ECLI:CZ:NS:2004:30.CDO.2553.2003.1
sp. zn. 30 Cdo 2553/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Karla Podolky v právní věci žalobce M. H., zastoupeného advokátem, proti žalované P. H., zastoupené advokátkou, o zrušení smíru o výživném pro manželku, vedené u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. 11 C 178/2002, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. srpna 2003, č.j. 9 Co 287/2003-67, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 12. srpna 2003 pod č.j. 9 Co 287/2003-67 změnil rozsudek Okresního soudu v Lounech ze dne 30. ledna 2003, č.j.
11 C 178/2002-46 tak, že zamítl žalobu na zrušení usnesení Okresního soudu v Lounech ze dne 4. prosince 2001, č.j. 11 C 1095/2001-12, kterým byl schválen smír účastníků, jímž se žalobce zavázal platit žalované jako manželce výživné v částce 1.200,- Kč měsíčně počínaje 10. říjnem 2001 a současně uhradit dlužné výživné za období od
10. října 2001 do 30. listopadu téhož roku. Rozhodl současně o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 3. října 2003, přičemž zástupci žalobce (dovolatele) bylo doručeno téhož dne.
Proti uvedenému rozsudku odvolacího soudu podal žalobce ve lhůtě stanovené
v ustanovení §240 občanského soudního řádu (dále jen \"o.s.ř.\") dovolání s odkazem na to, že odvolací soud řešil zásadní právní otázky v rozporu s hmotným právem (dovolací důvod ve smyslu ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. ve spojení s §241a odst. 3 téhož zákona. Žádá, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.
K uvedenému dovolání žalobce se žalovaná vyjádřila podáním ze dne 2. prosince 2003, v němž stručně rekapitulovala svůj postoj k předmětné věci. Navrhla pak, aby podané dovolání bylo zamítnuto.
Dovolání žalobce není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Dovolání je podle ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu
- jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§237 odst. 1 písm. a) o.s.ř.],
- jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak, než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil
[§237 odst. 1 písm. b) o.s.ř.],
- jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle poslední z již uvedených možností, a dovolací soud dospěje
k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.].
Podle ustanovení §237 odst. 2 písm. b) o.s.ř. však podle výše uvedených ustanovení není až na výslovně uvedené výjimky dovolání přípustné ve věcech upravených zákonem o rodině.
Podle ustanovení §99 odst. 3 věty prvé a druhé o.s.ř. má schválený smír účinky pravomocného rozsudku. Rozsudkem však může soud zrušit usnesení o schválení smíru, je-li smír podle hmotného práva neplatný.
Protože pak v souzeném případě bylo posuzováno, zda je smír účastníků o výživném pro manželku platný, resp. neplatný podle hmotněprávní úpravy obsažené v zákoně
o rodině, kdy současně nejde o případnou alternativu zmíněné výjimky, není v této věci dána přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. Současně přípustnost dovolání v této věci není založena ani na základě ustanovení §238, §238a a §239 o.s.ř., když nejsou naplněny předpoklady obsažené v těchto ustanoveních. Protože tak není dán žádný z případů přípustnosti dovolání (přičemž na této skutečnosti nemůže ničeho změnit formulace poučení obsaženého v závěru napadeného rozhodnutí), Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) proto dovolání žalobce jako nepřípustné odmítl [§243b odst. 5 o.s.ř. ve spojení s §218 písm. c) téhož zákona]. Rozhodoval, aniž nařídil jednání (§243a odst. l věta první o.s.ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 5 věta prvá o.s.ř. ve spojení s §224 odst. 1, §151 a §150 o.s.ř., když dovolání žalobce bylo sice odmítnuto, avšak jinak v zásadě stručné vyjádření žalované fakticky nereagovalo na aktuální procesní situaci v rámci dovolacího řízení.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. června 2004
JUDr. Pavel Pavlík, v. r.
předseda senátu