Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 21.12.2004, sp. zn. 30 Cdo 2373/2004 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2004:30.CDO.2373.2004.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2004:30.CDO.2373.2004.1
sp. zn. 30 Cdo 2373/2004 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Karla Podolky v právní věci žalobce M. K., zastoupeného advokátem, proti žalovanému \"Týdeníku K.\", o ochranu osobnosti, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp.zn. 11 C 28/2003, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. ledna 2004, č.j. 1 Co 323/2003-29, takto: I. Dovolání žalobce se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 14. ledna 2004, č.j. 1 Co 323/2003-29 potvrdil usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. září 2003, č.j. 11 C 28/2003-19, kterým bylo řízení v označené věci zastaveno a současně žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení. Odvolací soud dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Svoje rozhodnutí odůvodnil především odkazem na ustanovení §103 a §104 občanského soudního řádu (dále jen \"o.s.ř.) ve spojení s ustanovením §19 téhož zákona. Uvedl, že ve smyslu ustanovení §19 o.s.ř. patří k podmínkám řízení i způsobilost být účastníkem řízení, přičemž tuto způsobilost má ten, kdo má způsobilost mít práva a povinnosti, jinak jen ten, komu ji zákon přiznává. V dané věci podle odvolacího soudu soud prvního stupně nepochybil, když dovodil, že žalobcem v žalobě označený žalovaný subjekt nemá způsobilost být účastníkem řízení. Nemá totiž způsobilost ani k právům ani k povinnostem. Za této situace proto není možná ani záměna tohoto subjektu za subjekt, který způsobilost být účastníkem řízení již má. Tato procesní situace proto vedla k zastavení daného řízení podle ustanovení §104 odst. 1 věty první o.s.ř. Uvedené rozhodnutí odvolacího soudu nabylo právní moci dne 28. ledna 2004, přičemž téhož dne bylo doručeno žalobci. Proti usnesení Vrchního soudu v Praze podal žalobce dne 4. února 2004 včasné dovolání, doplněné podáními ze dne 2. března 2004 a 15. března 2004 a dále podáním jeho ustanoveného zástupce ze dne 27. září 2004. Žalobce ve svém dovolání označuje jako stranu žalovanou MGr. D. M. a má zato, že lze dodatečným upřesněním subjektu žalovaného dostatečně tento subjekt specifikovat. Žalobce navrhuje, aby dovolací soud svým rozhodnutím zrušil usnesení odvolacího soudu a o meritu věci bylo rozhodnuto soudem první instance, po doplnění označení žalovaného. K podanému dovolání nebylo podáno vyjádření. Po zjištění, že dovolání bylo v posuzované věci podáno včas, oprávněným účastníkem řízení (§240 odst. 1, §241 odst. 1 o.s.ř.), je charakterizováno obsahovými i formálními znaky požadovanými ustanovením §241a odst. 1 o.s.ř., se dovolací soud dále zabýval především otázkou možné přípustnosti tohoto dovolání s pozitivním závěrem (§239 odst. 2 písm. a/ o.s.ř.). Dovolací soud poté přezkoumal napadené usnesení Vrchního soudu v Praze v souladu s ustanovením §242 odst. 1 až 3 o.s.ř. a dospěl k závěru, že dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu je třeba považovat za správné (§243b odst. 2 o.s.ř.). Právní důvody, které byly podkladem rozhodnutí soudů obou stupňů, shledal dovolací soud zcela přiléhavými a v souladu s právní úpravou, která je obsažena v ustanovení §104 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s §19 téhož zákona. Dovolání žalobce pak nemůže závěry soudů obou stupňů zpochybnit, neboť ve své podstatě nekonkretizuje, v čem by byl měl odvolací soud svým rozhodnutím pochybit. Jestliže z hlediska výtek dovolatele nelze dovodit, že by soud druhého stupně věc neposoudil správně, proto za situace, kdy je dovolací soud vázán obsahem podaného dovolání, bylo třeba, aby z tohoto důvodu klasifikoval zmiňovaný rozsudek odvolacího soudu jako správný (§243b odst. 2 o.s.ř.). Proto bylo dovolání žalobce zamítnuto. Dovolací soud rozhodoval, aniž nařídil jednání (§243a odst. 1 o.s.ř.). Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 5 věta prvá o.s.ř. ve spojení s §224 odst. 1, §151 a §142 odst. 1 o.s.ř., když v dovolacím řízení dovolatel neměl úspěch, zatímco označenému účastníku žádné náklady nevznikly. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 21. prosince 2004 JUDr. Pavel Pavlík, v. r. předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:12/21/2004
Spisová značka:30 Cdo 2373/2004
ECLI:ECLI:CZ:NS:2004:30.CDO.2373.2004.1
Typ rozhodnutí:Usnesení
Dotčené předpisy:§243b odst. 2 předpisu č. 99/1963Sb.
Kategorie rozhodnutí:E
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-20