ECLI:CZ:NS:2004:3.TDO.910.2004.2
3 Tdo 910/2004 – I.
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. září 2004 o dovolání obviněného K. G., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22. 12. 2003, sp. zn. 8 To 482/2003, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 91 T 76/2003, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 15. 9. 2003, sp. zn. 91 T 76/2003 byl obviněný K. G. uznán vinným trestnými činy nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák. a §188 odst. 1 tr. zák., kterých se dopustil skutkem popsaným pod bodem 1) výrokové části rozsudku. Dále byl uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187a odst. 1 tr. zák., jehož se dopustil skutkem popsaným pod bodem 2) výroku. Podle §187 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. byl odsouzen k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Podle §55 odst. 1 písm. a), b) tr. zák. byl obviněnému dále uložen trest propadnutí věci, a to věcí specifikovaných v příslušném výroku. Výrokem podle §73 odst. 1 písm. c) tr. zák. pak bylo rozhodnuto o uložení ochranného opatření, a to zabrání věcí, jež jsou v tomto výroku jednotlivě uvedeny.
O odvolání obviněného proti tomuto rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Brně usnesením ze dne 22. 12. 2003, sp. zn. 8 To 482/2003, kterým podané odvolání podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 22. 12. 2003 (§139 odst. 1 písm. b/ cc/ tr. ř.).
Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podal obviněný následně dovolání, jímž jeho výrok o zamítnutí řádného opravného prostředku (odvolání) napadl toliko v části týkající se uloženého trestu, a současně napadl ve výroku o trestu i rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 15. 9. 2003, sp. zn. 91 T 76/2003. Uplatněným dovolacím důvodem byl důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku dovolatel konstatoval, že soud sice správně a úplně zjistil skutkový stav věci a k jeho řádnému objasnění provedl všechny důkazy. Podle názoru dovolatele však rozhodnutí soudu o trestu spočívalo na nesprávném hmotně právním posouzení recidivy jako přitěžující okolnosti. V uvedené souvislosti poukázal dovolatel zejména na to, že z odůvodnění soudu prvního stupně vyplývá, že důvodem uložení nepodmíněného trestu bylo zohlednění jeho dvou předcházejících odsouzení, ačkoliv obě jsou již ze zákona zahlazena. Vzhledem k této skutečnosti k nim sice nebylo přihlíženo též jako k přitěžující okolnosti recidivy podle §34 písm. j) tr. zák., avšak odvolací soud ve svém rozhodnutí předmětnou skutečnost hodnotil jako jinou, v zákoně výslovně neuvedenou přitěžující okolnost. S tímto právním názorem nelze podle dovolatele souhlasit. Dovolatel vyslovil přesvědčení, že se dopustil trestných činů méně společensky nebezpečných, za které dosavadní judikatura považuje trestné činy se sazbou do pěti let odnětí svobody. Proto nemohla být splněna ani materiální podmínka recidivy, a to zejména z důvodu dlouhého časového odstupu (více než deset let) mezi spáchanými trestnými činy, a rovněž z důvodu chování dovolatele v tomto mezidobí. Dovolatel soudu prvního stupně dále vytkl, že nevzal v úvahu ani to, že svého jednání litoval, spolupracoval s orgány činnými v trestním řízení a před spácháním trestné činnosti vedl řádný život, přičemž dovolatel není rovněž součástí žádné drogové komunity a řádně pracuje.
S ohledem na výše uvedené důvody obviněný v závěru dovolání navrhl, aby dovolací soud napadená rozhodnutí zrušil ve výroku o trestu a sám rozhodl tak, že se dovolatel odsuzuje k úhrnnému „podmínečnému“ trestu odnětí svobody či trestu „podmínečnému“ s dohledem, jehož výši ponechal na úvaze dovolacího soudu, a k trestu propadnutí věci, a to předmětů používaných k výrobě pervitinu, psychotropních látek a částky 1.000,- Kč.
V rámci dovolání obviněný rovněž navrhl, aby bylo postupováno podle §265h odst. 3 tr. ř. a rozhodnuto o odkladu výkonu rozhodnutí.
