ECLI:CZ:NS:2004:30.CDO.2128.2003.1
sp. zn. 30 Cdo 2128/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Karla Podolky a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Pavla Pavlíka ve věci žalobce nezl. V. J., zastoupeného matkou A. J., právně advokátem, proti žalovanému V. H., zemřelém dne 19.11.2002, o určení otcovství a úpravu poměrů nezletilého žalobce, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp.zn. 23 C 202/96, o dovolání nezl. žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. července 2003 č.j. 21 Co 222/2003-261, takto:
I. Dovolání nezletilého V. J. se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 17. července 2002, č.j.
23 C 202/96-211, určil žalovaného V. H., narozeného 1.9.1943, otcem nezl. V. J., nar. 7.4.1995 z matky A. J., nar. 1.1.1970 (výrok I.), nezletilého svěřil do výchovy matky (výrok II.), žalovanému uložil povinnost přispívat na výživu nezletilého částkou 1.500,- Kč měsíčně počínaje 7.4.1995 nadále a od 1.4.1999 částkou 2.500,- Kč měsíčně, vždy do 15. dne v měsíci předem, k rukám matky (výrok III.); žalovanému uložil, aby dluh na výživném za dobu od 7.4.1995 do 31.7.2002 v celkové výši 170.500,- Kč zaplatil co do částky 30.000,- Kč do 31.8.2002 a zbylou částku 140.500,- Kč pravidelně splácel po 2.500,- Kč měsíčně, pod ztrátou výhody splátek, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku (výrok IV.). Rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit zálohované náklady, soudní poplatek (výrok V., VI.) a o nákladech řízení (výrok VII.).
Proti rozsudku soudu prvního stupně ve výroku III., IV., tedy ve výroku
o výživném a dlužném výživném, podal žalovaný odvolání z důvodů v něm podrobně uvedených. Protože rozsudek soudu prvního stupně byl podaným odvoláním dotčen toliko ve výrocích o výživném, ve výroku, jímž byl žalovaný určen otcem nezl. V. J., nar. 7.4.1995 a ve vedlejších výrocích nabyl právní moci dne 10.9.2002, ve výroku o výchově nezletilého dne 22.1.2003, když matce nezletilého jako účastnící řízení o úpravě poměrů nezletilého byl rozsudek soudu prvního stupně dodatečně doručen dne 7.1.2003.
Po zjištění z úmrtního listu, vystaveného Úřadem Městské části pro P., že V. H. dne 19.11.2002 zemřel, Obvodní soud usnesením ze dne 17.6.2003 č.j. 23 C 2002/96-253 řízení zastavil, rozsudek soudu prvního stupně ze dne 17.7.2002 č.j. 23 C 2002/96-211 ve výrocích III. VII. zrušil, rovněž tak i usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29.1.2003 č.j. 21 Co 18/2003-241, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně ze dne 17.7.2002 č.j. 23 C 2002/96-211 ve výrocích o výživném zrušen a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Rozhodnutí odůvodnil s odkazem na ustanovení §107 odst. 1 věta první o.s.ř. a §107 odst. 5 věta první téhož. Žalovaný po zahájení řízení, ale dříve, než bylo řízení o výživném pravomocně skončeno, ztratil způsobilost být účastníkem řízení. Uvedl, že povaha věci brání pokračování v řízení, neboť nárok nezletilého na výživné podle hmotného práva je vázán na osoby účastníků a nepřechází na právní nástupce.
Městský soud v Praze usnesením v záhlaví označeným usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Uvedl, že ve věci bylo pravomocně rozhodnuto o určení otcovství a svěření nezletilého do výchovy matky; výživné otci ku dni jeho smrti však pravomocně určeno nebylo. Smrt výživnou povinné osoby nemá vliv na dávky výživného splatné ku dne smrti, jako pohledávka zůstavitele přechází na dědice a vypořádává se v řízení o dědictví. Za situace, kdy výživné nebylo pravomocně určeno, neexistuje ani dluh na výživném. Ztrátou způsobilosti žalovaného být účastníkem řízení o výživném jsou naplněny podmínky ust. §107 odst. 5 o.s.ř.
