ECLI:CZ:NS:2004:30.CDO.2628.2004.1
sp. zn. 30 Cdo 2628/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci dědictví po A. H., zemřelé dne 19.12.2000, za účasti: 1) J. L., 2) E. S., zastoupené J. L., 3) M. H., zastoupené Š. S., 4) F. H., 5) A. H., zastoupeného F. H., 6) P. H., vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. D 4/2001, o dovolání M. H. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. června 2004, č. j. 1 Co 104, 105/2004-201, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Okresní soud v Nymburce usnesením ze dne 23.9.2002 č. j. D 4/2001-74, vyzval M. H. k zaplacení soudního poplatku za odvolání proti usnesení Okresního soudu v Nymburce ze dne 1.8.2002, č. j. D 4/2001-62, 63.
Okresní soud v Nymburce usnesením ze dne 9.12.2002 č. j. D 4/2001-83, vyzval M. H. k zaplacení soudního poplatku za vyhotovení kopie protokolu.
Odvolání M. H. proti usnesení Okresního soudu v Nymburce ze dne 23.9.2002, č. j. D 4/2001-74, Krajský soud v Praze usnesením ze dne 20.2.2004, č. j.
21 Co 54/2004-154, jako nepřípustné odmítl.
Odvolání M. H. proti usnesení Okresního soudu v Nymburce ze dne 9.12.2002, č. j. D 4/2001-83, Krajský soud v Praze usnesením ze dne 20.2.2004, č. j.
21 Co 55/2004-156, jako nepřípustné odmítl.
Řízení o odvolání M. H. proti usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 20.2.2004, č. j. 21 Co 54/2004-154 a č. j. 21 Co 55/2004-156, Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 10.6.2004, č. j. 1 Co 104, 105/2004-201, pro nedostatek funkční příslušnosti zastavil.
Proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10.6.2004, č. j. 1 Co 104, 105/2004-201, podala M. H. dovolání. Uvádí, že „dne 28.6.2004 podala
u Evropského soudu ve Štrasburku stížnost proti ČR, která trpí diskriminační praktiky soudů vůči občanům ČR“ a že „z tohoto důvodu žádá nápravu a finanční odškodnění“; že „Krajský soud v Praze kryje vážné pochybění soudkyně v Nymburce Mgr. P. K., která kryje nezákonné praktiky soudní komisařky – notářky JUDr. M. H. ve věci dědictví a úmyslně poškodila dědičku paní M. H.
i F. H. bratra dědičky“; že žádá Nejvyšší soud ČR, aby „zrušil rozhodnutí Vrchního soudu v Praze“ a „nařídil Krajskému soudu v Praze přezkumné jednání“; že „soud v Nymburce je podjatý a z tohoto důvodu žádá o projednání věci u nezávislého
a nepodjatého soudu v ČR“; že „je jí známo, že stále funguje Soudcovsko-podnikatelský výbor v ČR, ve kterém je členem každý druhý advokát či soudce“.
Vzhledem k tomu, že pro postup soudu prvního i druhého stupně v řízení
o dědictví je určující okamžik smrti zůstavitele (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 12.
a 15. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dále jen „zákon č. 30/2000 Sb.“) a zůstavitelka A. H. zemřela dne 19.12.2000, tedy před 31.12.2000, je třeba dovolání v posuzovaném případě i v současné době projednat a rozhodnout (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb.) podle „dosavadních právních předpisů“, tj. podle Občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000 (dále jen „o.s.ř.“).
Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř., Nejvyšší soud České republiky projednal věc bez jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a po přezkoumání ve smyslu ustanovení §242 o.s.ř. dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Dovolání je přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže trpí vadami uvedenými v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř.
Podle ustanovení §238a odst. 1 o.s.ř. dovolání je též přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo
a) změněno usnesení soudu prvního stupně; to neplatí, jde-li o usnesení o nákladech řízení, o příslušnosti, o předběžném opatření, o přerušení řízení, o pořádkové pokutě, o znalečném, o tlumočném, o soudním poplatku, o osvobození od soudních poplatků, o ustanovení zástupce účastníku nebo jeho odvolání, o nepřipuštění zastoupení,
o odměně notáře za prováděné úkony soudního komisaře a jeho hotových výdajích,
o odměně správce dědictví a jeho hotových výdajích,
b) rozhodnuto tak, že se zpětvzetí návrhu nepřipouští, nebo tak, že se zpětvzetí návrhu připouští, rozhodnutí soudu prvního stupně zrušuje a řízení zastavuje (§208); to neplatí o věcech, v nichž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč,
c) rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží,
d) odvolacím soudem potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo řízení zastaveno pro nedostatek pravomoci soudu,
e) odvolání odmítnuto,
f) odvolací řízení zastaveno.
Proti usnesení odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, je dovolání přípustné, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu (§239 odst. 1 o.s.ř.). Nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením (vydáním) potvrzujícího usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (§239 odst. 2 o.s.ř.).
V posuzovaném případě M. H. dovoláním napadá usnesení Vrchního soudu v Praze, kterým bylo - jak shora uvedeno - zastaveno řízení o jejím odvolání
pro nedostatek funkční příslušnosti soudu.
Protože nejde o potvrzující usnesení ve smyslu ustanovení §238a odst. 1 písm. d) o.s.ř., a přípustnost dovolání proti tomuto usnesení neplyne ani z ustanovení §238a odst. 1 písm. a), b), c), e) a f) o.s.ř., mohla by přípustnost dovolání podaného proti usnesení odvolacího soudu M. H. v dané věci vyplývat již pouze
z ustanovení §239 o.s.ř. nebo by ji mohl zakládat některý z důvodů uvedených
v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. Podmínky přípustnosti dovolání stanovené v ustanovení §239 odst. 1 a 2 o.s.ř. však v dané věci nejsou splněny, a to již proto, že odvolací soud ve výroku svého rozhodnutí přípustnost dovolání nevyslovil a M. H. návrh na vyslovení přípustnosti dovolání před vydáním usnesení odvolacího soudu ani neučinila; současně pak také proto, že napadené usnesení není usnesením ve věci samé.
Přípustnost dovolání proti takovému usnesení podle ustanovení §239 o.s.ř. není dána, a to již proto, že napadené usnesení není usnesením ve věci samé.
Dovolání není v tomto případě přípustné ani podle ustanovení §238a odst. 1 o.s.ř., protože v taxativním výčtu tohoto zákonného ustanovení není usnesení
o zastavení odvolacího řízení pro nedostatek funkční příslušnosti soudu uvedeno.
Protože dovolatelka netvrdí a ani z obsahu spisu nevyplývá, že by dovoláním napadené usnesení trpělo vadou uvedenou v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř., není dovolání v posuzovaném případě přípustné ani z hlediska ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání M. H. – aniž by se mohl věcí dále zabývat – podle ustanovení §243b odst. 4 věty první a §218 odst. 1 písm. c) o.s.ř odmítl.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. prosince 2004
JUDr. Roman Fiala, v.r.
předseda senátu