ECLI:CZ:NS:2004:30.CDO.1638.2002.1
sp. zn. 30 Cdo 1638/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Karla Podolky ve věci žalobce J. J., zastoupeného advokátem, proti žalované V. J., zastoupené advokátem, o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. 9 C 95/2001, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. července 2002, č. j. 18 Co 149/2002-81, takto:
I. Dovolání žalované se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobním návrhem podaným u Okresního soudu ve Svitavách dne 5. 2. 2001 se žalobce domáhal vypořádání společného jmění účastníků zaniklého rozvodem jejich manželství. Předmětem vypořádání zaniklého společného jmění manželů žalobce v průběhu řízení učinil pouze hodnotu členského podílu v Bytovém družstvu S.
Rozsudkem ze dne 31. 1. 2002, č. j. 9 C 95/2001-63, Okresní soud ve Svitavách uložil žalované povinnost „zaplatit žalobci na vypořádání podílu ze zaniklého společného jmění manželů částku ve výši 215.000,- Kč a to tak, že částku 100.000,- Kč do 31. května 2002 a zbývající částku 115.000,- Kč do 31. října 2002“ (výrok I.); dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.)
a žalobci uložil povinnost zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Svitavách na nákladech řízení částku ve výši 1.235,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III). Vycházel přitom ze zjištění, že po rozvodu manželství účastníků bylo rozhodnutím soudu zrušeno jejich společné právo nájmu bytu č. 16 v domě č. 28
ve S. s tím, že byt bude nadále jako členka Bytového družstva Svitavy užívat žalovaná a žalobce je povinen byt vyklidit do patnácti dnů ode dne zajištění náhradního bytu; a dále ze zjištění, že „cena obvyklá, které je možné dosáhnout za převod členských práv a povinností v bytovém družstvu ve vztahu k uvedenému bytu dosáhla výše 430.000,- Kč“.
K odvolání žalované Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 9. 7. 2002, č. j. 18 Co 149/2002-81, rozhodl, že „rozsudek okresního soudu se potvrzuje až na výrok o lhůtě k zaplacení částky 215.000,- Kč“, tento výrok změnil tak, že žalované uložil povinnost „zaplatit žalobci částku 215.000,- Kč do 31. prosince 2002“ (výrok I.); současně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II.). Vycházel ze závěru, že rozsudek soudu prvního stupně je věcně správný; změna „výroku o lhůtě k zaplacení“ byla nezbytná vzhledem k tomu, že
„v době vydání rozsudku krajského soudu již uplynula lhůta k zaplacení první splátky 100.000,- Kč“.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Přípustnost dovolání dovozuje z toho, že rozsudkem odvolacího soudu bylo „částečně změněno“ rozhodnutí soudu prvního stupně a také z toho, že „sám odvolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam a dovolání připustil“. Namítá, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Tyto obecně formulované námitky specifikuje tak, že nesouhlasí s výší částky, kterou je povinna žalobci podle napadeného rozhodnutí zaplatit, neboť nesouhlasí se závěry soudů obou stupňů o stanovení hodnoty vypořádávaného členského podílu v družstvu. Navrhuje, aby dovolací soud rozsudky odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) věc projednal podle Občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2001 - dále jen „o. s. ř.“ a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř., k tomu oprávněným subjektem (účastníkem řízení), po přezkoumání věci ve smyslu ustanovení §242 o. s. ř. bez jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.).
Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.], jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§237 odst. 1 písm. b) o. s. ř.], a jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§237 odst. 1 písm. c)
o. s. ř.]. Dovolání však přípustné není ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží [§237 odst. 2 písm. a)
o. s. ř.] a ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, o určení (popření) rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení [§237 odst. 2 písm. b) o. s. ř.].
