ECLI:CZ:NS:2004:30.CDO.2382.2003.1
sp. zn. 30 Cdo 2382/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Karla Podolky a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Pavla Pavlíka ve věci žalobců A) D. P., zastoupené advokátem, B) O. H., C) M. H., D) J. H., E) M. Š., F) B. Š. a G) P. K., žalobci B) až G) zastoupeni advokátkou, proti žalovaným 1) M. K., zastoupenému advokátem a 2) L. P., zastoupenému P. K., o určení neplatnosti smlouvy, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 54 C 189/97, o dovolání žalobců B) až G) proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 18. prosince 2002, č.j. 12 Co 136/2001-105, takto:
I. Dovolání žalobců B) až G) se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Rozsudkem v záhlaví označeným Krajský soud v Brně k odvolání žalobců
B) až G) a druhého žalovaného rozhodl tak, že odvolání druhého žalovaného odmítl (výrok I.), rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 22. listopadu 2000, č.j.
54 C 189/97-67, jímž byla zamítnuta žaloba o určení neplatnosti kupní smlouvy ze dne 24.9.1997 ve výroku blíže označené (výrok II.), a jímž uložil žalobcům zaplatit společně
a nerozdílně prvnímu žalovanému náklady řízení 3.225,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.), a druhému žalovanému vůči žalobcům nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV), ve vztahu k žalobcům B) až G) potvrdil, žalobcům B) až G) uložil nahradit společně a nerozdílně prvnímu žalovanému náklady odvolacího řízení 1.075,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám JUDr. J. K., a rozhodl, že ve vztahu mezi žalobci a druhým žalovaným nemá žádný z účastníků právo
na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Žalobci B) až G) v podaném dovolání, směřujícím do odstavců II. a III. výroků rozsudku odvolacího soudu, jehož přípustnost dovozují z ustanovení §239 odst. 2
a §237 odst. 1 písm. f) o.s.ř. a jež podávají z důvodů §241 odst. 3 písm. a) a d) o.s.ř., vyjadřují nesouhlas s rozhodnutím odvolacího soudu. Navrhují, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Při posuzování dovolání vycházel dovolací soud z ustanovení části dvanácté, hlavy první, bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., jímž byl změněn a doplněn občanský soudní řád (zákon č. 99/1963 Sb.), podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným přede dnem účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních právních předpisů, t.j. podle občanského soudního řádu ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.
Dovolání bylo podáno osobami oprávněnými – účastníky řízení (§240 odst. 1 o.s.ř.) řádně zastoupenými advokátem a splňuje formální i obsahové znaky předepsané ustanovením §241 odst. 2 o. s. ř.
Nejvyšší soud České republiky, který jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) věc projednal bez jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.), dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno opožděně.
Podle ustanovení §240 odst. 1 věta první o. s. ř. účastník může podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Podle ustanovení §240 odst. 2 věty druhé o. s. ř. je lhůta zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu.
V posuzovaném případě bylo zjištěno, že rozsudek odvolacího soudu, neobsahující poučení o dovolání, byl vydán po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů; předchozímu zástupci žalobců byl doručen dne 27. března 2003, jak spolehlivě plyne z doručenky rozsudku, založené ve spise, a téhož dne byl doručen též zástupci prvého žalovaného. Druhému žalovanému byl doručen dne 2. května 2003, jak rovněž plyne z doručenky, založené ve spise. Žalobci B) až G) podali dovolání
do podatelny soudu prvního stupně osobně dne 3. června 2003.
Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci dne 2. května 2003 (§159 odst. 1 o.s.ř.) a že lhůta k dovolání uplynula podle ustanovení
§243c a §57 odst. 1, 2 o.s.ř. dnem 2. června 2003 (pondělí). Dovolání žalobců B) až G) bylo tedy podáno po uplynutí zákonem stanovené lhůty, a proto bylo podle ustanovení §243b odst. 4 věty první a §218 odst. 1 písm. a) o.s.ř. - aniž bylo možno se zabývat dalšími okolnostmi - odmítnuto.
Pro úplnost lze dodat, že podle usnesení Ústavního soudu ze dne 28. listopadu 1997, sp. zn. III. ÚS 312/97, uveřejněného ve Sbírce nálezů a usnesení, svazek 9, ročník 1997 – III. díl, č. 21, z absence poučení o možnosti podat dovolání z rozhodnutí odvolacího soudu nelze vyvozovat procesní pochybení odvolacího soudu, ani to, že tímto postupem byla dovolateli znemožněna soudní ochrana.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 4, věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1, věty první, o.s.ř., neboť žalobci B) až G) s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemají právo a žalovaným v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly (bod 10 části dvanácté hlavy 1 zák. č. 30/2000 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 1. června 2004
JUDr. Karel Podolka, v. r.
předseda senátu