ECLI:CZ:NS:2004:30.CDO.2313.2003.1
sp. zn. 30 Cdo 2313/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobců A) T. H. a B) M. Š., proti žalovaným 1) JUDr. J. A., soudkyni Obvodního soudu pro Prahu 5, se sídlem v Praze 5, náměstí Kinských č. 5 a 2) České republice - Ministerstvu spravedlnosti České republiky, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská č. 16, o ochranu osobnosti, vedené u Městského soudu v Praze pod sp.zn. 31 C 108/94, o dovolání žalobců proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. května 2003, č.j. 1 Co 247/2001-220, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. května 2003, č.j. 1 Co 247/2001-220 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 30. května 2003, č.j. 1 Co 247/2001-220 podle ustanovení §43 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen \"o.s.ř.\") ve spojení
s §211 téhož zákona zastavil odvolací řízení o odvolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. listopadu 2000, č.j. 31 C 108/94-135. Odvolací soud v tomto případě především poukázal na skutečnost, že z podání ze dne 2. února 2001, kterým podali odvolání proti uvedenému rozsudku Městského soudu v Praze (výslovně) navrhli, aby tento rozsudek byl v celém rozsahu zrušen a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Z odvolání je tak zřejmé, který rozsudek
a v jakém rozsahu je jím napadán, a čeho se odvolatelé domáhají. Toto odvolání však neobsahuje údaj, v čem žalobci spatřují nesprávnost (tohoto) rozhodnutí nebo postupu soudu. Soud prvního stupně usnesením ze dne 28. března 2001, č.j. 31 C 108/94-148 vyzval žalobce k doplnění odvolání v souladu s ustanovením §205 odst. 1 o.s.ř. Pokud pak odvolatelé neuvedli důvody, v čem spatřují nesprávnost rozhodnutí nebo postupu soudu, brání to podle názoru odvolacího soudu pokračovat v odvolacím řízení, přičemž žalobci tuto vadu neodstranili ani do rozhodnutí odvolacího soudu. Proto tento soud podle ustanovení §43 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s §211 o.s.ř. odvolací řízení zastavil.
Uvedené usnesení Vrchního soudu v Praze nabylo právní moci dne 22. července 2003.
Dne 8. srpna 2003 podali žalobci proti zmiňovanému usnesení odvolacího soudu včasné dovolání, k němuž se žalovaní nevyjádřili. Dovolatelé v tomto svém obsáhlém dovolání uplatňují dovolací důvody podle ustanovení §241 odst. 3 písm. a) a d) o.s.ř. se závěrem, že neuvedení údajů o tom, v čem odvolatel spatřuje nesprávnost rozhodnutí nebo postupu soudu prvního stupně a čeho se domáhá, nebrání pokračovat v odvolacím řízení. V tomto smyslu je rozhodnutí odvolacího soudu nesprávné. Navrhli proto zrušení tohoto rozhodnutí a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963, občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení, provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodnou podle dosavadních právní předpisů, t.j. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. prosince 2000. V tomto případě odvolací soud ve věci rozhodoval po řízení podle dosavadních předpisů, když soud prvního stupně rozhodl ještě v průběhu roku 2000. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) proto v tomto rozhodnutí vychází ze znění občanského soudního řádu (dále jen \"o.s.ř.\") účinného do 31. prosince 2000.
Dovolací soud uvážil, že dovolání žalobců bylo podáno oprávněnými osobami - účastníky řízení, řádně zastoupenými advokátem podle ustanovení §241 odst. 1 o.s.ř., stalo se tak ve lhůtě stanovené ustanovením §240 odst. 1 o.s.ř., je charakterizováno obsahovými i formálními znaky požadovanými ustanovením §241 odst. 2 o.s.ř., opírá se o možný případ přípustnosti dovolání podle §238a odst. 1 písm. f) o.s.ř. a vychází
z dovolacího důvodu podle ustanovení §241 odst. 3 písm. a) a d) o.s.ř. Dovolací soud pak přezkoumal napadené usnesení Vrchního soudu v Praze v souladu s ustanovením
§242 odst. 1 až 3 o.s.ř. a dospěl k závěru, že dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu nelze považovat za správné (§243b odst. 1 o.s.ř.).
V odvolání má být vedle obecných náležitostí ve smyslu ustanovení §42 odst. 4 o.s.ř. uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v čem je spatřována nesprávnost tohoto rozhodnutí nebo postupu soudu a čeho se odvolatel domáhá (§205 odst. 1 o.s.ř.).
