ECLI:CZ:NS:2004:30.CDO.1551.2004.1
sp. zn. 30 Cdo 1551/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Karla Podolky a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Pavla Pavlíka ve věci žalobkyně B. Š., zastoupené advokátem, proti žalovanému P. Š., zastoupenému advokátem, o výživné manželky, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 13 C 17/2000, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 2. září 2003, č.j. 20 Co 693/2002-98, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně rozsudkem v záhlaví označeným k odvolání žalobkyně rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 4. července 2002, č.j. 13 C 17/2000-77, jímž byla žaloba, kterou se žalobkyně domáhala „aby žalovanému byla stanovena počínaje dnem podání návrhu na zahájení řízení tj. dnem 20.12.2000 povinnost platit jí výživné v částce 2.000,- Kč měsíčně vždy do 10. dne v měsíci předem“ zamítnuta (odstavec I. výroku) a žalobkyni uloženo zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 21.975,-Kč do tří dnů od právní moci rozsudku na účet zástupce žalovaného Mgr. J. H. (odstavec II. výroku), ve výroku odstavce I. potvrdil, ve výroku odstavce II. změnil tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 22.875,- Kč
do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám Mgr. J. H., advokáta žalovaného, a žalobkyni uložil zaplatit žalovanému náklady odvolacího řízení 22.650,-Kč v téže lhůtě k rukám téhož zástupce žalovaného.
Žalobkyně v podaném dovolání, jehož přípustnost opírá o §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. a jež podává z důvodů §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., neboť rozhodnutí spočívá
na nesprávném právním posouzení věci, vyjadřuje nesouhlas s rozsudkem odvolacího soudu a navrhuje, aby dovolací soud jeho rozsudek zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.
Dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou – účastníkem řízení (§240 odst. 1 o.s.ř.) řádně zastoupeným advokátem (§241 o.s.ř.) a splňuje formální i obsahové znaky předepsané ustanovením §241a odst. 1 o.s.ř.
Nejvyšší soud České republiky, který jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) věc projednal bez jednání (§243a odst. 1, věta první, o.s.ř.), dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.). Občanský soudní řád tak činí v ustanoveních
§237, §238, §238a a §239 o.s.ř.
Dovolání v této věci směřuje proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu
o výživném manželky, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé potvrzen. Z hlediska přípustnosti dovolání přichází v úvahu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Podle tohoto ustanovení dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písm. b), tj. jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil, a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Nic z uvedeného se však nevztahuje na rozsudky ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovského zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, o určení (popření) rodičovství nebo o nezrušitelném osvojení (§237 odst. 2 o.s.ř.).
Se zřetelem k této zákonné úpravě přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu potvrzujícího rozsudek soudu prvního stupně, který byl prvním rozsudkem ve věci, upravené zákonem o rodině, kam patří i rozsudky upravující výživné manželky (srov. §91 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině), aniž by posuzovaná věc byla výjimkou ve smyslu §237 odst. 2 písm. b) o.s.ř., nelze učinit jiný závěr, než že
pro povahu věci, v níž soud prvního stupně i soud odvolací rozhodoval, není dovolání ve smyslu §237 odst. 2 písm. b) o.s.ř. přípustné. Na tom nemůže ničeho měnit ani zjevně chybné poučení v rozsudku odvolacího soudu o přípustnosti dovolání, jež je
s cit. zákonným ustanovením v rozporu.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobkyně – aniž by se mohl věcí dále zabývat – podle §243b odst. 5 a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5,
§224 odst. 1 a §151 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobkyně, která neměla v řízení úspěch,
na náhradu nákladů řízení nemá právo a žalovanému žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. července 2004
JUDr. Karel Podolka, v. r.
předseda senátu