ECLI:CZ:NS:2004:30.CDO.2374.2004.1
sp. zn. 30 Cdo 2374/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Karla Podolky v právní věci žalobce M. K., zastoupeného advokátem, proti žalovanému \"Vydavatel B.\", o ochranu osobnosti, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 11 C 26/2003, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. ledna 2004, č.j. 1 Co 325/2003-31, takto:
I. Dovolání žalobce se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 29. ledna 2004, č.j. 1 Co 325/2003-31, potvrdil usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. září 2003, č.j.
11 C 26/2003-21, kterým bylo řízení zastaveno a současně žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení. Odvolací soud dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Svoje rozhodnutí odůvodnil především odkazem
na ustanovení §103 a §104 občanského soudního řádu (dále jen \"o.s.ř.\") ve spojení
s §19 téhož zákona. Uvedl, že ve smyslu ustanovení §19 o.s.ř. patří k podmínkám řízení i způsobilost být účastníkem řízení, přičemž tuto způsobilost má ten, kdo má způsobilost mít práva a povinnosti, jinak jen ten, komu ji zákon přiznává. V dané věci soud prvního stupně správně dovodil, že žalobcem označený žalovaný nemá způsobilost být účastníkem řízení, neboť nemá způsobilost mít práva a povinnosti (tzv. právní subjektivitu). Vzhledem k námitce žalobce, že podává nový návrh na ochranu osobnosti, proti jím v odvolání označenému žalovanému, odvolací soud uvedl, že záměna účastníků postupem podle ustanovení §92 o.s.ř. není možná neboť podle ustanovení
§216 odst. 1 o.s.ř. ustanovení §92 o.s.ř. pro odvolací řízení neplatí. Navíc k připuštění záměny účastníků soudem může dojít jen tehdy, jsou-li splněny podmínky řízení, jestliže totiž původně označený subjekt má procesní způsobilost podle ustanovení §19 o.s.ř.
Uvedené rozhodnutí odvolacího soudu nabylo právní moci dne 2. března 2004, přičemž téhož dne bylo doručeno žalobci.
Proti usnesení Vrchního soudu v Praze podal žalobce včasné dovolání ze dne
4. března 2004 doplněné podáním jeho ustanoveného zástupce ze dne 27. září 2004. Žalobce má zato, že soud nesprávně posoudil skutečnost, že jako žalovaný byl označen \"Vydavatel B.\" a dovodil z tohoto označení žalovaného, že se jedná o nonsubjekt, který nemůže být účastníkem soudního řízení. Dovolatel má zato, že i z takto označeného subjektu lze dovodit, o jaký právní subjekt se jedná, popř. dodatečným upřesněním subjekt žalovaného dostatečně specifikovat. Žalobce navrhuje, aby dovolací soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu a o meritu věci, aby bylo rozhodnuto soudem první instance, po doplnění označení žalovaného.
K podanému dovolání nebylo podáno vyjádření.
Po zjištění, že dovolání bylo v posuzované věci podáno včas, oprávněným účastníkem řízení (§240 odst. 1, §241 odst. 1 o.s.ř.), je charakterizováno obsahovými
i formálními znaky požadovanými ustanovením §241a odst. 1 o.s.ř., se dovolací soud dále zabýval především otázkou přípustnosti tohoto dovolání s pozitivním závěrem
(§239 odst. 2 písm. a/ o.s.ř.). Dovolací soud poté přezkoumal napadené usnesení Vrchního soudu v Praze v souladu s ustanovením §242 odst. 1 až 3 o.s.ř. a dospěl
k závěru, že dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu je třeba považovat
za správné (§243b odst. 2 o.s.ř.).
Právní důvody, které byly podkladem rozhodnutí soudů obou stupňů, shledal odvolací soud zcela přiléhavými a v souladu s právní úpravou, obsaženou v ustanovení
§104 odst. 1 o.s.ř. Dovolání žalobce nemůže závěry soudů obou stupňů zpochybnit, když ve své podstatě ani konkrétněji neuvádí, v čem by odvolací soud v rámci svých úvah pochybil.
Jestliže z hlediska výtek dovolatele nelze dovodit, že by soud druhého stupně věc neposoudil správně, proto za situace, kdy je dovolací soud vázán obsahem podaného dovolání, bylo třeba, aby z tohoto důvodu klasifikoval zmiňované usnesení odvolacího soudu jako správné (§243b odst. 2 o.s.ř.). Proto bylo dovolání žalobce zamítnuto.
Dovolací soud rozhodoval, aniž nařídil jednání (§243a odst. 1 o.s.ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 5 věta prvá o.s.ř. ve spojení s §224 odst. 1. §151 a §142 odst. 1 o.s.ř., když
v dovolacím řízení dovolatel neměl úspěch, zatímco označenému účastníků žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. prosince 2004
JUDr. Pavel Pavlík, v. r.
předseda senátu