ECLI:CZ:NS:2004:30.CDO.1064.2004.1
sp. zn. 30 Cdo 1064/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v v právní věci žalobců A) M. V. a B) Z. V., obou zastoupených advokátkou, proti žalované K. P., a.s., zastoupené advokátem, o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. 12 C 30/97, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. prosince 2003, č.j.11 Co 266/2001-166, takto:
I. Dovolání žalobců se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Lounech rozsudkem ze dne 29. prosince 2000, č.j. 12 C 30/97-86, ve znění opravného usnesení ze dne 22. září 2003, č.j. 12 C 30/97-125, zamítl návrh na určení, že žalobci jsou vlastníci nemovitostí specifikovaných ve výroku rozhodnutí
a ležících v katastrálním území B., obec B., okres L., včetně veškerého příslušenství a součástí, jak je uvedeno ve smlouvě, uzavřené dne 30.12.1991 mezi žalobcem M. V. a žalovanou, vše dosud zapsané u Katastrálního úřadu v L. na LV číslo 172. Současně rozhodl o nákladech řízení.
K odvolání žalobců Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne
11. prosince 2003, č.j. 11 Co 266/2001-166, potvrdil napadený rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, zatímco ve výroku o náhradě nákladů řízení uvedené rozhodnutí změnil. Současně zamítl návrh žalobců, aby odvolací soud vyslovil, že proti tomuto rozsudku je přípustné dovolání. Rozhodl též o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Tento rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci dne 9. února 2004.
Proti uvedenému rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem podali žalobci dne 8. dubna 2004 dovolání (datované týž den), v němž vyslovují nesouhlas
s napadeným rozhodnutím odvolacího soudu a žádají o jeho zrušení.
K uvedenému dovolání nebylo podáno případné vyjádření.
Dovolání žalobců je opožděné.
S přihlédnutím k části dvanácté, hlavě první, bodu 15. a 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým byl novelizován mimo jiné též občanský soudní řád, Nejvyšší soud České republiky, jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) věc projednal a rozhodl podle znění občanského soudního řádu účinného do 31. prosince 2000. Důvodem je skutečnost, že sám odvolací soud ve věci napadeným rozsudkem rozhodl podle dosavadních předpisů (což ve svém rozhodnutí i výslovně uvedl), když jím přezkoumávané rozhodnutí bylo vydáno před účinností uvedené novely.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Účastník může podat dovolání do 1 měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval
v prvním stupni (§240 odst. l věta prvá o.s.ř.). Zmeškání této lhůty nelze prominout, avšak lhůta je zachována, bylo-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu (§240 odst. 2 o.s.ř.).
Jak již bylo uvedeno, rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci dne 9. února 2004. Lhůta k podání dovolání tak končila v úterý dne 9. března téhož roku (§57 odst. 2 o.s.ř.). Jestliže však žalobci podali dovolání teprve 8. dubna 2004, učinili tak výrazně
po uplynutí stanovené dovolací lhůty. Za tohoto stavu proto dovolacímu soudu nezbylo, než podané dovolání žalobců odmítnout pro opožděnost podle ustanovení §218 odst. 1 písm. a) o.s.ř. ve spojení s §243b odst. 4 o.s.ř.
Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 4
ve spojení s §224 odst. 1, §142 odst. 1 a §151 odst. 1 o.s.ř. za situace, kdy žalobci neměli se svým dovoláním úspěch, avšak žalované v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. prosince 2004
JUDr. Pavel Pavlík, v. r.
předseda senátu