ECLI:CZ:NS:2004:30.CDO.1805.2004.1
sp. zn. 30 Cdo 1805/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Karla Podolky a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Pavla Pavlíka ve věci M. C., zastoup. advokátem, o zrušení nezrušitelného osvojení, vedené u Okresního soudu v Kladně, pod sp. zn. Nc 1260/2003, o dovolání Miloše Cambela proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 13. listopadu 2003, č.j. 27 Co 452/2003-49, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Kladně rozsudkem ze dne 8.9.2003, č.j. Nc 1260/2003-39, zamítl návrh M. C., nar. 24.12.1954, aby soud zrušil jeho nezrušitelné osvojení M. C., vyslovené rozsudkem Okresního soudu Praha-západ ze dne 26.6.1968, č.j. Nc 606/68, a aby v matrice v knize narození byla namísto M. C., rozené W., nar. 2.11.1926, jako jeho matka zapsána H. C., rozená V., nar. 21,.2.1924, a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Krajský soud v Praze k odvolání M. C. rozsudkem ze dne 13.11.2003, č.j. 27 Co 452/2003-49, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci
a změnil ve výroku o náhradě nákladů řízení tak, že žalobce na náhradu těchto nákladů nemá právo. K odůvodnění rozhodnutí ve věci uvedl, že rozhodnutí soudu prvního stupně, jímž byl zamítnut návrh M. C. na zrušení nezrušitelného osvojení, je věcně správné. Již ze samotného označení tohoto osvojení je zřejmé, že jej nelze zrušit, takovou možnost nemá ani soud. Výrok, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně změněn ve výroku o náhradě nákladů řízení odůvodnil tím, že v řízení vystupoval žalobce jako jediný účastník.
Ve včasném dovolání M. C. (dále dovolatel) projevil nesouhlas
se závěry rozsudku odvolacího soudu. Opakoval, že osvojení mu nikdy nebylo
ku prospěchu, s názory a jednáním adoptivní matky nesouhlasil, od roku 1989
se zajímal o zrušení osvojení, ale stále marně. Vyslovil přesvědčení, že se nalezne způsob, jak po právní stránce vyřešit situaci, jež jej dlouhodobě tíží. K výzvě soudu advokát ustanovený dovolateli doplnil dovolání tak, že napadené rozhodnutí má
po právní stránce zásadní význam a je tedy ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustné. Dovolací důvody upřesnil odkazem na ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. a §241a odst. 2 písm b) o.s.ř. Poukázal zejména na nedostatek poučení
ve smyslu ust. §118a odst. 1, 2 o.s.ř., jak o možnosti požádat o ustanovení právního zástupce v řízení před soudy obou stupňů, tak o postupu při nápravě majetkových křivd, resp. vrácení majetku, který patřil jeho biologickým rodičům a dalším předkům. Navrhl, aby napadený rozsudek byl zrušen a zrušen případně i rozsudek prvního stupně a věc vrácena k dalšímu řízení.
Dovolání je mimořádný opravný prostředek proti pravomocným rozhodnutím odvolacího soudu. Občanský soudní řád je připouští jen ve výslovně uvedených případech (§236 odst. 1, §237 - §239 o.s.ř.) a z výslovně uvedených důvodů (§241a odst. 2, 3 o.s.ř.).
Přípustnost dovolání proti rozsudku odvolacího soudu upravuje občanský soudní řád v ust. §237 odst. 1 písm. a), b), c); takto pozitivně vymezená přípustnost dovolání platí za předpokladu, že nejde o některý z případů taxativně uvedených v odst. 2 zmíněného ustanovení, kdy dovolání není přípustné, i když předpoklady přípustnosti dovolání podle odst. 1 tohoto ustanovení byly jinak splněny. Tak je tomu mimo jiné
ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, o určení (popření) rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení [§237 odst. 2 písm. b) o.s.ř.].
Do okruhu věcí upravených zákonem o rodině, pro něž občanský soudní řád stanoví výjimku z ust. §237 odst. 2 písm. b) o.s.ř. in fine a dovolání připouští, však posuzovaná věc nespadá.
Předmětem řízení soudů obou stupňů byl návrh M. C., nar. 24.12.1954, na zrušení nezrušitelného osvojení vysloveného rozsudkem Okresního soudu Praha-západ ze dne 26.6.19968, č.j. Nc 606/68, na jehož podkladu byla osvojitelka M. C. zapsána jako matka dovolatele do matriky narozených.
O tomto návrhu soudy rozhodly tak, že soud prvního stupně jej zamítl; odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku potvrdil.
Odvolací soud dovoláním napadeným rozsudkem nerozhodoval o nezrušitelném osvojení ve smyslu ust. §74 zákona o rodině v platném znění zák. č. 94/1963 Sb., jak předpokládá ust. §237 odst. 2 písm. b) o.s.ř. v závěru. Rozhodoval o jeho zrušení a tedy zrušení rodinněprávního vztahu založeného nezrušitelným osvojením dovolatele, což je pojmově vyloučeno. Gramatický ani logický výklad ust. §237 odst. 2 písm. b) o.s.ř.
ve vztahu k rozsudku o nezrušitelném osvojení jiný závěr neumožňuje.
Dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, jímž soud zamítl návrh na zrušení nezrušitelného osvojení, není proto přípustné.
Za stavu, kdy dovolání proti rozsudku odvolacího soudu občanský soudní řád nepřipouští [ §236 odst. 1, §237 odst. 1, odst. 2 písm. b)], dovolací soud dovolání podle ust. §218 písm. c) o.s.ř. ( §243b odst. 5 o.s.ř.) odmítl. Věcnou správnost uplatněných dovolacích důvodů již neposuzoval.
O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl dovolací soud za procesního stavu, kdy dovolatel byl jediným účastníkem řízení. Nelze proto uvažovat o jeho úspěšnosti
ve věci, jak předpokládá ust. §142 odst. 1, 2, 3 o.s.ř. (§243b odst. 5, §224 odst. 1 o.s.ř.), a ani jiná hlediska významná pro rozhodnutí o náhradě nákladů řízení nepřicházejí v posuzované věci v úvahu.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. září 2004
JUDr. Karel Podolka, v. r.
předseda senátu