Proti označenému usnesení Městského soudu v Praze podal nezletilý V. J., zastoupen matkou, včasné dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení věci. Vyjádřil se, že se nelze ztotožnit s názorem, že neexistuje dluh otce na výživném pro nezletilého, když výživné otec po dobu více 7 let života nezletilého neplatil. Dluh tedy bezesporu existuje, nebyl pouze vyčíslen. Rozhodnutím o zastavení řízení, ve kterém by byla stanovena výše dlužného výživného, soud znemožnil uplatnit přesně vyčíslený nárok v rámci dědického řízení po zemřelém. Je proto dán důvod pro pokračování v řízení s dědici zemřelého. Poukázal na vleklý průběh řízení o určení otcovství a vyslovil přesvědčení, že předmětem dědictví je dostatek majetku, aby z něj bylo možno dlužné výživné uspokojit. Navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího sudu i soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolací soud shledal, že dovolání bylo podáno ve lhůtě stanovení v §240 o.s.ř., splňuje všechny náležitosti ve smyslu ust. §241 o.s.ř., je přípustné ve smyslu ust. §239 odst. 2 písm. b) o.s.ř., neboť směřuje proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle ust. §107 odst. 5 o.s.ř.
Podle ust. §19 o.s.ř. má způsobilost být účastníkem řízení ten, kdo má způsobilost mít práva a povinnosti, jinak jen ten, komu ji zákon přiznává (§7 obč. zák.). Způsobilost fyzické osoby mít práva a povinnosti vzniká narozením (§7 odst. 1 obč. zák.), smrtí zanikne (§7 odst. 2 obč. zák.). Ztratil-li účastník po zahájení řízení způsobilost být účastníkem řízení dříve, než řízení bylo pravomocně skončeno, soud podle povahy věci posoudí, zda v řízení může ihned pokračovat, nebo je třeba je přerušit (§107 odst. 1 o.s.ř.). Dojde-li k závěru, že povaha věci neumožňuje, aby v řízení bylo pokračováno, řízení zataví a bylo-li o věci rozhodnuto, současně rozhodnutí zruší (§107 odst. 5 o.s.ř.).
Narozením dítěte vzniká rodičům povinnost pečovat o zdraví dítěte a jeho tělesný a dušení vývoj. Vyživovací povinnost rodičů k dětem trvá do doby, než jsou děti schopny samy se živit (§85 odst. 1 zák. o rodině). Neplní-li některý z rodičů vyživovací povinnost dobrovolně, rozhodne soud o povinnosti tohoto rodiče poskytovat výživné jako plnění k zajištění potřeb dítěte podle hledisek zákona o rodině. Soud tak svým rozhodnutím zakládá povinnost osobě povinné výživou dítěte poskytovat výživné v určené výši a za stanovených podmínek. Vyživovací povinnost a tomu odpovídající právo na výživné obecně může vzniknout jen osobám, které jsou navzájem v určitém vztahu. Je právem majetkovým, se zřetelem k již uvedené vazbě osoby oprávněné a povinné výživou je však osobním právem, které ve smyslu ust. §579 odst. 1 obč. zák. zaniká smrtí oprávněného i smrtí povinného (§104 zák. o rodině). Smrt osoby oprávněné ani povinné výživou však nemá vliv na dávky výživného splatné ku dni smrti. Mohou být předmětem dědictví, neboť jako dluh či pohledávka přecházejí na právní nástupce zemřelého.
V posuzované věci však soud do dne úmrtí otce povinnost platit výživné otci neuložil. Protože fyzická osoba smrtí přestává být subjektem všech právních vztahů, po smrti otce nelze stanovit výživné pro nezletilého, a to ani za období předcházející úmrtí otce. Jeho vyživovací povinnost, mající povahu osobního práva, zanikla, na dědice nepřechází. Závěr, že za zjištěného stavu nelze v řízení o výživném pokračovat, s důsledky spočívajícími v zastavení řízení a zrušení rozsudku soudu prvního stupně
ve výroku o výživném i usnesení odvolacího soudu, jímž bylo usnesení soudu prvního stupně v napadených výrocích potvrzeno, je ve smyslu ust. §107 odst. 1, 5 o.s.ř. správný.
Dovolací soud dovolání nezletilého jako nedůvodné zamítl (§243b odst. 2 věta před středníkem o.s.ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle výsledku tohoto řízení, v němž nezl. dovolatel nebyl úspěšný, a proto nemá právo na náhradu tohoto řízení (§243b odst. 5, §224 odst. 1, §142 odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. dubna 2004
JUDr. Karel Podolka, v. r.
předseda senátu