ECLI:CZ:NS:2004:3.TDO.902.2004.1
sp. zn. 3 Tdo 902/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. srpna 2004 o dovolání podaném obviněným J. S., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 10. 2003, sp. zn. 7 To 466/2003, jako soudu druhého stupně ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. Nt 503/2001, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 5. 9. 2003, sp. zn. Nt 503/2001, bylo k návrhu probačního pracovníka rozhodnuto tak, že se obviněnému (odsouzenému) J. S. podle „§45a odst. 4 tr. zák. přeměňuje neodpracovaných 116 hodin trestu obecně prospěšných prací, které byly odsouzenému uloženy trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 27. 5. 1997, sp. zn. 9 T 30/97, na trest odnětí svobody v trvání 58 /padesátosm/ dní.“ Podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s dozorem.
O stížnosti obviněného proti tomuto rozhodnutí rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 10. 10. 2003, sp. zn. 7 To 466/2003, jímž tuto stížnost podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. jako nedůvodnou zamítl. Usnesení soudu prvního stupně tak nabylo právní moci dne 10. 10. 2003 (§140 odst. 1 písm. b/ cc/ tr. ř.).
Proti shora citovanému rozhodnutí soudu druhého stupně podal obviněný následně dovolání. Uplatněnými dovolacími důvody byly důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. c), g) tr. ř.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku dovolatel namítl, že s postupem soudů obou stupňů nelze souhlasit, neboť ve skutečnosti odpracoval celý trest obecně prospěšných prací a není pravdou, že by odpracoval pouze 24 hodin. Oběma soudům vytkl, že rozhodovaly na podkladě nedostatečných důkazů a v důsledku toho věc nesprávně právně posoudily. Dovolatel dále poukázal na to, že o přeměně trestu obecně prospěšných prací na trest odnětí svobody bylo rozhodováno v době, kdy byl ve vazbě. Podle názoru dovolatele bylo proto třeba, aby měl v předmětném řízení obhájce, jenž mu však soudem ustanoven nebyl. Skutečnost, že dovolatel byl omezen na svobodě, pak měla za následek, že neměl možnost sám si zajistit důkazní materiál prokazující odpracované hodiny u P. k. Postupem soudů byl proto poškozen ve svých právech. Podle dovolatele jsou tudíž dány důvody dovolání „ve smyslu §265a odst. 2 písm. h), §265b odst. 1 písm. c), g) tr. ř.“
Závěrem svého dovolání navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení Městského soudu v Praze podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil a podle §265m odst. 1 tr. ř. rozhodl tak, že se návrh na přeměnu trestu obecně prospěšných prací na trest odnětí svobody zamítá, případně aby věc podle §265l odst. 1 tr. ř. vrátil Městskému soudu k novému projednání a rozhodnutí.
K dovolání obviněného se za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) a uvedl, že okruh soudních rozhodnutí, proti kterým lze podat dovolání, je taxativně vymezen v ustanovení §265a odst. 1, 2 písm. a) – h) tr. ř. Mezi těmito rozhodnutími však není uvedeno rozhodnutí, kterým soud podle §45a odst. 4 tr. zák. rozhodl o přeměně trestu obecně prospěšných prací v trest odnětí svobody, ani rozhodnutí, kterým byl zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek proti rozhodnutí o přeměně trestu. Pokud dovolatel odkazoval na §265a odst. 2 písm. h) tr. ř., kde je citováno rozhodnutí o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku, pak podle státního zástupce zřejmě pominul v zákoně výslovně uvedenou souvislost tohoto ustanovení s ustanovením §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř. To znamená, že dovolatel napadl soudní rozhodnutí, proti kterému není dovolání přípustné. Z tohoto důvodu se státní zástupce již dále nezabýval obsahem a důvodností dovolacích námitek ani otázkou, zda bylo dovolání podáno včas. Vzhledem k výše uvedenému pak státní zástupce navrhl, aby dovolací soud podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. podané dovolání jako nepřípustné odmítl. Současně navrhl, aby dovolací soud toto rozhodnutí v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v posuzované věci jsou splněny zákonné podmínky přípustnosti dovolání.
Především je zapotřebí uvést, že dovolání je mimořádným opravným prostředkem a proto je nelze podat proti kterémukoliv pravomocnému rozsudku či usnesení a z jakýchkoliv důvodů, neboť nejde o univerzální prostředek k nápravě všech vad a všech rozhodnutí. Zakonodárce proto v ustanovení §265a přesně vymezil okruh soudních rozhodnutí, která lze napadnout dovoláním. Podle §265a odst. 1 tr. ř. musí jít o pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon dovolání připouští. V ustanovení §265a odst. 2 písm. a) až h) tr. ř. je pak uveden taxativní výčet rozhodnutí ve věci samé, s nimiž zákon spojuje přípustnost dovolání. Jde o rozsudek, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest, popřípadě ochranné opatření nebo bylo upuštěno od potrestání (písm. a/), rozsudek, jímž byl obviněný obžaloby zproštěn (písm. b/), usnesení o zastavení trestního stíhání (písm. c/), usnesení o postoupení věci jinému orgánu (písm. d/), usnesení, jímž bylo uloženo ochranné opatření (písm. e/), usnesení o podmíněném zastavení trestního stíhání (písm. f/), usnesení o schválení narovnání (písm. g/), nebo rozhodnutí (písm. h/), jímž byl zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku nebo usnesení uvedenému pod písmeny a) až g). Žádné jiné rozhodnutí, které nepatří do tohoto okruhu, nelze považovat za rozhodnutí ve věci samé pro účely dovolání.
Usnesení, jímž v posuzované věci Obvodní soud pro Prahu 3 podle §45a odst. 4 tr. zák. dovolateli přeměnil zbytek nevykonaného trestu obecně prospěšných prací v trest odnětí svobody není v ustanovení §265a odst. 2 písm. a) – g) tr. ř. uvedeno. Z tohoto důvodu nelze považovat za rozhodnutí ve věci samé ani napadené usnesení Městského soudu v Praze, kterým byla zamítnuta stížnost obviněného (dovolatele) proti výše uvedenému usnesení soudu prvního stupně, neboť vzhledem k ustanovení §265a odst. 2 písm. h) tr. ř. je zřejmé, že předmětným rozhodnutím nebyl zamítnut řádný opravný prostředek směřující proti usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) – g) tr. ř.
Z výše uvedeného tedy vyplývá, že obviněný J. S. podal dovolání proti rozhodnutí, proti kterému zákon tento mimořádný opravný prostředek nepřipouští.
Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, není-li přípustné. Za tohoto stavu proto Nejvyšší soud rozhodl o dovolání obviněného J. S. tak, že je jako nepřípustné bez dalšího přezkoumávání odmítl, přičemž toto rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 11. srpna 2004
Předseda senátu :
JUDr. Eduard Teschler