ECLI:CZ:NS:2004:3.TDO.898.2004.1
sp. zn. 3 Tdo 898/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. srpna 2004 o dovolání podaném F. K., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 11 To 156/2004 ze dne 3. 5. 2004, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 3 T 281/2003, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Trutnově sp. zn. 3 T 281/2003 ze dne 16. 2. 2004 byl dovolatel uznán vinným trestným činem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §201 písm. d) trestního zákona (dále jen tr. zák.) pro skutek podrobně popsaný ve výrokové části citovaného rozsudku. Za to byl odsouzen k peněžitému trestu a trestu zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel.
O odvolání, které proti tomuto rozsudku F. K. podal, rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Hradci Králové usnesením pod sp. zn. 11 To 156/2004 ze dne 3. 5. 2004, jímž podané odvolání podle §256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) jako nedůvodné zamítl.
Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Hradci Králové podal F. K. dovolání a to včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i dalších zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je vymezen ustanovením §265 odst. 1 písm. g) tr. ř. V odůvodnění takto podaného dovolání namítl, že soudy pochybily při hodnocení způsobené škody, která je součástí objektivní stránky označeného trestného činu. Poukázal v této souvislosti na rozhodnutí publikované pod R 32/94 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu České republiky, které konstatuje při stanovení výše škody v souvislosti se spácháním označeného trestného činu je nutno vycházet z ceny za kterou se vozidlo v době a místě činu obvykle prodává. Je takto nutno zjistit o jakou hodnotu se v důsledku poškození cena vozidla snížila. Teprve když nelze takto výši škody zjistit, je možno vycházet z účelně vynaložených nákladů na uvedení vozidla v předešlý stav jeho opravou. V uvedených souvislostech pak poukázal na to, že soudy vycházely ze znaleckého posudku a správně konstatovaly, že hodnota havarovaného vozidla byla 64.900,-Kč, nevzaly však v úvahu, že hodnotu využitelných zbytků havarovaného vozidla znalec stanovil na 22.100,-Kč, což potvrdil i poškozený. Právní názor odvolacího soudu spočívající v tvrzení, že po likvidaci vozu, použitelné části představují toliko záležitost náhrady škody, ale na celkové ceně vozu v době jeho poškození, rozhodné pro právní kvalifikaci stíhaného to nemá vliv, pokládá za rozporný s principem zjišťování snížení ceny vozidla. Není tak právně významné označení škody jako totální, nýbrž principielně jde o zmenšení majetku a rozhodující je tak hodnota (celková) vozidla před havarií, čemuž koresponduje i rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 71/1971. Poškozené vozidlo bylo sice havarií nepoužitelné pro určený účel, nebyla však způsobena totální škoda, ale škoda nižší než větší (nedosahující výše nejméně 50.000,-Kč - §89 odst. 11 tr. zák.). Soudy tak zaměnily pojem škoda na vozidle s pojmem hodnota vozidla a nevzaly tak v úvahu, že právně významné je pouze snížení hodnoty havarovaného vozidla. Protože z provedených důkazů v předmětné věci je nesporné, že majetek poškozeného se snížil v důsledku jednání dovolatele o částku nižší než 50.000.-Kč, nemohlo tak dojít k naplnění skutkové podstaty označeného trestného činu. Dovolatel proto navrhl, aby dovolací soud podle ustanovení §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 11 To 156/2004 ze dne 3. 5. 2004 a podle ustanovení §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Hradci Králové, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
K podanému dovolání se vyjádřil i státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství České republiky. V něm shrnul všechny dovolatelem uplatněné námitky s tím, že se jedná o výtky stran soudy nesprávně aplikovaného ustanovení §89 odst. 12 tr. zák., které obsahuje zákonná kriteria pro stanovení výše škody s tím, že takto vznesené námitky lze podřadit pod uplatněný dovolací důvod (§265b odst. 1 písm. g/ tr. ř.). Námitky však nepovažuje za důvodné, neboť i při aplikaci závěrů (i poukazovaných) rozhodnutí publikovaných ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek je vždy třeba přihlížet též ke skutkovým okolnostem jednotlivých případů, jichž se judikatorní rozhodnutí týká. Upozornil na to, že v souvislosti s citovaným rozhodnutím publikovaným pod č. R 32/94 šlo o téměř nové vozidlo, havarované při spáchání trestného činu ohrožení pod vlivem návykové látky podle §201 písm. d) tr. zák., které bylo následně opraveno. Tehdy soud dospěl k závěru, že v tomto konkrétním případě je škodu nutno stanovit rozdílem mezi obecnou cenou vozidla před nehodou a po ní, neboť při jinak shodném typu, stáří a stavu má na trhu vozidlo opravované cenu nižší než nepoškozené. V posuzované věci však bylo předmětem útoku starší vozidlo, které podle soudy učiněných skutkových zjištění bylo při nehodě zcela zničeno. Proto v tomto případě bylo v souladu s ustanovením §89 odst. 12 věty první tr. zák. nutno vycházet při stanovení výše způsobené škody z obecné ceny, kterou mělo vozidlo před nehodou a která byla znalcem stanovena na částku 64.000,-Kč. Jestliže je věc zničena, je při stanovení výše škody nutno vycházet z obecné ceny věci před spácháním trestného činu, na základě kterého ke škodě došlo. Nelze takto přihlížet k případným „pozůstatkům“ zničené věci, které mohou mít určitou užitnou hodnotu případně i tržní cenu, zcela však ztratily charakter věci existující před spácháním trestného činu. Státní zástupce poukázal na obdobnou situaci, kdy v případě destrukce např. nemovitosti není možné přihlížet při stanovení výše škody k tomu, že z trosek budovy by bylo možné využít ještě nějaký materiál. Postup soudů stran vznesených námitek dovolatelem tak považuje za správný, když konečně poukázal i na nepřípadnost argumentace v souvislosti se starším rozhodnutím publikovaným ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 71/71, které se týká odlišné problematiky, když jím bylo pouze vysloveno, že při stanovení výše škody pro účely trestního řízení je nutno vycházet z rozsahu zmenšení majetku poškozeného a nikoli z výše obohacení pachatele. S ohledem na uvedené potom navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné.
Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Dovolání je tak určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva. Východiskem úvah o existenci označeného dovolacího důvodu jsou především skutková zjištění popsaná v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, případně i další soudy zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva. Dovolatel takto namítá nesprávnou aplikaci ustanovení §89 odst. 12 tr. zák. a tudíž nesprávné zjištění způsobené škody a z pohledu řečeného tak lze takto vznesenou dovolací námitku ve vztahu k uplatněnému dovolacímu důvodu mít za právně relevantní, avšak zjevně neopodstatněnou. To proto, že při nepochybně shledaných skutkových zjištěních (které ostatně nejsou ani předmětem výhrad) bylo jednoznačně zjištěno, že spácháním trestného činu podle §201 písm. d) tr. zák. došlo ke vzniku škody a to úplným (totálním) zničením předmětného vozidla a v této souvislosti také byla způsobená škoda znalcem vyčíslena. V této souvislosti lze jenom stručně odkázat na vyjádření státního zástupce a na argumentaci, které toto vyjádření obsahuje a to jak ve směru neadhezně dovolatelem uváděné judikatury, tak i z úvah o případném zmenšení majetku poškozeného ve smyslu původní hodnoty věci před jejím poškozením. Lze pouze dodat, že za daných okolností a v daných souvislostech z pohledu takto vzniklé škody není možné požadovat po poškozeném, aby využitím určitých částí havarovaného vozidla on sám způsobenou škodu zmenšoval a podílel se tak (za daných okolností) na konečném stanovení výše způsobené škody a to při rozhodujícím faktu o možné či nemožné opravitelnosti poškozené věci.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu České republiky nezbylo, než podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout jako zjevně neopodstatněné, přičemž tak učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 31. srpna 2004
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka