, kterou provedl z bezprostřední blízkosti a to opakovaně, když mu muselo být zřejmé, že poškozeného zasáhl. Za cynické jednání potom označila i to, že dovolatel po usmrcení poškozeného dokončil čerpání pohonných hmot. Za těchto okolností se tak podle názoru státní zástupkyně jeví uložený výjimečný trest odnětí svobody za zcela přiměřený všem kriteriím rozhodným pro ukládání trestu, tak jak jsou vymezena ustanoveními §23 odst. 1 tr. zák., resp. §31 odst. 1 tr. zák. Uzavřela, že byl tedy uložen takový druh trestu, který zákon připouští ve výměře volené v rámci trestní sazby stanovené trestním zákonem na trestný čin, kterým byl dovolatel shledán vinným, když byly také splněny podmínky pro uložení výjimečného trestu. S ohledem na uvedené tak má státní zástupkyně za to, že podané dovolání je zjevně neopodstatněné, a proto navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Na tomto místě je nutné připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán v případech, kdy obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Námitky vznesené dovolatelem v tom směru, že v jeho věci mu byl uložen výjimečný trest z hlediska §29 odst. 2 tr. zák., aniž by byly splněny podmínky pro takový postup (s tím, že takto jde o druh trestu, který zákon nepřipouští) jsou z pohledu užitého dovolacího důvodu relevantní, avšak zjevně neopodstatněné. I podle přesvědčení dovolacího soudu v posuzované věci byly naplněny obě podmínky ustanovení §29 odst. 2 tr. zák. umožňující uložení trestu odnětí svobody v rozsahu patnácti až dvaceti pěti let, když nepochybně stupeň nebezpečnosti trestného činu,jehož se dovolatel dopustil, je velmi vysoký a možnost jeho nápravy obzvláště ztížena. Odvolací soud nepochybil, pokud dospěl k závěru o obzvláště ztížené možnosti nápravy dovolatele, kteroužto podmínkou se zabýval podrobněji než soud prvého stupně a také správně připomenul, že otázku případné nápravy pachatele, ako otázku právní posuzuje soud bez toho, že by mechanicky vycházel ze znaleckých posudků týkajících se osobnosti pachatele, když závěry z nich plynoucí hodnotí jako kterýkoliv jiný důkaz a právě i v souvislosti s dalšími důkazy ve věci provedenými. V tomto směru lze souhlasit s jeho závěrem, že kriminální kariéra dovolatele postupně gradovala, když poukázal na rozsudek Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 24. 9. 2003, sp. zn. 6 T 68/2003 v souvislosti s usnesením Krajského soudu v Plzni sp. zn. 9 To 710/2003 ze dne 13. 1. 2004, když na základě uvedených rozhodnutí se dovolatel dopustil dne 11. 12. 2002 pohrůžkou střelnou zbraní trestného činu loupeže a dne 11. 1. 2003 rovněž pohrůžkou střelnou zbraní trestného činu znásilnění. To vše za stavu, kdy byl v minulosti již desetkráte soudně trestán pro různou (především majetkovou) trestnou činnost. S ohledem na tyto skutečnosti je i dovolací soud toho přesvědčení, že opakované výkony uložených trestů odnětí svobody neměly na dovolatele právě z hlediska jeho převýchovy prakticky žádný vliv, když i bez vyjádření znalce psychologa (spíše nepříznivý předpoklad převýchovy dovolatele), je evidentní,že předchozí odsouzení a s ním spojené výkony trestů se zcela minuly předpokládaným výchovným účinkem. Souhrn těchto skutečností potom umožnil odvolacímu soudu dospět k závěru, že z hlediska ustanovení §29 odst. 2 tr. zák. je možnost nápravy dovolatele obzvláště ztížena. Stejně tak je možné poukázat i na závěry obsažené v rozhodnutí odvolacího soudu stran naplnění podmínky velmi vysokého stupně nebezpečnosti jednání dovolatele ve smyslu ustanovení §29 odst. 2 tr. zák., když v tomto směru je na místě opakovaně poukázat na to, že dovolatel si majetkovou trestnou činností (krádežemi nafty z vozidel) opatřoval opakovaně podstatnou část svých příjmů, při této činnosti byl ozbrojen, jednal brutálním způsobem,chladnokrevně, když v této souvislosti lze poukázat na razanci útoku na poškozeného, kterého pro malicherný majetkový prospěch surovým způsobem usmrtil, čerpání nafty z nádrže vozidla dokončil a poté bez známek neklidu z místa činu odjel. Souhrn právě těchto skutečností nepochybně umožňuje i závěr vztahující se k onomu, již zmíněnému velmi vysokému stupni nebezpečnosti jednání dovolatele v posuzované věci s tím, že takto byla naplněna i jedna z nezbytných podmínek v souvislosti s možností soudu uložit trest odnětí svobody v rozpětí trestní sazby obsažené v ustanovení §29 odst. 2 tr. zák. V souvislosti s uvedeným se potom jeví argumentace uplatněná dovolatelem z hlediska jeho možné resocializace, úvah o doznání se k trestné činnosti i projevené lítosti (což ostatně odvolací soud vzal v úvahu) jako nepřípadná.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu České republiky nezbylo než podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. podané dovolání odmítnout jako zjevně neopodstatněné, přičemž tak učinil za dodržení podmínek vymezených v ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 26. srpna 2004
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka