ECLI:CZ:NS:2004:30.CDO.2180.2003.1
sp. zn. 30 Cdo 2180/2003
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Karla Podolky v právní věci žalobce P. H., zastoupeného advokátkou, proti žalovanému R. O., zastoupenému advokátem, o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 19 C 41/99, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 15. května 2003, č. j. 13 Co 382/2000-195, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 15. května 2003, č. j. 13 Co 382/2000-195, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud ve Zlíně rozsudkem ze dne 21.3.2000, č. j. 19 Co 41/99-86, zamítl žalobní návrh žalobce, aby bylo určeno, že „vlastníkem bytové jednotky č. 1748/12
o velikosti 1 + 3 v domě č. p. 1748 stojícího na parc. č. st. 5676 a zapsaného na LV
č. 7931 pod označením „Byty a nebytové prostory ve vlastnictví“ pro obec 001 Z. a katastrální území 01 Z. včetně spoluvlastnického podílu na společných částech domu o velikosti 89/1490 uvedených na LV č. 7931 pod označením „Dům s byty a nebytovými prostory na cizím pozemku“ je žalobce“ (výrok I.); rozhodl že žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 6.450,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaného (výrok II.). Vycházel ze závěru, že „předmětnou nemovitost“ nabyl žalovaný na základě kupní smlouvy uzavřené se žalobcem dne 31.8.1998.
K odvolání žalobce Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 15.5.2003, č. j.
13 Co 382/2000-195, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. změnil a určil, že „žalobce je vlastníkem bytové jednotky č. 1748/12 o velikosti 1 + 3 v domě č. p. 1748 stojícím na parc. č. st. 5676 a zapsaném na LV č. 7931 pod označením „Byty a nebytové prostory ve vlastnictví“ pro obec 001 Z. a katastrální území 01 Z., včetně spoluvlastnického podílu na společných částech domu o velikosti 89/1490, uvedených na LV č. 7931 pod označením „Dům s byty a nebytovými prostory na cizím pozemku“. Dospěl k závěru, že „nabývá-li se vlastnictví k nemovitostem dnem vkladu, musí mít listina o právním úkonu, na základě níž je toto právo konstituováno, především všechny podstatné náležitosti tohoto právního úkonu, a to ke dni podání návrhu na vklad… pokud tyto náležitosti v té době nemá, nepřísluší katastrálnímu úřadu v řízení o povolení vkladu tyto nedostatky odstraňovat, neboť tím nelze zhojit nedostatek perfektního právního úkonu zpětně ke dni, kdy na jeho základě má dojít k nabytí vlastnictví“; že v posuzovaném případě „s návrhem na vklad předmětné kupní smlouvy do katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu ve Z., který zde byl podán 9.9.1998, nebylo tomuto katastrálnímu úřadu předloženo žádné vyhotovení kupní smlouvy ze dne 31.8.1998, které by obsahovalo podpis žalovaného jako projev jeho vůle v zákonem předepsané formě, jímž by byl dovršen tento dvoustranný právní úkon“; že „nesprávný postup katastrálního úřadu, v řízení o návrhu na vklad této smlouvy, který namísto toho aby návrh na vložení takové smlouvy do katastru zamítl, odstraňoval nedostatky v jejích podstatných náležitostech, nemohl založit věcně právní účinky tohoto právního úkonu, tedy vlastnictví žalovaného ke dni 9.9.1998“.
Proti tomuto rozsudku podal žalovaný dovolání. Namítá především, že napadený rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení věci, když odvolací soud vycházel ze závěru, že „k návrhu na zahájení řízení o povolení vkladu musí být vždy připojena listina, na základě které má být zapsáno právo do katastru nemovitostí, přičemž takováto listina … musí mít všechny podstatné náležitosti ke dni podání návrhu na vklad“ a „jestliže v dané věci s návrhem na zahájení řízení o povolení vkladu práva vlastnického do katastru nemovitostí dle kupní smlouvy ze dne 31.8.1998, který byl Katastrálnímu úřadu ve Z. doručen dne 9.9.1998 nebylo předloženo žádné vyhotovení kupní smlouvy ze dne 31.8.1998, které by obsahovalo jeho podpis jako projev vůle v zákonem předepsané formě, jímž by byl dovršen tento dvoustranný právní úkon a tento nedostatek (tj. předložení takové smlouvy) byl posléze odstraňován v řízení před katastrálním úřadem, pak takový postup katastrálního úřadu, včetně rozhodnutí
o povolení vkladu byl nesprávný a nemohl založit věcně právní účinky tohoto právního úkonu, tedy jeho vlastnictví ke dni 9.9.1998“.
Vzhledem k tomu, že napadený rozsudek odvolacího soudu byl vydán sice po 1.1.2001, ale v souladu s ustanovením bodu 15., Části dvanácté, Hlavy I zákona
č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - jak vyplývá také z jeho odůvodnění - po řízení provedeném podle „dosavadních právních předpisů“ (podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000), je třeba dovolání proti němu podané
i v současné době projednat a rozhodnout (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád,
ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) rovněž podle „dosavadních právních předpisů“, tj. podle Občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000 (dále jen „o.s.ř.“).
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.), po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§240 odst. 1 o.s.ř.) a že jde o rozsudek, proti kterému je dovolání přípustné (238 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.), přezkoumal napadený rozsudek bez nařízení jednání (§243a odst. 1, věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
V posuzovaném případě bylo z hlediska skutkového stavu zjištěno, že návrh
na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí podle předmětné kupní smlouvy byl předložen Katastrálnímu úřadu ve Z. dne 9.9.1998; že vyhotovení smlouvy, podle níž byl navržen vklad, které bylo předloženo společně s návrhem na vklad, neobsahovalo podpis žalovaného; že vyhotovení předmětné smlouvy obsahující také podpis žalovaného bylo katastrálnímu úřadu předloženo dne 2.2.1999; že vklad vlastnického práva podle dané smlouvy do katastru nemovitostí byl povolen rozhodnutím Katastrálního úřadu ve Z. ze dne 2.2.1999, sp. zn. 110 – V4 – 5168/98.
Dovolatel v dovolání nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že „k návrhu
na zahájení řízení o povolení vkladu musí být vždy připojena listina, na základě které má být zapsáno právo do katastru nemovitostí, přičemž takováto listina … musí mít všechny podstatné náležitosti ke dni podání návrhu na vklad“ a „jestliže v dané věci s návrhem na zahájení řízení o povolení vkladu práva vlastnického do katastru nemovitostí dle kupní smlouvy ze dne 31.8.1998, který byl Katastrálnímu úřadu
ve Z. doručen dne 9.9.1998 nebylo předloženo žádné vyhotovení kupní smlouvy
ze dne 31.8.1998, které by obsahovalo jeho podpis jako projev vůle v zákonem předepsané formě, jímž by byl dovršen tento dvoustranný právní úkon a tento nedostatek (tj. předložení takové smlouvy) byl posléze odstraňován v řízení před katastrálním úřadem, pak takový postup katastrálního úřadu, včetně rozhodnutí
o povolení vkladu byl nesprávný a nemohl založit věcně právní účinky tohoto právního úkonu, tedy jeho vlastnictví ke dni 9.9.1998“. Tato námitka je opodstatněná.
Podle ustanovení §241 odst. 3 písm. d) o.s.ř. lze dovolání odůvodnit tím, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Právním posouzením je činnost soudu, při níž aplikuje konkrétní právní normu na zjištěný skutkový stav, tedy dovozuje ze skutkového zjištění (skutkové podstaty), jaká mají účastníci podle příslušného právního předpisu práva a povinnosti. Při aplikaci práva jde tedy o to, zda byl použit správný právní předpis a zda byl také správně vyložen.
Právní úkon, na jehož podkladě je navrhován vklad práva do katastru nemovitostí, zkoumá katastrální úřad v řízení o povolení vkladu z hledisek, která jsou taxativně vypočtena v ustanovení §5 odst. 1 zákona č. 265/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále již jen „zákon č. 265/1992 Sb.“). Předmětem zkoumání katastrálního úřadu proto nejsou všechny aspekty platnosti posuzovaného právního úkonu (§37 a násl. obč. zák.), ale jen ty z nich, které jsou v ustanovení §5 odst. 1 zákona č. 265/1992 Sb. uvedeny.
Řízení o povolení vkladu práva do katastru nemovitostí se zahajuje na návrh účastníka (účastníků) řízení (§4 odst. 1 a 2 zákona č. 265/1992 Sb.). Ustanovení §4 odst. 3 zákona č. 265/1992 Sb. vymezuje zákonem požadované náležitosti, které návrh na zahájení řízení o povolení vkladu musí obsahovat; ustanovení §4 odst. 4 zákona
č. 265/1992 Sb. pak vypočítává listiny, jež musí být s návrhem předloženy jako jeho příloha.
Jednou z listin, která podle ustanovení §4 odst. 1 písm. a) zákona č. 265/1992 Sb. musí být přílohou návrhu na zahájení řízení o povolení vkladu je listina, na základě které má být zapsáno právo do katastru, nebo její úředně ověřený opis (kopie) v počtu o dva větším, než je počet účastníků řízení; jedná-li se o směnu nemovitostí evidovaných v obvodu více katastrálních úřadů, v počtu ještě dva větším pro každý další katastrální úřad.
Jestliže návrh na zahájení řízení o povolení vkladu nemá náležitosti uvedené
v ustanovení §4 odst. 3 a 4 zákona č. 265/1992 Sb., katastrální úřad vyzve navrhovatele, aby ve stanovené lhůtě odstranil tyto nedostatky návrhu; současně ho upozorní, že v případě neodstranění nedostatků návrhu bude řízení zastaveno. Neodstraní-li navrhovatel nedostatky návrhu, katastrální úřad řízení zastaví (§5 odst. 5 zákona č. 265/1992 Sb.).
Nepředloží-li tedy navrhovatel listinu, na základě které má být zapsáno právo
do katastru, nebo její úředně ověřený opis (kopie) v zákonem stanoveném počtu vyhotovení, přes výzvu a poučení o následcích jejího nepředložení, katastrální úřad řízení o povolení vkladu podle ustanovení §5 odst. 5 zákona č. 265/1992 Sb. zastaví (srov. Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 28.6.2000, sp. zn. Cpjn 38/98, k výkladu ustanovení zákona
č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem,
ve znění pozdějších předpisů, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 44, ročník 2000).
S ohledem na výše uvedené pak - logicky vzato - nemůže obstát závěr odvolacího soudu, že nedostatek, spočívající v nepředložení „perfektní“ listiny,
na základě které má být zapsáno právo do katastru, společně s návrhem na vklad, již nelze v průběhu řízení o návrhu na vklad odstranit. Pro rozhodnutí v posuzovaném případu totiž není, z tohoto hlediska, podstatné, kdy byla smlouva, podle níž byl vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí povolen, předložena katastrálnímu úřadu, ale zda v okamžiku podání návrhu na vklad skutečně existovala.
Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu není správný. Nejvyšší soud České republiky proto rozsudek odvolacího soudu zrušil (§243b odst. 1 část věty za středníkem o.s.ř.) a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§243b odst.2, věta první o.s.ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu
i o nákladech původního řízení (§243d odst. 1, věta druhá a třetí o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. prosince 2004
JUDr. Roman Fiala, v.r.
předseda senátu