ECLI:CZ:NS:2004:30.CDO.2188.2002.1
sp. zn. 30 Cdo 2188/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Karla Podolky a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Pavla Pavlíka ve věci žalobce S. M. proti žalovanému České republice, zastoupené Městským úřadem v Z., o předběžné opatření, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 9 Nc 509/97, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 26. února 2001, č. j. 40 Co 69/2001-52, takto:
I. Dovolání žalobce se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě-pobočka v Olomouci usnesením v záhlaví označeným k odvolání žalobce potvrdil usnesení Okresního soudu v Šumperku ze dne 14. prosince 2000, č.j. 9 Nc 509/97-47, kterým bylo podle §104 odst. 1 o. s. ř. zastaveno řízení, v němž se žalobce domáhal vydání předběžného opatření, jímž bude žalovaný zavázán jeho rodině vyplácet dávky sociální péče do výše životního minima, s tím, že po právní moci rozhodnutí bude věc postoupena Městskému úřadu v Z. jako orgánu příslušnému, a rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
V podaném dovolání, jehož přípustnost opírá o §327 (správně 237) odst. 1 písm. f) o.s.ř. a jež podává z důvodu §241 odst. 3 písm. a) o.s.ř. žalobce namítá, že mu bylo odepřeno právo jednat před soudy obou stupňů, takže nemohl předložit důkazy ke svým tvrzením. Navrhuje, aby usnesení odvolacího soudu bylo zrušeno.
Při posuzování tohoto dovolání vycházel dovolací soud z ustanovení části dvanácté, hlavy první, bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., jímž byl změněn a doplněn občanský soudní řád (zákon č. 99/1963 Sb.), podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným přede dnem účinnosti tohoto zákona nebo vydaným
po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních právních předpisů, tj. podle občanského soudního řádu
ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas osobou oprávněnou – účastníkem řízení zastoupeným advokátem (§240 odst. 1 o.s.ř.) a že je přípustné podle §238a odst. 1 písm. d) o.s.ř., neboť směřuje proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo řízení zastaveno pro nedostatek pravomoci soudu, rozhodl
bez jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.), když dospěl k závěru, že dovolání není důvodné.
Podle §237 odst. 1 písm. f) o.s.ř., jehož se žalobce dovolává, je dovolání přípustné a současně důvodné, jestliže účastníku řízení byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem. Odnětím možnosti jednat před soudem je takový postup soudu, jímž znemožnil účastníku řízení realizaci těch procesních práv, která mu zákon přiznává. Je přitom nerozhodné, zda k takovéto vadě řízení došlo před odvolacím soudem nebo před soudem prvního stupně.
Soud prvního stupně rozhodl o zastavení řízení a postoupení věci v usnesení označenému správnímu orgánu podle §104 odst. 1 o.s.ř.; aniž nařídil jednání, když rozhodoval o žalobcově návrhu na nařízení předběžného opatření podle §74 o.s.ř.
O takovém návrhu má rozhodovat neprodleně a účastníci ani nemusí být vyslechnuti
(§75 odst. 3 o.s.ř.). Dospěje-li soud k závěru, že není dána jeho pravomoc k řízení podle §7 o.s.ř., zastaví řízení a vysloví, kterému orgánu bude věc postoupena.
Postupoval-li takto soud prvního stupně, nelze mu z pohledu ustanovení §104 odst. 1 o.s.ř. nic vytknout. Citované ustanovení výslovně zdůrazňuje, že neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení je především nedostatek pravomoci soudu; jde-li o neodstranitelný nedostatek podmínky řízení, nepřichází v úvahu jiné rozhodnutí než zastavení řízení. Proto v takovém případě není třeba nařizovat jednání.
Ani odvolací soud nebyl povinen nařídit jednání k projednání dovolatelova odvolání, neboť podle §214 odst. 2 písm. c) o.s.ř. jednání není třeba nařizovat, jestliže odvoláni směřuje proti usnesení.
Protože usnesení odvolacího soudu je z hlediska uplatněného dovolacího důvodu správné a nebylo zjištěno, že by usnesení odvolacího soudu bylo postiženo vadou uvedenou v §237 odst. 1 písm. f) o.s.ř. ani některou z vad, uvedených v ostatních případech §237 odst. 1 o.s.ř., jež by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí
ve věci, Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobce podle §243b odst. 1 části věty před středníkem zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4 věta první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 věta první o.s.ř., neboť žalobce, který v dovolacím řízení nebyl úspěšný, nemá na náhradu nákladů dovolacího řízení právo a úspěšné žalované podle obsahu spisu náklady dovolacího řízení nevznikly (§142 odst. 1 věta první o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. ledna 2004
JUDr. Karel Podolka, v. r.
předseda senátu