ECLI:CZ:NS:2004:30.CDO.1039.2003.1
sp. zn. 30 Cdo 1039/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Karla Podolky, v právní věci žalobce W. G., zastoupeného advokátem, proti žalovanému J. K., zastoupenému advokátem, o určení vlastnického práva k nemovitosti, vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 19 C 199/95, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 14. února 2002, č.j. 13 Co 835/2001-242, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud Plzeň-město rozsudkem ze dne 14. března 2001, č.j. 19 C 199/95-201, ve znění usnesení ze dne 10. srpna 2001, č.j. 19 C 199/95-234, zamítl návrh žalobce na určení, že žalobce je vlastníkem domu č. 1017 situovaného na pozemkové parcele č. 816/68 o výměře 316 m2 v katastrálním území P. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení včetně o náhradě státem placených nákladů řízení.
Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 14. února 2002, č.j 13 Co 835/2001-242, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud vycházel ze skutečnosti, že žalobce se domáhal určení, že je vlastníkem v návrhu specifikovaných nemovitostí s odůvodněním, že kupní smlouva je neplatná, takže nemohlo dojít k přechodu vlastnictví na žalovaného. Podstatnými náležitostmi kupní smlouvy je pak ujednání o předmětu koupě a kupní ceně. Odvolací soud poukázal na to, že z řízení nevyplynulo, že by se účastníci nedohodli na těchto náležitostech. Sporná byla pouze výše kupní ceny, to však nikoliv v řízení o zaplacení nedoplatku kupní ceny, ale v řízení o určení vlastnictví. Žalobce však neprokázal, že by konečná cena, na níž se účastníci shodli před tím, než kupní smlouva byla předložena katastrálnímu úřadu ke vkladu práva, byla rozdílná, než bylo uvedeno v písemném vyhotovení smlouvy předkládané k tomuto zápisu. Pokud žalovaný dál namítal, že kupní smlouva není platným úkonem též pro nemožnost splnění odkládací podmínky, která nemohla být splněna před vkladem vlastnického práva žalovaného do katastru nemovitostí (závazek žalovaného uzavřít nájemní smlouvu), pak odvolací soud především dovodil, že ujednání článku 6 smlouvy jsou bezpředmětná, protože se strany smluvního převodu nemohly platně odchýlit od zásady vyplývající z ustanovení §133 odst. 2 občanského zákoníku (dále jen o.z.), tedy, že vlastnictví se nabývá, je-li předmětem nemovitost, vkladem do katastru nemovitostí. Odvolací soud uzavřel, že předmětná kupní smlouva tak v souladu se zákonem obsahuje esenciální náležitosti,
a pokud do této listiny byla vtělena i neplatná ujednání o vzniku vlastnictví, nečinilo to neplatným celý právní úkon, protože přechod vlastnictví řeší zákon. Kupní smlouva
i nájemní smlouva jsou právní instituty způsobilé samostatné existence.
Rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci dne 22. dubna 2002, přičemž dovolateli byl doručen téhož dne.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dne 24. května 2002 včasné dovolání. Výslovně přitom uvádí, že uplatňuje dovolací důvod ve smyslu ustanovení §241a odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen \"o.s.ř.\"). Tvrdí, že toto rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V bodu II.,1) dovolání dovolatel na konkrétních skutkových tvrzeních dovozuje, že předmětná kupní smlouva nebyla hmotným zachycením jednoznačné a nezpochybnitelné vůle obou smluvních stran. V bodu II.,2) dovolání dovolatel akcentuje to, že podle bodu VI písm. c) kupní smlouvy byl přechod vlastnického práva ve smlouvě vázán na nesplnitelnou podmínku uzavření nájemní smlouvy mezi žalovaným a žalobcem. Podle něj nesplnitelnost této podmínky činí smlouvu absolutně neplatnou. V bodu II., III., dovolání vytýká, že smlouva je neplatná i podle §39 o.z., neboť ve smlouvě není předmětný dům označen číslem popisným. Dovolatel proto navrhuje, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
K podanému dovolání se jen velmi stručně vyjádřil žalovaný, a to v zásadě jen návrhem, aby podané dovolání bylo zamítnuto.
V daném případě byl odvolacím soudem potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterému sice již předcházel rozsudek téhož soudu, avšak i v tomto případě jím byla žaloba zamítnuta. Není proto naplněn předpoklad přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř. V daném případě by tak mohlo být dovolání přípustné již jen podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., podle něhož je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Podle ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Především je třeba poukázat na to, že řada výtek je zaměřena nikoliv na řešení otázek právních, ale na stav skutkových zjištění učiněných soudy obou stupňů. Pokud pak se týče otázky posouzení platnosti předmětné kupní smlouvy, postupoval odvolací soud v souladu s příslušnou právní úpravou a z ní vycházející judikaturou soudů vyšších stupňů. Věc pak též z právního hlediska přesvědčivě zdůvodnil. Dovolací soud proto nemůže napadené rozhodnutí považovat za rozhodnutí po právní stránce za zásadně významné (§237 odst. 3 o.s.ř.). Protože dovolání ve věci není přípustné ani podle ustanovení §238, §238a a §239 o.s.ř., dovolací soud podle ustanovení §243b odst. 5 ve spojení s §218 písm. c) o.s.ř. dovolání žalovaných jako nepřípustné odmítl.
Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 5 o.s.ř. ve spojení s §224 odst. 1 o.s.ř. a §150 o.s.ř., když vyjádření žalovaného k dovolání bylo v zásadě jen formálním úkonem, aniž by obsahovalo konkrétní právní rozbor věci.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. dubna 2004
JUDr. Pavel Pavlík, v. r.
předseda senátu