ECLI:CZ:NS:2004:3.TDO.966.2004.1
3Tdo 966/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. září 2004 o dovolání podaném B. P., proti rozsudku Krajského soudu v Praze sp. zn. 10 To 127/2004 ze dne 6. 4. 2004, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. 1 T 102/2001, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Berouně sp.zn. 1 T 102/2001 ze dne 16. 2. 2004 byl dovolatel uznán vinným trestnými činy ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 trestního zákona (dále jen tr. zák.) a ohrožení pod vlivem návykové látky podle §201 písm. d) tr. zák., když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedené trestné činy byl odsouzen k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody doplněného trestem zákazu činnosti spočívajícím v zákazu řízení všech motorových vozidel.
V předmětné věci podal B. P. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Praze rozsudkem sp. zn. 10 To 127/2004 ze dne 6. 4. 2004 a to tak, že napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zrušil ve výroku o způsobu výkonu trestu a současně při nezměněném výroku o vině jej pro výkon uloženého trestu odnětí svobody zařadil do jiného typu věznice.
Proti shora citovanému rozsudku odvolacího soudu podal B. P. dovolání a to včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku opakoval argumentaci, kterou užil v rámci podaného odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně a která spočívá v tom, že dle jeho názoru nebyl opatřen zákonným způsobem důkaz, který měl osvědčit množství alkoholu v jeho krvi v době, kdy došlo ke skutku, kterým byl posléze shledán vinným. V této souvislosti poukázal na to, že krev mu byla odebrána pouze z iniciativy ošetřující lékařky, která mu pouze oznámila, že mu odebere krev a učinila tak, aniž by dovolatel s tímto úkonem jednoznačně vyslovil souhlas, když tato lékařka nepostupovala zcela dle §114 tr. ř., neboť jej nepoučila o povinnosti strpět odběr krve a neupozornila na následky nevyhovění takové výzvy. Z dalších okolností (nevyhotovení protokolu o lékařském vyšetření ke zkoušce na alkohol v krvi, neprovedení klinického vyšetření na alkohol v krvi po jeho hospitaci, neuschování příslušné detekční trubičky, neprovedení záznamu o výsledku dechové zkoušky) usuzuje dovolatel na to, že lze mít takto důvodné pochybnosti, zda zkoumaný vzorek krve byl vůbec vzorkem jeho. S ohledem na uvedené má za to, že měl být soudy uznán vinným pouze trestným činem ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 tr. zák. a této skutečnosti měl přiměřen i jemu uložený trest. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud České republiky napadené rozhodnutí i odpovídající rozhodnutí soudu prvního stupně podle §265k tr. ř. zrušil a podle §265l tr. ř. přikázal věc soudu prvního stupně k tomu, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
K podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství České republiky s tím, že dovolání je sice podáno s odkazem na důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř, ve skutečnosti však namítá toliko vady procesního charakteru a to nepoužitelnost některých provedených důkazů či jejich vadné hodnocení a takto fakticky napadá soudem učiněná skutková zjištění. Proto také navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu než je uveden v ustanovení §265b tr. ř.
Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, kdy bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání skutkových zjištění, pokud tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.
V dané věci z hlediska popisu napadeného skutku, který je obsažen v příslušném výroku rozsudku soudu prvního stupně, dovolatel namítl nesprávné (nezákonné) provedení jím označených důkazů a jejich nesprávné hodnocení soudy. Takto však jeho výhrady jsou výhradami procesního charakteru a ve svém důsledku směřují proti soudy učiněným skutkovým zjištěním. Ostatně ani ty nelze akceptovat, když v této souvislosti lze odkázat na závěry zejména vyjádřené v odůvodnění rozsudku soudu odvolacího, který přiléhavě reaguje na výhrady vznesené dovolatelem, když vůči těmto závěrům nemá výhrad ani soud dovolací.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu České republiky nezbylo, než podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout jako dovolání podané z jiného důvodu než je uveden v §265b tr. ř. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 15. září 2004
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka