ECLI:CZ:NS:2004:30.CDO.1101.2004.1
sp. zn. 30 Cdo 1101/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Karla Podolky v právní věci žalobkyně E. M., proti žalované E. M., o zvýšení výživného, vedené u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. 8 C 114/2003, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. února 2004, č.j. 24 Co 399/2003-38, takto:
I. Dovolání žalované se odmítá.
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně se žalobou podanou dne 27.8.2003 domáhala „zvýšení výživného
od 1.8.2003 na 1.200,- Kč měsíčně“.
Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou rozsudkem ze dne 15.10.2003, č.j.
8 C 114/2003-22, rozhodl, že „výživné žalované pro žalobkyni, naposledy stanovené rozsudkem Okresního soudu v Rychnově n. Kn., čj. 6C 32/2001-31 částkou 500,- Kč měsíčně, se s účinností od 1.9.2003 zvyšuje na částku 700,- Kč měsíčně, splatnou vždy do každého 5. dne v měsíci předem k rukám žalobkyně“ (výrok I.); že „dluh na výživném vzniklý zvýšením za dobu od 1.9.2003 do 31.10.2003 ve výši 400,- Kč je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci rozsudku“ (výrok II); že „co do částky 700,- Kč měsíčně s účinností od 1.8. do 31.8.2003 a co do částky 500,- Kč měsíčně s účinností od 1.9.2003 se návrh žalobkyně na zvýšení výživného zamítá“ (výrok III.); že „žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení“ (výrok IV).
K odvolání žalobkyně i žalované Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem
ze dne 25.2.2004, č.j. 24 Co 399/2003-38, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že „výživné určené naposledy rozsudkem Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou
ze dne 29.7.2002, č.j. 3 C 71/2002-27, a rozsudkem téhož soudu ze dne 27.3.2003, č.j.
3 C 71/2002-37, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20.6.2003, č.j. 22 Co 659/2002-57, se počínaje od 1.9.2003 zvyšuje pro žalobkyni na 1000,- Kč měsíčně“ a že „zvýšené výživné je žalovaná povinna platit vždy do každého 5. dne v měsíci předem k rukám žalobkyně“ (výrok I.); dále rozhodl, že „dlužné výživné vzniklé jeho zvýšením za dobu od 1.9.2003 do 29.2.2004 v celkové výši 3.000,- Kč je žalovaná oprávněna žalobkyni zaplatit v pravidelných měsíčních splátkách po 500,- Kč splatných vždy spolu s běžným výživným dospělým po právní moci tohoto rozsudku pod ztrátou výhody splátek“ (výrok II.); že „žaloba o zvýšení výživného od 1.8.2003
do 31.8.2003 na 1.200,- Kč měsíčně a od 1.9.2003 o dalších 200,- Kč měsíčně se zamítá“ (výrok III.); že „žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení před okresním soudem ani na náhradu nákladů odvolacího řízení“ (výrok IV.).
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolaní. Uvedla zejména, že „s rozsudkem nesouhlasí, protože obsahuje mnoho nepravdivých údajů“.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastnicí řízení) v zákonné lhůtě (§240 odst. 1 o.s.ř.), přezkoumal napadený rozsudek bez nařízení jednání (§243a odst. 1, věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§237 odst. 1 písm. a) o.s.ř.], jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl
ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§237 odst. 1 písm. b) o.s.ř.], a jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.]. Dovolání však přípustné není ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží [§237 odst. 2 písm. a) o.s.ř.] a ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, o určení (popření) rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení [§237 odst. 2 písm. b) o.s.ř.].
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 o.s.ř. v posuzovaném případě není dána, a to již proto, že žalovaná dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na zvýšení výživného matky (tj. žalované) k dceři
(tj. žalobkyni), tedy ve věci upravené zákonem o rodině (zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů), přičemž se nejedná o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, o určení (popření) rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalované směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalované - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1, §146 odst. 3 o.s.ř.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. května 2004
JUDr. Roman Fiala, v. r.
předseda senátu