ECLI:CZ:NS:2004:30.CDO.1689.2004.1
sp. zn. 30 Cdo 1689/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci dědictví po F. M., zemřelém dne 29. listopadu 1991, za účasti: 1) F. M., zastoupeného advokátem, 2) J. Š., zastoupené advokátem, vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. D 1888/91, o dovolání Františka Moltaše proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24. října 2003, č.j. 18 Co 41/2002-167, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 29.11.2001, č.j. D 1888/91-154, Okresní soud ve Znojmě určil obecnou cenu majetku F. M., zemřelého dne 29.11.1991 (dále již jen „zůstavitel“) částkou 300.875,10 Kč, výši jeho dluhů částkou 0,- Kč a čistou hodnotu dědictví částkou 300.875,10 Kč; rozhodl o vypořádání dědictví po zůstaviteli, sestávajícího ze zde specifikovaných věcí a jiných majetkových hodnot, mezi dědice zůstavitele F. M. a J. Š. a rozhodl o odměně a náhradě hotových výdajů soudní komisařky JUDr. J. P., notářky.
K odvolání F. M. Krajský soud v Brně usnesením ze dne 24.10.2003, č.j. 18 Co 41/2002-167, usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal F. M. dovolání. Navrhl, aby dovolací soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu i jím potvrzené usnesení soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po přezkoumání věci dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno opožděně.
Vzhledem k tomu, že pro postup soudu prvního i druhého stupně v řízení
o dědictví je určující okamžik smrti zůstavitele (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 12. a 15. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dále jen „zákon č. 30/2000 Sb.“) a zůstavitel F. M. zemřel dne 29.11.1991, tedy před 31.12.2000, je třeba dovolání v posuzovaném případě i v současné době projednat a rozhodnout (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb.) podle „dosavadních právních předpisů“, tj. podle Občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000 (dále jen „o.s.ř.“).
Projednáním a rozhodnutím o dovolání podle dosavadních právních předpisů se ve smyslu Části dvanácté, Hlavy I, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, rozumí rovněž posouzení včasnosti dovolání, včetně vymezení běhu lhůty
k jeho podání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19.4.2001, sp.zn. 29 Odo 196/2001, které bylo uveřejněno pod č. 70 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2001).
Podle ustanovení §240 odst. 1 věty první o.s.ř. účastník může podat dovolání do 1 měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval
v prvním stupni. Podle ustanovení §240 odst. 2 o.s.ř. zmeškání lhůty uvedené
v odstavci 1 nelze prominout; lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu.
V posuzovaném případě bylo zjištěno, že usnesení odvolacího soudu bylo doručeno do vlastních rukou zástupcům účastníků JUDr. J. B. a JUDr. M. P. oběma dne 12.12.2003 a že dovolání F. M. sepsané dne 12.2.2004 bylo podáno osobně u soudu prvního stupně dne 12.2.2004.
Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu nabylo právní moci dnem 12.12.2003. Jednoměsíční lhůta k podání dovolání proti usnesení odvolacího soudu uplynula podle ustanovení §243c a §57 odst. 1 a 2 o.s.ř. dnem 12.1.2004. Protože dovolání bylo podáno osobně u soudu prvního stupně až dne 12.2.2004, je opožděné.
S přihlédnutím k tomu, že zmeškání dovolací lhůty nelze prominout (§240 odst. 2 věta první o.s.ř.), Nejvyšší soud České republiky dovolání F. M. podle ustanovení §243b odst. 4 věty první a §218 odst. 1 písm. a) o.s.ř. - aniž by se mohl zabývat dalšími okolnostmi - odmítl.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 8. září 2004
JUDr. Roman Fiala, v. r.
předseda senátu