ECLI:CZ:NS:2004:3.TDO.897.2004.1
sp. zn. 3 Tdo 897/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 15. září 2004 dovolání obviněného V. V., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích, ze dne 25. 2. 2004, sp. zn. 13 To 48/2004, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 22 T 33/2003, a rozhodl takto:
Dovolání V. V. se podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 28. 11. 2003, sp. zn. 22 T 33/2003, byl obviněný V. V. uznán vinným trestným činem neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení, na zdravotní pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti podle §147 odst. 1 tr. zákona, za který byl podle §147 odst. 1 tr. zákona odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců. Podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zákona byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu 1 roku a 6 měsíců.
Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že obviněný
jako jednatel společnosti A., s.r.o., se sídlem P., D., odpovědný za provádění zákonných odvodů z mezd zaměstnanců
v období od měsíce dubna 1997 do měsíce prosince 1999 jako plátce pojistného na všeobecné zdravotní pojištění provedl srážky z mezd zaměstnancům v objemu pojistného, které je zaměstnanec povinen hradit, avšak tyto finanční prostředky v celkové výši 320.095,- Kč neodvedl správci pojistného V. z. p. ČR, O. p. v P., a to v rozporu s ustanovením §5 zák. č. 592/1992 Sb. o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění v platném zněním,
v období od měsíce dubna 1997 do měsíce prosince 1999 jako plátce provedl srážky záloh na daň z příjmu fyzických osob ze závislé činnosti a funkčních požitků ze zdanitelných mezd svým zaměstnancům, avšak tyto finanční prostředky v celkové výši 811.904,- Kč v rozporu s ustanovením §38h odst. 10 zák. č. 586/1992 Sb., o daních z příjmu a se zák. č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků v platném znění neodvedl správci daně F. ú. v P.,
v období od měsíce února 1998 do měsíce prosince 1999 jako plátce pojistného na sociální zabezpečení provedl srážky z mezd svým zaměstnancům v objemu pojistného, které je povinen hradit zaměstnanec, avšak tyto finanční prostředky v celkové výši 272.551,- Kč v rozporu se zák. č. 589/1992 Sb. o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti v platném znění, neodvedl správci pojistného O. s. s. z. P.,
jako jednatel společnosti V., s.r.o., se sídlem P., D. odpovědný za provádění zákonných odvodů z mezd zaměstnanců
v období od měsíce dubna 1997 do měsíce prosince 1999 jako plátce pojistného na všeobecné zdravotní pojištění provedl srážky z mezd zaměstnancům v objemu pojistného, které je zaměstnanec povinen hradit, avšak tyto finanční prostředky v celkové výši 188.414,- Kč neodvedl správci pojistného V. z. p.ČR, O. p. v P., a to v rozporu s ustanovením §5 zák. č. 592/1992 Sb. o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění v platném zněním,
v období od měsíce ledna 1998 do měsíce prosince 1999 jako plátce provedl srážky záloh na daň z příjmu fyzických osob ze závislé činnosti a funkčních požitků ze zdanitelných mezd svým zaměstnancům, avšak tyto finanční prostředky v celkové výši 177.931,- Kč v rozporu s ustanovením §38h odst. 10 zák. č. 586/1992 Sb., o daních z příjmu a se zák. č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků v platném znění neodvedl správci daně F. ú. v P.,
v období od měsíce března 1998 do měsíce ledna 2000 jako plátce pojistného na sociální zabezpečení provedl srážky z mezd svým zaměstnancům v objemu pojistného, které je povinen hradit zaměstnanec, avšak tyto finanční prostředky v celkové výši 199.871,55 Kč v rozporu se zák. č. 589/1992 Sb. o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti v platném znění, neodvedl správci pojistného O. s. s. z. P.
Uvedený rozsudek nenabyl bezprostředně právní moci, neboť proti němu podal obviněný odvolání, kterým se zabýval ve veřejném zasedání konaném dne 25. 2. 2004 Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích. Ten svým usnesením sp. zn. 13 To 48/2004 odvolání obviněného podle §256 tr. řádu zamítl.