Podle ustanovení §212 odst. 1 věta první o.s.ř. odvolací soud projedná věc
v mezích, ve kterých se odvolatel domáhá přezkoumání rozhodnutí. K vadám řízení před soudem prvního stupně odvolací soud přihlíží jen potud, pokud mohly mít
za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§212 odst. 2 o.s.ř.).
Předseda senátu vyzve účastníky, aby nesprávné nebo neúplné podání bylo opraveno nebo doplněno. Poučuje účastníky také, jak je třeba opravu nebo doplnění provést (§43 odst. 1 o.s.ř.). Není-li přes výzvu předsedy senátu podání opraveno nebo doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud řízení zastaví. O těchto následcích musí být účastník poučen (§43 odst. 2 o.s.ř.).
Jak vyplývá již ze samotné citace ustanovení §205 odst. 1 o.s.ř., je instrukce podávaná tímto ustanovením, pokud se týče požadavků na obsah odvolání podaného účastníky, zcela jasná. Skutečností též je, že pokud v posuzovaném případě odvolání žalobců těmto předpokladům nevyhovovalo tím, že v něm nebylo uvedeno v čem je spatřována nesprávnost napadeného rozhodnutí nebo postupu soudu, přicházel nutně
v úvahu postup podle ustanovení §43 odst. 1 o.s.ř. s cílem, aby takto neúplné odvolání bylo doplněno. Ač je třeba vycházet z toho, že podle ustanovení §101 odst. 1 o.s.ř. jsou účastníci povinni přispět k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení zejména tím, že pravdivě a úplně vylíčí všechny potřebné skutečnosti, označí důkazní prostředky, a že dbají pokynů soudu, pak sám fakt, že žalobci přes poučení soudu své odvolání nedoplnili o zákonem požadovaný údaj o tom, v čem je jimi spatřována nesprávnost odvoláním napadeného rozhodnutí, přinejmenším zcela zřejmě nesvědčí o dostatku jejich procesní pečlivosti. Přesto podle názoru dovolacího soudu zde nebyly předpoklady pro zastavení odvolacího řízení podle ustanovení §43 odst. 2 o.s.ř.
Procesní předpis (v uvedeném znění) požaduje - jak již bylo uvedeno - aby
v odvolání bylo mimo jiné uvedeno, v čem je spatřována nesprávnost napadeného rozhodnutí nebo postupu soudu, avšak tento předpis současně neurčuje odvolací důvody. Pokud je z odvolání zřejmé, které rozhodnutí soudu prvního stupně a v jakém rozsahu odvolatel napadá, není případné neuvedení údajů v čem odvolatel spatřuje nesprávnost napadeného rozhodnutí nebo postupu soudu, způsobilé bránit dalšímu pokračování odvolacího řízení. Podle ustanovení §212 odst. 1 o.s.ř. totiž odvolací soud projedná věc v mezích, ve kterých se odvolatel domáhá přezkoumání rozhodnutí, aniž by přitom byl vázán důvody odvolání, případně odvolacími návrhy účastníků (§212 odst. 2, 3 a 4 o.s.ř.).
Třebaže tedy v dané věci nebyly tím, že žalobci neuvedli ve svém odvolání
v čem spatřují nesprávnost napadeného rozhodnutí soudu prvního stupně, důsledně naplněny předpoklady vyplývající z ustanovení §205 odst. 1 o.s.ř.,(což jinak správně soud druhého stupně konstatoval), takže jde o vadu tohoto odvolání, nejde (jak již bylo zmíněno) o takovou vadu podání, pro kterou by nebylo možno v odvolacím řízení pokračovat, a pro kterou by tak bylo nutno toto řízení zastavit (obdobně srovnej rozhodnutí uveřejněné pod č. 36 v ročníku 1999 Sbírky soudních rozhodnutí
a stanovisek).
Za tohoto stavu nelze dovoláním napadené usnesení Vrchního soudu v Praze pokládat za správné (§243b odst. 1 o.s.ř.). Nejvyšší soud České republiky proto toto rozhodnutí zrušil a vrátil věc uvedenému soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 2 věta první o.s.ř.), aniž tak bylo třeba se zabývat dalšími v dovolání uvedenými důvody (ty se ostatně převážně vztahují k řízení před soudem prvního stupně, které - jak již bylo vyloženo - odvolací soud dosud nepodrobil přezkumu). K projednání věci nebylo nařízeno jednání (243a odst. 1 o.s.ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud (soud prvního stupně) závazný. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne
v novém rozhodnutí o věci (§243d odst. 1 věta druhá a třetí o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. června 2004
JUDr. Pavel Pavlík, v. r.
předseda senátu