K dovolání obviněného se za podmínek §265h odst. 2 tř. písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) a uvedla, že obviněný podal dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. proti výroku o trestu. Proti tomuto výroku je podle státní zástupkyně dovolání přípustné pouze z důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tj. jestliže byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Vzhledem k tomu, že v daném případě byl dovolateli uložen trest v zákonné sazbě ustanovení §187 odst. 1 tr. zák., je podle státní zástupkyně třeba posoudit podané dovolání jako nepřípustné. Navrhla proto, aby dovolací soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítl. Současně vyslovila souhlas, aby dovolací soud rozhodl za podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Obviněný K. G. je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce, resp. obhájkyně (§265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., neboť napadá rozhodnutí soudu druhého stupně, jímž bylo pravomocně rozhodnuto ve věci samé a směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř., kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na který je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 3 tr. ř.).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění.
Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. proto bude především popis skutku obsažený v příslušném výroku napadeného rozhodnutí ve věci samé, popř. i další okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).
V projednávané věci však dovolatel nenamítl rozpor mezi popisem skutku a soudy užitou právní kvalifikací, neboť jeho dovolání směřovalo výlučně proti rozhodnutí o trestu. Shora uvedený dovolací důvod pak opřel o nesouhlas se způsobem hodnocení důkazů oběma soudy, a to jak ve vztahu k hodnocení jeho předcházejících odsouzení, tak i k dalším skutečnostem týkajícím se jeho osoby. Soudům vytkl, že nevzaly dostatečně v úvahu menší stupeň nebezpečnosti jeho nové trestné činnosti pro společnost. Nesprávné posouzení tzv. materiální stránky spáchaných trestných činů mělo podle dovolatele za následek, že mu byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody, ačkoliv účelu trestu bylo v daném případě možno dosáhnout i při podmíněném odkladu jeho výkonu.
Z napadeného rozhodnutí odvolacího soudu i z rozsudku soudu prvního stupně však vyplývá, že soudy při zjišťování skutkového stavu věci (§2 odst. 5, 6 tr. ř.) v rozsahu nezbytném též pro rozhodnutí o trestu, hodnotily stupeň nebezpečnosti činu pro společnost na podkladě jiných (skutkových) zjištění, než jaká měly podle dovolatele ke spáchané trestné činnosti a jeho osobě učinit, a na těch následně založily posouzení hmotně právních otázek vyplývajících z ustanovení §3 odst. 4, §23 odst. 1 a §31 tr. zák. Dovolatel se tak se podaným mimořádným opravným prostředkem směřujícím vůči nepřiměřenosti uloženého trestu domáhal především přehodnocení (revize) soudy zjištěného skutkového stavu věci ve vztahu k rozhodování o trestu, tzn. že dovolání ve skutečnosti uplatnil na procesním a nikoli hmotně právním základě. Jeho námitky tedy dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neodpovídají. Současně je nelze podřadit ani pod dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., v jehož rámci lze podat dovolání proti výroku o trestu pouze při splnění zákonem taxativně vymezených podmínek.
Závěrem je třeba připomenout, že dovolatel je v souladu s §265f odst. 1 tr. ř. na jedné straně povinen odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) – l) tr. ř., přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle §265b odst. 1 tr. ř., byť je na příslušné zákonné ustanovení v dovolání formálně odkazováno (k těmto otázkám srov. přiměřeně např. rozhodnutí Ústavního soudu ve věci sp. zn. IV.ÚS 449/03, str. 6).
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Poněvadž Nejvyšší soud ve věci obviněného K. G. dospěl k závěru, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí, aniž by napadené rozhodnutí přezkoumával podle kritérií uvedených v ustanovení §265i odst. 3 tr. ř. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Pokud dovolatel (jako součást dovolání) uplatnil i návrh na odklad výkonu rozhodnutí, je třeba připomenout, že takový návrh může podle §265h odst. 3 tr. ř. podat výlučně předseda senátu soudu prvního stupně. Ze strany dovolatele se tudíž jednalo toliko o podnět k postupu podle §265o odst. 1 tr. ř., pro který však Nejvyšší soud neshledal důvody.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 9. září 2004
Předseda senátu:
JUDr. Eduard Teschler