ECLI:CZ:NS:2004:3.TDO.965.2004.1
sp. zn. 3 Tdo 965/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 15. září 2004 dovolání obviněného T. J., proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 6. 4. 2004, sp. zn. 4 Tmo 3/2004, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 46 T 22/2003, a rozhodl takto:
Dovolání T. J. se podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 22. 1. 2004, sp. zn. 46 T 22/2003, byl obviněný T. J. uznán vinným pokusem trestného činu vraždy podle §8 odst. 1 a §219 odst. 1 tr. zákona a trestným činem porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2 tr. zákona, za které byl podle §219 odst. 1, §40 odst. 2 a §35 odst. 1 tr. zákona odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 8 roků, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 3 tr. zákona zařazen do věznice s ostrahou.
Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně ohledně obviněných T. J. a mladistvého L. M., podrobně uvedené ve výroku uvedeného rozsudku.
Tento rozsudek nenabyl bezprostředně právní moci, neboť proti němu podali oba obvinění i státní zástupce odvolání, kterými se zabýval ve veřejném zasedání konaném dne 6. 4. 2004 Vrchní soud v Olomouci. Ten svým rozsudkem sp. zn. 4 Tmo 3/2004 podle §258 odst. 1 písm. b), d) tr. řádu z podnětu všech podaných odvolání napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu a podle §259 odst. 3, odst. 4 tr. řádu nově rozhodl tak, že obviněného T. J. uznal vinným trestným činem loupeže podle §234 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákona, jako spolupachatele podle §9 odst. 1 tr. zákona a trestným činem porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, odst. 2 tr. zákona jako spolupachatele podle §9 odst. 2 tr. zákona. Za tyto trestné činy mu podle §234 odst. 2 tr. zákona za použití §35 odst. 1 tr. zákona uložil úhrnný trest odnětí svobody v trvání 8 let, pro jehož výkon jej podle §39a odst. 3 tr. zákona zařadil do věznice s ostrahou.
Podkladem výroku o vině se stalo zjištění odvolacího soudu, že obvinění T. J. a ml. L. M. společně dne 8. 6. 2003 kolem 03.00 v I., místní části N., okres B., ovlivněni alkoholem, marihuanou a obžalovaný T. J. i dávkou pervitinu, v úmyslu získat cigarety, vstoupili na neuzamčený dvůr u domku č., majitele L. M., zabouchali na hlavní dveře tohoto domku, které byly zamčené, a poté, co jim L. M. otevřel a vyjádřil svou nevoli nad jejich přítomností i tím, že do obžalovaného ml. L. M. strčil, až tento upadl na zem, udeřil obžalovaný ml. L. M. L. M. pěstí do obličeje, až tento upadl dovnitř svého domku, oba obžalovaní vešli dovnitř, obžalovaný ml. L. M. zvedl L. M. ze země a udeřil ho znovu pěstí do obličeje, až tento opět upadl na zem, poté začal L. M. rovněž bít pěstmi a kopat ho po celém těle obžalovaný T. J., přičemž obžalovaný ml. L. M. během toho šel hledat po domě cigarety, nenašel je, avšak nad rámec původního společného záměru obžalovaných si vzal v domě nalezený mobilní telefon L. M. v hodnotě 799,- Kč a poté přihlížel tomu, jak obžalovaný T. J. L. M. bil, nakonec obžalovaný T. J. přes výhrady obžalovaného ml. L. M. několikrát na tělo L. M. přiložil obnaženou dvoužilovou elektrickou šňůru pod síťovým napětím, přičemž společným fyzickým napadáním způsobili poškozenému L. M. rozsáhlé krevní podlitiny na hlavě, krku, hrudníku, prokrvácení očních spojivek, zlomeniny nosních kůstek, horní čelisti, spodiny levé očnice, levého jařmového oblouku, zadní stěny levé očnice, krvácení do levé čelistní dutiny, zlomeniny 8. a 9. žebra vpravo, 5. a 7. žebra vlevo s posunem a průnikem úlomků do hrudního vaku, zlomeniny příčných výběžků horních hrudních obratlů, poškození plicní tkáně, způsobující průnik vzduchu do hrudních vaků a do mezihrudí, masivní průnik vzduchu do podkoží na hlavě, krku, hrudníku, horních končetinách, břiše a v oblasti zevního genitálu, v důsledku čehož byl poškozený L. M. hospitalizován v době od 11. 6. 2003 do 2. 7. 2003, při léčení došlo ke komplikacím v podobě dechové a oběhové nedostatečnosti, poklesu krevního oběhu v důsledku krvácení do měkkých tkání, přičemž tyto potíže bylo třeba sanovat navozením umělého spánku, připojením na ventilátor, podporou srdeční činnosti a doplňováním krevního oběhu krví a krevními deriváty, přičemž se vznikem těchto následků byli nejméně srozuměni.
Prostřednictvím svého obhájce podal obviněný T. J. ve lhůtě podle §265e tr. řádu proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně dovolání, a to proti výroku o vině i výroku o trestu. Odkazuje se na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
V odůvodnění svého dovolání vyslovuje názor, že soud druhého stupně nesprávně kvalifikoval jeho jednání jako trestný čin loupeže podle ustanovení §234 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákona a že jeho jednání měl správně kvalifikovat podle některého z ustanovení §221 či 224 tr. zákona. Tento názor opírá o tvrzení, že z popisu skutku uvedeného v napadeném rozsudku soudu druhého stupně z pouhého tvrzení soudu nevyplývá úmysl odsouzených užít násilí nebo pohrůžky bezprostředního násilí v úmyslu zmocnit se cizí věci. Namítá tedy, že nebyla naplněna skutková podstata trestného činu loupeže dle §234 tr. zákona. Za nesprávný označuje i závěr soudu o způsobení těžké újmy na zdraví poškozeného a v souvislosti s tím i právní kvalifikaci jeho jednání jako trestného činu dle ustanovení §234 odst. 2 písm. b) tr. zákona. Dle jeho názoru není z rozsudku soudu druhého stupně najisto postaveno, že zdravotní stav poškozeného zcela výlučně nastal jako následek jednání dovolatele ve vztahu k poškozenému. Tvrdí, že právní posouzení stavu poškozeného neodpovídá kvalifikaci pojmu těžké újmy na zdraví, tak jak je uvedena v ustanovení §89 odst. 7 písm. e) tr. zákona, neboť zdravotní stav, ve kterém se poškozený nacházel v období od 11. 6. 2003 do 2. 7. 2003, nelze bez dalšího hodnotit jako vážnou újmu na zdraví. Dovolatel rovněž namítá, že vzhledem k nesprávnému právnímu posouzení skutku mu pak byl uložen trest, který při správném právním posouzení neodpovídá trestní sazbě, jež trestní zákon za dané jednání dovoluje pachateli uložit.
V petitu svého dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozsudek Vrchního soudu v Olomouci a aby věc tomuto soudu přikázal k novému projednání a rozhodnutí.
K podanému dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství. Konstatuje, že dovolatel (v rozporu s použitým dovolacím důvodem) nenamítá vadnost právního posouzení skutku, tak jak byl zjištěn napadeným rozhodnutím, ale poukazuje na to, že nebyly řádně hodnoceny provedené důkazy. Námitky obviněného tedy směřují primárně do oblasti skutkových zjištění. Protože takový obsah dovolání není v souladu s dovolacími důvody dle §265b tr. řádu, státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství navrhuje, aby dovolání T. J. bylo odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. řádu).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jak však z odůvodnění dovolání vyplývá, obviněný v něm sice formálně vytýká pochybení v právním posouzení skutku, ale tuto výtku staví pouze na tom, že nesouhlasí se skutkovými zjištěními soudu a prosazuje odlišné hodnocení důkazů, než ke kterému dospěly soudy obou stupňů při zjišťování skutkového stavu. Tím, že se obviněný cestou dovolání domáhá nepřípustného přezkoumání skutkových zjištění, usiluje o navození takové procesní situace, jako by dovolací soud byl soudem třetího stupně.
V této souvislosti je nutno připomenout, že případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je nutno důsledně odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Zákon tak v citovaném ustanovení jednoznačně vymezuje předmětný dovolací důvod jako důvod hmotně právní. To znamená, že dovolací soud je povinen vycházet ze skutkového zjištění nalézacího, resp. odvolacího soudu a v návaznosti na tento skutkový stav hodnotit správnost hmotně právního posouzení.
Podle názoru Nejvyššího soudu musí dovolatel na jedné straně v souladu s ustanovením §265f odst. 1 tr. řádu v dovolání formálně odkázat na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu, přičemž však na druhé straně také musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům, předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu. V posuzovaném případě použité námitky dovolatele uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídají a nelze tedy míti za to, že je dovolání podáno z důvodů odpovídajících ustanovení §265b tr. řádu.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů uvedených v zákoně, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání obviněného T. J. odmítá. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 15. září 2004
Předseda senátu:
Mgr. Josef H e n d r y c h