ECLI:CZ:NS:2004:30.CDO.1357.2004.1
sp. zn. 30 Cdo 1357/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci S. M., zastoupeného advokátem, o vyslovení přípustnosti převzetí do ústavu – Psychiatrické léčebny ve Š., o dovolání umístěného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 29. února 2000, č.j. 12 Co 93/2000-66, takto:
Dovolání umístěného se zamítá.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci usnesením v záhlaví označeným odmítl odvolání umístěného proti usnesení Okresního soudu v Olomouci ze dne 30. července 1999, č.j. L 255/99-9, jímž byl ustanoven znalec z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, a vymezen jeho úkol způsobem ve výroku podrobně uvedeným, neboť jde o rozhodnutí procesního charakteru k provedení důkazu podle §127 o.s.ř., proti němuž podle §202 odst. 2 písm. a) o.s.ř. „je ze zákona vyloučeno podat odvolání“.
Umístěný v podaném dovolání, jež opírá o §237 odst. 1 písm. c) a f), §238
odst. 1 písm. c), §239 odst. 2 a §241 odst. 3 písm. a), b), c), d) o.s.ř., namítá, že neobdržel usnesení Okresního soudu v Olomouci č.j. L 255/93-3 a L 255/99-4,
a usnesení téhož soudu č.j. 255/99-7, 9 ze dne 30.7.1999 obdržel až 10.12.1999.
Při jednání okresního soudu dne 13.10.1999 nebyly požadovány žádné doklady
o totožnosti účastníků, nebyla přítomna opatrovnice R. S. ani soudní znalec či lékař léčebny ze Š. Od počátku mu bylo odpíráno právo na advokáta
a ustanovená opatrovnice s ním nevešla do styku. Všechna rozhodnutí soudů
se uskutečnila v neveřejném řízení bez přítomnosti žalobce, takže se k nim nemohl vyjádřit. Odvolací soud se nezabýval opakovaným držením žalobce v Psychiatrické léčebně ve Š. od 14.6.2000 do 15.3.2002 a ve svých rozhodnutích nereagoval na řadu jeho dalších poukazů a připomínek. Navrhuje zrušení napadeného rozhodnutí odvolacího soudu pro uvedené vady řízení.
Při posuzování tohoto dovolání vycházel dovolací soud z ustanovení části dvanácté, hlavy první, bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., jímž byl změněn a doplněn občanský soudní řád (zákon č. 99/1963 Sb.), podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným přede dnem účinnosti tohoto zákona nebo vydaným
po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních právních předpisů, tj. podle občanského soudního řádu
ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.
Dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou - účastníkem řízení (§240 odst. 1 o.s.ř.), řádně zastoupeným advokátem a splňuje formální i obsahové znaky předepsané ustanovením §241 odst. 2 o.s.ř.
Dovolání je přípustné podle ustanovení §238a odst. 1 písm. e/ o.s.ř.
Nejvyšší soud České republiky, který jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) věc projednal bez jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř), dospěl k závěru, že dovolání není důvodné.
V §202 odst. 2 o.s.ř. je obsažen výčet usnesení, jež zákon považuje za méně významná a nepřipouští proto proti nim odvolání. Usnesení, jimiž se upravuje vedení řízení, zůstávají bez vlivu na rozhodnutí ve věci samé a týkají se zpravidla takových otázek, které v zájmu hospodárného vedení řízení vyžadují rychlého řešení, aniž by odepření možnosti opravného prostředku mohlo být na újmu práv účastníků řízení, popř. třetích osob. Soud není těmito usneseními ostatně ani sám vázán a může je změnit, přestože osoba k tomu oprávněná nepodala odvolání (§170 odst. 2 o.s.ř.). Mezi taková usnesení náleží i usnesení o ustanovení znalce podle §127 odst. 1 o.s.ř. (srv. též Občanský soudní řád. Komentář, 3. vydání 1997, str. 602). Podle §202 odst. 2 písm. a) o.s.ř. není odvolání přípustné proti usnesení, jímž se upravuje vedení řízení. Právem proto odvolací soud odvolání umístěného proti takovému usnesení soudu prvního stupně podle §218 odst. 1 písm. c) o.s.ř. odmítl, neboť směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není odvolání přípustné.
Dovolatel dále poukazuje na vady řízení ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) a f) o.s.ř.
Protože jiné vady řízení podle §237 odst. 1 o.s.ř. tvrzeny nebyly a ani z obsahu spisu nevyplývají, je pro závěr o důvodnosti dovolání rozhodující, zda řízení trpí vadami, na něž poukazuje dovolatel.
Podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. dovolání je přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže účastník řízení neměl procesní způsobilost a nebyl řádně zastoupen.
Procesní způsobilostí se rozumí způsobilost vykonávat v řízení práva
a povinnosti účastníka řízení samostatně nebo prostřednictvím zvoleného zástupce. Procesní způsobilost fyzické osoby, nejde-li o pracovněprávní vztahy, vzniká v plném rozsahu zletilostí, tj. dovršením 18 roku věku, a před dosažením tohoto věku uzavřením manželství. Procení způsobilost nemají osoby zbavené způsobilosti k právním úkonům (§20 o.s.ř., §10 odst. 1 obč. zák.).
Podle §191b odst. 2 o.s.ř. nemá-li ten, kdo byl ústavem převzat, jiného zástupce, ustanoví mu soud pro toto řízení opatrovníka.
O takový případ jde i v projednávané věci, kde byla usnesením Okresního soudu v Olomouci ze dne 29. července 1999, č.j. L 255/99-4, ustanovena opatrovnicí v řízení
o vyslovení přípustnosti umístění do ústavu a držení v ústavu umístěnému R. S., vyšší soudní úřednice Okresního soudu v Olomouci. Nejde tedy o případ, kdy by účastník řízení neměl procesní způsobilost a nebyl řádně zastoupen [§237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.].
Podle ustanovení §237 odst. 1 písm. f) o.s.ř. je dovolání přípustné, jestliže účastníku řízení byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem. Odnětí možnosti jednat před soudem je takový postup soudu, jímž znemožnil účastníku řízení realizaci těch procesních práv, která mu zákon přiznává.
Pro přípustnost dovolání není rozhodné, zda byla účastníku řízení odňata možnost jednat před soudem v odvolacím řízení nebo v řízení před soudem prvního stupně.
O vadu ve smyslu cit. ustanovení jde přitom jen tehdy, jestliže šlo o postup nesprávný (uvažováno z hlediska zachování postupu soudu určeného zákonem nebo dalšími obecně závaznými právními předpisy) a jestliže se postup soudu projevil v průběhu řízení a nikoli také při rozhodování. O takový případ jde především tehdy, jestliže soud rozhodl bez nařízení jednání, přestože mělo být ve věci jednáno, nebo jestliže soud věc projednal v rozporu s §101 odst. 2 o.s.ř. v nepřítomnosti účastníka.
V posuzované věci se o takovýto případ nejedná. Podle §214 odst. 2 písm. c) o.s.ř. jednání (před odvolacím soudem) není třeba nařizovat, jestliže odvolání směřuje proti usnesení. Tak je tomu i v této věci, takže postup odvolacího soudu, pokud jednání nenařídil, není nesprávný, nýbrž je v souladu s cit. ustanovením.
Obdobně je tomu i ohledně postupu soudu prvního stupně. Podle §115 odst. 1 o.s.ř. nestanoví-li zákon jinak, nařídí předseda senátu k projednání věci samé jednání, k němuž předvolá účastníky a všechny, jejichž přítomnosti je třeba. Rozhodnutí
o odměně znalce však není jednáním ve věci samé a není proto třeba je k tomuto účelu nařizovat.
Zcela nepřípadně dovolatel vytýká rovněž odvolacímu soudu, že nepřihlédl k jeho opakovaným držením v psychiatrické léčebně v době od 14.6.2000 do 15.3.2002, přehlížeje, že dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu těmto datům předchází.
Protože usnesení odvolacího soudu je z hlediska uplatněných dovolacích důvodů §241 odst. 3 písm. b), c), d) o.s.ř. správné a protože nebylo zjištěno, že by usnesení odvolacího soudu bylo postiženo vadou uvedenou v ustanovení §237 odst. 1 písm. c), f) o.s.ř. ani některou z vad, uvedenou v ostatních případech cit. ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř., která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [§241 odst. 3 písm. a) o.s.ř.], Nejvyšší soud České republiky dovolání umístěného podle ustanovení §243b odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř. zamítl.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. července 2004
JUDr. Karel Podolka, v. r.
předseda senátu