Prostřednictvím svého obhájce podal obviněný ve lhůtě podle §265e tr. řádu proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích dovolání, kterým napadá výrok o vině odsuzujícího rozsudku, přičemž se odkazuje na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
V odůvodnění svého dovolání vyslovuje názor, že jeho jednáním nebyla naplněna skutková podstata trestného činu podle §147 odst. 1 tr. zákona, a to jak po stránce formální, tak po stránce materiální. Tento názor opírá zejména o to, že sice (jak odpovídá skutkovým zjištěním soudu) skutečně srazil příslušné částky na odvod daně a pojistného, nicméně tyto odvody již neuskutečnil z důvodu nedostatku finančních prostředků, resp. měl finanční prostředky pouze na výplatu čistých mezd a nikoli již na výše uvedené odvody. Je tedy toho názoru, že za situace, kdy z důvodu insolvence měl za povinnost uhradit veškeré své závazky poměrně a rovnoměrně a kdy v průběhu řízení nebylo prokázáno, že by měl po výplatách mezd dostatek finančních prostředků na odvody, leč že by si je ponechal pro vlastní potřebu, nemělo být jeho jednání posouzeno jako trestný čin podle §147 odst. 1 tr. zákona.
V petitu svého dovolání proto navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadené usnesení odvolacího soudu a aby věc přikázal soudu prvého stupně k novému projednání a rozhodnutí, popřípadě aby ve věci sám rozhodl rozsudkem, přičemž výslovně nespecifikuje jeho obsah.
K podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Za námitky odpovídající použitému dovolacímu důvodu označuje toliko ty námitky, ve kterých dovolatel poukazuje na soudy učiněná zjištění o jeho insolventnosti a ze kterých dovozuje, že nenaplnil skutkovou podstatu trestného činu podle §147 odst. 1 tr. zákona. Tyto námitky považuje za částečně důvodné. Poukazuje na předchozí rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky, podle kterých je právní posouzení ve smyslu §147 odst. 1 tr. zákona podmíněno zjištěním, že zaměstnavatel měl k dispozici potřebné finanční prostředky a v rozporu se zákonem je neodvedl neoprávněným příjemcům, ale použil je k jiným účelům, přičemž ovšem nemá-li zaměstnavatel jako plátce dostatek finančních prostředků k odvedení povinných částek v plné výši, je povinen uspokojit všechny své závazky poměrně a rovnoměrně, neboť upřednostněním závazků některého z věřitelů by se mohl dopustit trestného činu zvýhodňování věřitele podle §256a tr. zákona. S ohledem na to, že učiněná skutková zjištění dle názoru státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství nejsou s jejich právním posouzením učiněným soudy obou stupňů v souladu a s ohledem na částečnou důvodnost námitek obviněného, podává návrh, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích a aby věc přikázal tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest a odvolacím soudem byl zamítnut jeho řádný opravný prostředek. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. řádu).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Základem podaného dovolání jsou námitky obviněného proti skutkovým zjištěním soudu především ohledně dostatku či nedostatku finančních prostředků na účtu či v pokladně společnosti a dále námitky proti postupu soudu při provádění a hodnocení důkazů (neprovedení svědeckých výpovědí konkurzních správců, nezohlednění jeho jednání s věřiteli apod.).
Z obsahu dovolání obviněného je zcela zjevné, že napadá jak skutková zjištění uvedená v samotném výroku odsuzujícího rozsudku, tak i jejich podrobnější rozvedení v odůvodnění rozsudku soudu druhého stupně (na str. 3), se kterými tvrzení obviněného v jeho mimořádném opravném prostředku jsou ve zřejmém rozporu. Teprve ze zpochybnění těchto skutkových zjištění dovolatel dovozuje, že došlo k nesprávnému právnímu posouzení a tedy i k naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
Obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku sice vytýká pochybení v právním posouzení skutku, ale tuto výtku staví na tom, že prosazuje odlišné hodnocení důkazů (zejména v otázce jeho insolventnosti), než ke kterému dospěly soudy obou stupňů při zjišťování skutkového stavu. Tím, že se obviněný cestou dovolání domáhá nepřípustného přezkoumání skutkových zjištění, usiluje o navození takové procesní situace, kdy dovolací soud staví do pozice soudu třetího stupně.
V této souvislosti je nutno připomenout, že případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je nutno důsledně odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Zákon tak v citovaném ustanovení jednoznačně vymezuje předmětný dovolací důvod jako důvod hmotně právní. To znamená, že dovolací soud je povinen vycházet ze skutkového zjištění nalézacího, resp. odvolacího soudu a v návaznosti na tento skutkový stav hodnotit správnost hmotně právního posouzení.
Podle názoru Nejvyššího soudu musí dovolatel na jedné straně v souladu s ustanovením §265f odst. 1 tr. řádu v dovolání formálně odkázat na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu, přičemž však na druhé straně také musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům, předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu. V posuzovaném případě použité námitky dovolatele uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídají a nelze tedy míti za to, že je dovolání podáno z důvodů odpovídajících ustanovení §265b tr. řádu.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů uvedených v zákoně, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání obviněného V. V. odmítá. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 15. září 2004
Předseda senátu:
Mgr. Josef H e n d r y c h