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. je založena na rozdílnosti (nesouhlasnosti) rozhodnutí odvolacího soudu s rozhodnutím soudu prvního stupně. O nesouhlasná rozhodnutí jde tehdy, jestliže okolnosti významné pro rozhodnutí věci byly posouzeny oběma soudy rozdílně, takže práva a povinnosti stanovené účastníkům rozhodnutími jsou podle závěrů těchto rozhodnutí odlišná. Odlišností nelze ovšem rozumět rozdílné právní posouzení, pokud nemělo vliv na obsah práv a povinností účastníků, ale jen takový závěr, který rozdílně konstituuje nebo deklaruje práva a povinnosti v právních vztazích účastníků. Okolnost, zda odvolací soud rozhodl podle ustanovení §219 o. s. ř. nebo zda postupoval podle ustanovení §220
o. s. ř., popřípadě jak formuloval výrok svého rozhodnutí, není sama o sobě významná; pro posouzení přípustnosti dovolání z hlediska ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. je podstatné porovnání obsahu obou rozhodnutí.
V projednávané věci soudy obou stupňů práva a povinnosti účastníků, o něž
v řízení šlo, posoudily zcela shodně (oba dospěly k závěru, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na vypořádání podílu ze zaniklého společného jmění manželů částku ve výši 215.000,- Kč). Odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně jen tak, že žalované uložil povinnost „zaplatit žalobci částku 215.000,- Kč do 31. prosince 2002“. Ve srovnání s rozsudkem soudu prvního stupně tedy odvolací soud v napadeném rozsudku vymezil práva a povinnosti účastníků řízení rozdílně (diformně) jen v tom, jak stanovil lhůtu k plnění.
Žalovaná - jak vyplývá z jejího dovolání - zpochybňuje rozhodnutí odvolacího soudu ve výši částky, která jí byla uložena zaplatit žalobci, neboť nesouhlasí se závěry soudů obou stupňů o stanovení hodnoty vypořádávaného členského podílu v družstvu; dovoláním tedy napadá rozsudek odvolacího soudu pouze v jeho potvrzující části.
Z hlediska ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. proto dovolání v posuzované věci není přípustné.
Protože dovolání není v této věci přípustné ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno meritorní rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil), může být přípustnost dovolání v dané věci založena jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přitom není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má
po právní stránce zásadní význam; přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam skutečně má.
Podle ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu
s hmotným právem.
V posuzovaném případě odvolací soud i soud prvního stupně postupovaly při stanovení ceny členského podílu v družstvu konformně s rozhodnutím Velkého senátu Nejvyššího soudu České republiky ze dne 14. 11. 2002, sp. zn. 31 Cdo 2428/2000, podle kterého „v řízení o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů - bývalých společných nájemců družstevního bytu a společných členů bytového družstva, jehož součástí je i hodnota členského podílu, nelze při stanovení její výše vycházet
ze zůstatkové hodnoty členského podílu ani z hodnoty vypořádacího podílu. Jde
o hodnotu, jejíž cena se pro účely uvedeného řízení stanoví cenou obvyklou, tj. cenou, kterou by bylo možno za převod členského podílu v rozhodné době a místě dosáhnout“. Za těchto okolností nelze dovodit, že napadený rozsudek odvolacího soudu má
po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Dovolatelka dovozuje přípustnost svého dovolání také z toho, že „sám odvolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam a dovolání připustil“. Tento závěr není opodstatněný již proto, že Občanský soudní řád ve znění účinném od 1. 1. 2001 nedává odvolacímu soudu možnost vyjádřit se k otázce přípustnosti dovolání proti svému rozhodnutí (rozhodnutí odvolacího soudu konečně ani výrok o připuštění dovolání neobsahuje).
Protože dovolání proti rozsudku odvolacího soudu není z hledisek ustanovení
§237 o. s. ř. přípustné, Nejvyšší soud České republiky dovolání žalované - aniž by se věcí mohl dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c)
o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaná s ohledem
na výsledek řízení na náhradu nákladů řízení nemá právo a žalobci v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. ledna 2004
JUDr. Roman Fiala, v. r.
předseda senátu