ECLI:CZ:NS:2004:30.CDO.1304.2004.1
sp. zn. 30 Cdo 1304/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Karla Podolky v právní věci žalobce B. P., zastoupeného advokátem, proti žalovanému Městu Z., zastoupenému advokátkou, o určení neplatnosti kupní smlouvy, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně – pobočky ve Valašském Meziříčí pod sp.zn. 12 C 76/96, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. května 2003, č.j. 11 Co 80/2003-423, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Rozsudkem ze dne 20.9.2002, č.j. 12 C 76/96-402, Okresní soud ve Vsetíně – pobočka ve Valašském Meziříčí zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal, aby bylo určeno, že „kupní smlouva uzavřená pod zn. Fin/72-PZ 59/71 dne 21.5.1971 mezi Čsl. státem – Místním národním výborem v Z. jako kupujícím a J. P., jako prodávajícím, je neplatná s účinky ex tunc“ a uložil žalobci povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 8.053,- Kč k rukám jeho zástupkyně, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. Vycházel ze závěru, že žalobce nemá naléhavý právní zájem na požadovaném určení.
K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 30.5.2003, č.j.
11 Co 80/2003-423, rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil
a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení 5.711,- Kč k rukám jeho zástupkyně, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
Proti tomuto rozsudku podal žalobce dovolání. Namítá, že „je s podivem“, že k závěru o nedostatku naléhavého právního zájmu žalobce na požadovaném určení soudy „došly až po sedmi letech řízení“ a že dovolací soud by měl v dané věci „řešit“ otázky zásadního právního významu, „zda je opodstatněné zamítnutí návrhu na rozšíření žaloby o návrh na vyklizení nemovitosti, když se v rozsáhlém dokazování soud zabýval platností právního úkonu, směřujícího ke vzniku vlastnického práva, z něhož posléze vyplývá nárok účastníků na vrácení si vzájemného plnění“ a „zda ustanovení §80 OSŘ při posuzování naléhavého právního zájmu má být vykládáno v přímé souvislosti s ustanovením §3 obč.zák., kterým se mají řídit veškeré právní vztahy občanskoprávní
a zda v případě, kdy právní vztah, vyplývající z neplatného právního úkonu, má být deklarován rozhodnutím o neplatnosti takového právního úkonu“. Navrhl, aby dovolací soud zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu i jím potvrzený rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§240 odst. 1 o.s.ř.), přezkoumal napadený rozsudek bez nařízení jednání (§243a odst. 1, věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§237 odst.1 písm. a) o.s.ř.], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§237 odst. 1 písm.b) o.s.ř.], nebo jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §237 odst.1 písm.b) o.s.ř. a jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má
ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§237 odst.1 písm.c) o.s.ř.].
Podle ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu
s hmotným právem.
Protože - jak vyplývá z uvedeného - dovolání může být podle ustanovení §237 odst.1 písm.c) o.s.ř. přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek, je dovolatel oprávněn napadnout rozhodnutí odvolacího soudu především z důvodu uvedeného
v ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř.; z důvodu uvedeného v ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. je dovolatel oprávněn napadnout rozhodnutí odvolacího soudu jen za předpokladu, že tvrzená vada řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, je bezprostředním důsledkem řešení otázky procesněprávní povahy. Těmito dovolacími důvody vymezené právní otázky současně musí mít zásadní význam a musí být pro rozhodnutí věci určující; za otázku určující přitom nelze považovat otázku, jejíž posouzení samo o sobě nemá na konečné rozhodnutí soudu o věci samé žádný vliv. Dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř. již neslouží k řešení právních otázek, ale k nápravě případného pochybení, spočívajícího v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování; přípustnost dovolání
k přezkoumání rozsudku odvolacího soudu z tohoto důvodu tedy nemůže být založena podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Žalobce napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně o věci samé potvrzen. Protože dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. není v této věci přípustné (ve věci nebylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než
v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil), může být přípustnost dovolání v této věci založena jen
při splnění předpokladů uvedených v ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přitom není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam; přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže rozhodnutí odvolacího soudu
po právní stránce zásadní význam skutečně má.
Žalobce namítá, že „je s podivem“, že k závěru o nedostatku naléhavého právního zájmu žalobce na požadovaném určení soudy „došly až po sedmi letech řízení“ a že dovolací soud by měl v dané věci „řešit“ otázky zásadního právního významu, „zda je opodstatněné zamítnutí návrhu na rozšíření žaloby o návrh na vyklizení nemovitosti, když se v rozsáhlém dokazování soud zabýval platností právního úkonu, směřujícího
ke vzniku vlastnického práva, z něhož posléze vyplývá nárok účastníků na vrácení si vzájemného plnění“ a „zda ustanovení §80 OSŘ při posuzování naléhavého právního zájmu má být vykládáno v přímé souvislosti s ustanovením §3 obč.zák., kterým se mají řídit veškeré právní vztahy občanskoprávní a zda v případě, kdy právní vztah, vyplývající z neplatného právního úkonu, má být deklarován rozhodnutím o neplatnosti takového právního úkonu“.
Správnost rozsudku odvolacího soudu z hlediska takto vymezených dovolacích důvodů nemůže dovolací soud přezkoumat, neboť tyto důvody nejsou způsobilé založit přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. V případě těchto dovolacích důvodů totiž nelze učinit závěr, že napadené rozhodnutí má ve věci samé
po právní stránce zásadní význam.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalobce není přípustné ani podle ustanovení
§237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1, §146 odst. 3 o.s.ř.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. července 2004
JUDr. Roman Fiala, v. r.
předseda senátu