ECLI:CZ:NS:2004:3.TDO.943.2004.1
sp. zn. 3 Tdo 943/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. září 2004 o dovolání podaném P. P., proti usnesení Krajského soudu v Praze sp. zn. 9 To 135/2004 ze dne 14. 4. 2004, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. 2 T 168/2003, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Rakovníku sp. zn. 2 T 168/2003 ze dne 18. 2. 2004 byl dovolatel uznán vinným trestným činem znásilnění podle §241 odst. 1 trestního zákona (dále jen tr. zák.), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený trestný čin byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem.
V předmětné věci podal P. P. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Praze usnesením sp. zn. 9 To 135/2004 ze dne 14. 4. 2004 tak, že je jako nedůvodné podle §256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.
Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu a s ním spojeného již citovaného rozsudku soudu prvního stupně podal P. P. dovolání a to včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že v dané věci o trestný čin nešlo a čin byl nesprávně kvalifikován, když soudy se nevypořádaly s okolnostmi skutku, které uvedl a nebylo tak prokázáno, že by spáchal skutek, který je mu kladen za vinu. V této souvislosti poukázal na výpovědi poškozené a podle jeho názoru na rozpory v jejích výpovědích, se kterými se soudy nevypořádaly a také na skutečnost, že nebylo přesně zjištěno datum, kdy k příslušnému skutku mělo dojít, což také nesvědčí o věrohodnosti výpovědí poškozené. Proto navrhl, aby dovolací soud zrušil výrok rozsudku Okresního soudu v Rakovníku ze
dne 18. února 2004 sp. zn. 2 T 168/2003 ve spojení s rozsudkem (správně ovšem usnesením) Krajského soudu v Praze sp. zn. 9 To 135/2004 a to ve výroku o trestu i vině.
K takto podanému dovolání se vyjádřila i státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství České republiky. Uvedla v něm, že uváděný důvod uplatněný v dovolání nekoresponduje s jeho obsahem, když uváděné argumenty se týkají výlučně hodnocení důkazů z hlediska právní kvalifikace a jsou opakováním jeho obhajoby v rámci projednání jím podaného odvolání, se kterou se soud odvolací řádně vypořádal. S tím, že dovolatel se fakticky domáhá výlučně odlišného hodnocení provedených důkazů než jak učinily soudy, navrhla, aby takto podané dovolání bylo dovolacím soudem podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnuto jako dovolání podané z jiného důvodu než je vyjmenován v ustanovení §265b tr. ř.
Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, kdy bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání skutkových zjištění, pokud tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s dostatečně provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.
V dané věci z hlediska popisu napadeného skutku, který je obsažen v příslušném výroku soudu prvního stupně, dovolatel namítl nesprávné hodnocení výpovědí poškozené, a to v jeho neprospěch bez toho, že by reagovaly na rozpory obsažené v těchto výpovědích. Z této skutečnosti dovozuje potom svou nevinu s tím, že provedeným dokazováním nebylo prokázáno, že spáchal skutek, kterým byl posléze soudy shledán vinným trestným činem znásilnění podle §241 odst. 1 tr. zák. Oba soudy však zejména i v důvodech přijatých rozhodnutí přesvědčivě vysvětlily, z jakých důkazů vycházely, zabývaly se i námitkami vznesenými dovolatelem a to zejména i věrohodností výpovědí, které učinila v předmětné věci poškozená či skvrn zanechaných na přehozu gauče, kde k posuzované trestné činnosti došlo. Stejně tak nelze usuzovat na to, že uvedený trestný nebyl spáchán jenom proto, že poškozená v důsledku svého rozrušení nedokázala určit přesné datum, kdy k uvedenému trestnému činu došlo.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu České republiky nezbylo než podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout jako dovolání podané z jiného důvodu než je uveden v §265b tr. ř. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 15. září 2004
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka