ECLI:CZ:NS:2004:30.CDO.1358.2004.1
sp. zn. 30 Cdo 1358/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci S. M., zastoupeného advokátem, o vyslovení přípustnosti převzetí do ústavu – Psychiatrické léčebny ve Š., o dovolání umístěného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 29. února 2000, č.j. 12 Co 94/2000-69, takto:
Dovolání umístěného se odmítá.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozsudkem v záhlaví označeným k odvolání umístěného potvrdil rozsudek Okresního soudu v Olomouci ze dne 13. října 1999, č.j. L 255/99-26, kterým bylo rozhodnuto, že další držení umístěného S. M. v ústavu zdravotnické péče Psychiatrické léčebny Š. je přípustné na dobu čtyř měsíců ode dne vyhlášení rozsudku, s tím, že náklady řízení hradí stát.
Umístěný v podaném dovolání, jež opírá o §237 odst. 1 písm. c) a f), §238
odst. 1 písm. c), §239 odst. 2 a §241 odst. 3 písm. a), b), c), d) o.s.ř., namítá, že neobdržel usnesení Okresního soudu v Olomouci č.j. L 255/93-3 a L 255/99-4,
a usnesení téhož soudu č.j. 255/99-7, 9 ze dne 30.7.1999 obdržel až 10.12.1999.
Při jednání okresního soudu dne 13.10.1999 nebyly požadovány žádné doklady
o totožnosti účastníků, nebyla přítomna opatrovnice R. S. ani soudní znalec či lékař léčebny ze Š. Od počátku mu bylo odpíráno právo na advokáta
a ustanovená opatrovnice s ním nevešla do styku. Všechna rozhodnutí soudů
se uskutečnila v neveřejném řízení bez přítomnosti žalobce, takže se k nim nemohl vyjádřit. Odvolací soud se nezabýval opakovaným držením žalobce v Psychiatrické léčebně ve Š. od 14.6.2000 do 15.3.2002 a ve svých rozhodnutích nereagoval na řadu jeho dalších poukazů a připomínek. Navrhuje zrušení napadeného rozhodnutí odvolacího soudu pro uvedené vady řízení.
Při posuzování tohoto dovolání vycházel dovolací soud z ustanovení části dvanácté, hlavy první, bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., jímž byl změněn a doplněn občanský soudní řád (zákon č. 99/1963 Sb.), podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným přede dnem účinnosti tohoto zákona nebo vydaným
po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních právních předpisů, tj. podle občanského soudního řádu
ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.
Dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou – účastníkem řízení (§240 odst. 1 o.s.ř.) – řádně zastoupeným advokátem proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu.
Nejvyšší soud České republiky, který jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) věc projednal bez jednání (§243a odst. 1, věta první, o. s. ř.) dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.). V případech dovolání proti rozsudku odvolacího soudu upravuje občanský soudní řád jeho přípustnost v ustanoveních §237, §238a
a §239 o.s.ř.
Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu je upravena jednak v §238a odst. 1 písm. b) o.s.ř., jde-li o potvrzení rozsudku soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil, a jednak v §239 o.s.ř., jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu, popř. nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam.
O žádný z těchto případů se však v projednávané věci nejedná. Rozsudek soudu prvního stupně je prvním rozsudkem ve věci a odvolací soud ve výroku svého potvrzujícího rozusdku nevyslovil přípustost dovolání (dovolatel ostatně takový návrh ani nepodal).
Přípustnost dovolání by tak mohla být založena pouze v případě, kdyby byla zjištěna některá z vad uvedených v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř., a to ať již na straně soudu [písm. a), g)], na straně účastníků [písmeno b), c)], nebo se týkala předmětu řízení [písm. d)], návrhu na zahájení řízení [písm. e)], nebo kdyby byla účastníkovi v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem [písm. f)], jímž by rozhodnutí odvolacího soudu bylo postiženo. Přípustnost dovolání (bez zřetele k tomu, zda účastník v dovolání tyto vady vytýká) je tu však založena teprve zjištěním, že řízení takovou vadou skutečně trpí.
Protože jiné vady řízení podle §237 odst. 1 o.s.ř. tvrzeny nebyly a ani z obsahu spisu nevyplývají, je pro závěr o přípustnosti (a současné důvodnosti) dovolání rozhodující, zda řízení trpí vadami, na něž poukazuje dovolatel.
Podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. dovolání je přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže účastník řízení neměl procesní způsobilost a nebyl řádně zastoupen.
Procesní způsobilostí se rozumí způsobilost vykonávat v řízení práva
a povinnosti účastníka řízení samostatně nebo prostřednictvím zvoleného zástupce. Procesní způsobilost fyzické osoby, nejde-li o pracovněprávní vztahy, vzniká v plném rozsahu zletilostí, tj. dovršením 18 roku věku, a před dosažením tohoto věku uzavřením manželství. Procení způsobilost nemají osoby zbavené způsobilosti k právním úkonům (§20 o.s.ř., §10 odst. 1 obč. zák.).
Podle §191b odst. 2 o.s.ř. nemá-li ten, kdo byl ústavem převzat, jiného zástupce, ustanoví mu soud pro toto řízení opatrovníka.
O takový případ jde i v projednávané věci, kde byla usnesením Okresního soudu v Olomouci ze dne 29. července 1999, č.j. L 255/99-4, ustanovena opatrovnicí v řízení
o vyslovení přípustnosti umístění do ústavu a držení v ústavu umístěnému R. S., vyšší soudní úřednice Okresního soudu v Olomouci. Nejde tedy o případ, kdy by účastník řízení neměl procesní způsobilost a nebyl řádně zastoupen [§237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.].
Podle ustanovení §237 odst. 1 písm. f) o.s.ř. je dovolání přípustné, jestliže účastníku řízení byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem. Odnětí možnosti jednat před soudem je takový postup soudu, jímž znemožnil účastníku řízení realizaci těch procesních práv, která mu zákon přiznává.
Pro přípustnost dovolání není rozhodné, zda byla účastníku řízení odňata možnost jednat před soudem v odvolacím řízení nebo v řízení před soudem prvního stupně.
O vadu ve smyslu cit. ustanovení jde přitom jen tehdy, jestliže šlo o postup nesprávný (uvažováno z hlediska zachování postupu soudu určeného zákonem nebo dalšími obecně závaznými právními předpisy) a jestliže se postup soudu projevil v průběhu řízení a nikoli také při rozhodování. O takový případ jde především tehdy, jestliže soud rozhodl bez nařízení jednání, přestože mělo být ve věci jednáno, nebo jestliže soud věc projednal v rozporu s §101 odst. 2 o.s.ř. v nepřítomnosti účastníka.
V posuzované věci se o takovýto případ nejedná. Podle §214 odst. 2 písm. d) o.s.ř. jednání (před odvolacím soudem) není třeba nařizovat, jestliže jde o vyslovení přípustnosti převzetí nebo držení v ústavu zdravotnické péče. Tak je tomu i v této věci, takže postup odvolacího soudu, pokud jednání nenařídil, není nesprávný, nýbrž je v souladu s cit. ustanovením.
Pochybení se v tomto ohledu nedopustil ani soud prvního stupně. Podle §191 odst. 3 soud v řízení o přípustnosti dalšího držení nařídí jednání, k němuž přizve umístěného (pokud podle vyjádření ošetřujícího lékaře nebo písemného znaleckého posudku je umístěný schopen vnímat průběh a význam jednání) a jeho zástupce (opatrovníka). Při jednání vyslechne znalce, podle okolností ošetřujícího lékaře, umístěného a provede popřípadě další vhodné důkazy.
Soud prvního stupně takto postupoval, když – jak spolehlivě plyně z protokolu o jednání dne 13.10.1999 – jednání na tento den nařídil, přizval opatrovnici umístěného i umístěného, jehož při jednání vyslechl. Tvrzení dovolatele v dovolání, pokud namítá, že v tomto případě se rozhodnutí uskutečnilo v neveřejném řízení bez jeho přítomnosti, takže se k němu nemohl vyjádřit, je tedy nepravdivé, a je bezpečně vyvráceno obsahem označeného protokolu o jednání soudu prvního stupně ; z jeho obsahu přitom neplyne, že by dovolateli bylo v možnosti se k věci vyjádřit jakkoli bráněno (§118 odst. 3 o.s.ř.).
Zcela nepřípadně dovolatel vytýká rovněž odvolacímu soudu, že nepřihlédl k jeho opakovaným držením v psychiatrické léčebně v době od 14.6.2000 do 15.3.2002, přehlížeje, že dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu těmto datům předchází.
Protože rozsudek odvolacího soudu není vadami uvedenými v §237 odst. 1 o.s.ř. postiženo, a protože z hlediska §238 a §239 o.s.ř. proti němu není dovolání přípustné, je zřejmé, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání umístěného – aniž by se mohl věcí dále zabývat – podle §243b odst. 4 věty první a
§218 odst. 1 písm. c) o.s.ř. odmítl.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. července 2004
JUDr. Karel Podolka
předseda senátu