ECLI:CZ:NS:2004:30.CDO.2060.2004.1
sp. zn. 30 Cdo 2060/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Karla Podolky a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Pavla Pavlíka ve věci omezené ve způsobilosti k právním úkonum B. V., zastoupené opatrovníkem, Městem Ž., za účasti navrhovatele L. V., zastoupeného advokátem, vedené u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě pod sp.zn. 9 P 83/85, o dovolání navrhovatele proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 2. února 2004, č.j. 17 Co 221/2003-307, takto:
I. Dovolání navrhovatele se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem v záhlaví označeným k odvolání navrhovatele potvrdil rozsudek Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 9. května 2003, č.j. 9 P 83/85-290, jímž byl zamítnut návrh na vrácení způsobilosti k právním úkonům omezené ve způsobilosti k právním úkonům B. V. s upuštěním od doručení rozsudku jmenované a rozhodnuto o nákladech řízení tak, že nebyly České republice – Okresnímu soudu v Havlíčkově Brodě ani žádnému z účastníků řízení přiznány, s tím, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení a že se upouští od doručení tohoto rozsudku jmenované.
Dovolání navrhovatele proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle
§237 odst. 1 písm. b) o.s.ř., neboť rozsudek soudu prvního stupně byl prvním rozhodnutím ve věci v tomto řízení. Dovolání pak nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., protože napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam (netvrdí to ostatně ani dovolatel v podaném dovolání) ve smyslu §237 odst. 3 o.s.ř.
Dovolatel sám ostatně v dovolání uvádí, že zákonný důvod přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 o.s.ř. neshledal. Důvody, pro něž dovolatel dovolání podává
ve smyslu §241 odst. 2 písm. a) i b) o.s.ř. (správně §241a odst. 2 písm. a/ a b/ o.s.ř.), tedy že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí
ve věci, jež spatřuje v tom, že jednání u odvolacího soudu nepředsedala JUDr. E. V., ale JUDr. Z. J. a že znalecký posudek byl zpracován MUDr. J. H., ač sám navrhoval zpracování posudku jiným soudním znalcem –
MUDr. M. B., a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, jež spatřuje v tom, že znalec nesprávně posoudil duševní stav jeho manželky a rovněž soudy obou stupňů nesprávně rozhodly o tom, že není důvod vrátit jeho manželce způsobilost k právním úkonům, by bylo možno se zabývat pouze za stavu, kdy by dovolání bylo přípustné podle §237 odst. 1 o.s.ř., což v daném případě splněno není, nehledě na to, že námitky skutkového charakteru nejsou ani způsobilé založit přípustnost dovolání podle cit. ustanovení, neboť v případě těchto dovolacích důvodů nelze učinit závěr, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání navrhovatele směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud ČR proto dovolání navrhovatele – aniž by se mohl věcí dále zabývat – podle §243b odst. 5 věta první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věta první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 o.s.ř., neboť dovolatel neměl se svým dovoláním úspěch a ostatním účastníkům náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. září 2004
JUDr. Karel Podolka, v. r.
předseda senátu