ECLI:CZ:NS:2004:30.CDO.2238.2003.1
sp. zn. 30 Cdo 2238/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Karla Podolky a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Pavla Pavlíka ve věci žalobce JUDr. V. Š., zastoupeného advokátem, proti žalované Č. o. b., a.s., o vyklizení nemovitostí, vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp.zn. 11 C 10/99, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 21. května 2003, č.j. 12 Co 188/2003-45, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Plzni rozsudkem v záhlaví označeným k odvolání žalobce potvrdil rozsudek Okresního soudu v Chebu ze dne 30. prosince 2002, č.j. 11 C 10/99-33, jímž byla zamítnuta žaloba, jíž se žalobce domáhal vyklizení ve výroku podrobně označených nemovitostí a vyklizených jejich předání žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku, a rozhodnuto o nákladech řízení a vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Ztotožnil se se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně a z nich vyvozenými právními závěry o tom, že kupní smlouva, kterou účastníci uzavřeli, o koupi označených nemovitostí do vlastnictví žalované, není neplatným právním úkonem a že nedošlo ani k platnému odstoupení žalobce od této smlouvy.
Žalobce v podaném dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ust. §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., přičemž za otázku zásadního právního významu považuje posouzení, zda je povinností soudu se zabývat vznesenou námitkou absolutní neplatnosti smlouvy a provádět důkazy i nad rámec navržených důkazů, opakuje své námitky o tom, v čem spatřuje absolutní neplatnost mezi účastníky uzavřené kupní smlouvy. Navrhl, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil spolu s rozsudkem soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř. oprávněnou osobou - účastníkem řízení - a po přezkoumání věci ve smyslu ustanovení §242 odst. 3 o.s.ř. dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Podle ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé
po právní stránce zásadní význam [písm. c)].
Žalobce dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu ve věci samé, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen, aniž předcházelo zrušující usnesení odvolacího soudu; přípustnost dovolání lze proto posuzovat pouze podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. je přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění, přípustnost dovolání nezakládají) a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku
v rozporu s hmotným právem [§237 odst. 3 o.s.ř.]. O rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadního významu jde nejen tehdy, jestliže odvolací soud posuzoval právní otázku, která v projednávané věci měla pro rozhodnutí ve věci zásadní význam (tedy nejde
o posouzení jen takové právní otázky, které pro rozhodnutí věci nebylo určující). Rozhodnutí odvolacího soudu musí současně mít po právní stránce zásadní význam z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (mající obecný dopad na případy obdobné povahy). Přípustnost dovolání není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam; přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam skutečně má.
V posuzovaném případě je rozhodnutí odvolacího soudu, který se ztotožnil se všemi důvody uvedenými v rozhodnutí soudu prvního stupně, založeno především na skutkovém závěru, že mezi žalobcem a žalovanou došlo k uzavření řádné kupní smlouvy o koupi označených nemovitostí do vlastnictví žalované a že nebylo zjištěno, že by šlo o neplatný právní úkon, a že nedošlo k platnému odstoupení žalobce od této smlouvy. Z toho je zřejmé, že právní otázkou platnosti kupní smlouvy i odstoupení od ní se na základě
provedených důkazů odvolací soud - i se zřetelem k obsahu námitek žalobce - zabýval a řeší ji. Z náležitostí vylíčení důvodů dovolání však vyplývá, že dovolatel nesouhlasí
především s tím, jak soudy obou stupňů zjistily skutkový stav a tvrdí, že z provedených
důkazů skutkový stav nebyl zjištěn správně. Nesouhlasí též s hodnocením
provedených důkazů soudem. Ve skutečnosti tedy dovolatel napadá rozsudek
odvolacího soudu v otázce skutkových zjištění, nikoliv pro samotné právní
posouzení věci. Okolnost, že rozsudek odvolacího soudu eventuálně vychází
ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování (srov. ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř.), však nemůže založit přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Z vyložených důvodů nelze rozhodnutí odvolacího soudu ohledně dovoláním uplatněné právní otázky považovat po právní stránce za zásadně významné a nelze dovodit přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Dovolání žalobce tedy směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, a Nejvyšší soud ČR je proto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř., neboť žalobce s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá na náhradu nákladů dovolacího řízení právo a žalované v tomto řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. listopadu 2004
JUDr. Karel Podolka, v. r.
předseda senátu