ECLI:CZ:NS:2004:30.CDO.2657.2003.1
sp. zn. 30 Cdo 2657/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci dědictví po J. H., za účasti: 1) L. S., zastoupené I. B., 2) I. B., 3) K. H., zastoupeného V. H., 4) F. H., zastoupeného V. H., 5) P. S., zastoupeného advokátem, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 34 D 1778/2001, o dovolání Pavla Sandnera proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. května 2003, č. j. 24 Co 118/2003-95, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 23. 8. 2002, č. j. 34 D 1778/2001-66, Obvodní soud pro Prahu 4 určil obecnou cenu majetku J. H., zemřelé 27. 9. 1998 (dále též jen „zůstavitelka“) a čistou hodnotu dědictví částkou 21.076,- Kč (výrok I.); schválil „dědickou dohodu, podle níž dědictví, tj. členský podíl u Družstva D., nabyla poz. sestra B. N.“ (výrok II.); určil odměnu notáře, částkou 500,- Kč a jeho hotové výdaje částkou 440,- Kč (výrok III.); uložil I. B. „procesní nástupkyni poz. sestry B. N.“, aby JUDr. J. H. „poukázala“ částku 167,- Kč (výrok IV.); rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Při posouzení dědického práva vycházel ze závěru, že dědici zůstavitelky jsou ze zákona její sourozenci L. S., B. N., zemřelá dne 19. 9. 2001, aj. H., zemřelý dne 13. 1. 2000.
K odvolání P. S. Městský soud v Praze usnesení soudu prvního stupně, v napadených výrocích II., III., IV. a V., jako věcně správné potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal P. S. dovolání. Přípustnost dovolání dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. s tím, že „řeší otázku omylu dědice při uzavírání dědické dohody, která nebyla odvolacím soudem nebo Nejvyšším soudem uspokojivě vyřešena, respektive dostupná judikatura je v této záležitosti nejasná“. S poukázáním na ustanovení §241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř., především namítá, že napadené usnesení není dostatečně odůvodněno a že soudy prvního i druhého stupně „nenařídily ve věci jednání, ačkoliv byly navrhovány výslechy svědků“. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil usnesení odvolacího soudu i usnesení soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Vzhledem k tomu, že pro postup soudu prvního i druhého stupně v řízení
o dědictví je určující okamžik smrti zůstavitele (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 12.
a 15. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dále jen „zákon č. 30/2000 Sb.“)
a zůstavitelka J. H. zemřela dne 27. 9. 1998, tedy před 31. 12. 2000, je třeba dovolání v posuzovaném případě i v současné době projednat a rozhodnout (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb.) podle „dosavadních právních předpisů“, tj. podle Občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000 (dále jen „o. s. ř.“). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř., Nejvyšší soud České republiky projednal věc bez jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a po přezkoumání ve smyslu ustanovení §242 o. s. ř. dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.).
Dovolání je přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže trpí vadami uvedenými v ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř.
Podle ustanovení §238a odst. 1 o. s. ř. dovolání je též přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo
a) změněno usnesení soudu prvního stupně; to neplatí, jde-li o usnesení o nákladech řízení, o příslušnosti, o předběžném opatření, o přerušení řízení, o pořádkové pokutě, o znalečném, o tlumočném, o soudním poplatku, o osvobození od soudních poplatků, o ustanovení zástupce účastníku nebo jeho odvolání, o nepřipuštění zastoupení,
o odměně notáře za prováděné úkony soudního komisaře a jeho hotových výdajích,
o odměně správce dědictví a jeho hotových výdajích,
b) rozhodnuto tak, že se zpětvzetí návrhu nepřipouští, nebo tak, že se zpětvzetí návrhu připouští, rozhodnutí soudu prvního stupně zrušuje a řízení zastavuje (§208); to neplatí o věcech, v nichž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč,
c) rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží,
d) odvolacím soudem potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo řízení zastaveno pro nedostatek pravomoci soudu,
e) odvolání odmítnuto,
f) odvolací řízení zastaveno.
Proti usnesení odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, je dovolání přípustné, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu (§239 odst. 1 o. s. ř.). Nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením (vydáním) potvrzujícího usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (§239 odst. 2 o. s. ř.).
V posuzovaném případě P. S. dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně.
Protože nejde o potvrzující usnesení ve smyslu ustanovení §238a odst. 1
písm. d) o. s. ř., a přípustnost dovolání proti tomuto usnesení neplyne ani z ustanovení
§238a odst. 1 písm. a), b), c), e) a f) o. s. ř., mohla by přípustnost dovolání podaného proti usnesení odvolacího soudu P. S. v dané věci vyplývat již pouze
z ustanovení §239 o. s. ř. nebo by ji mohl zakládat některý z důvodů uvedených
v ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř. Podmínky přípustnosti dovolání stanovené
v ustanovení §239 odst. 1 a 2 o. s. ř. však v dané věci nejsou splněny, a to již proto, že odvolací soud ve výroku svého rozhodnutí přípustnost dovolání nevyslovil a P. S. návrh na vyslovení přípustnosti dovolání před vydáním usnesení odvolacího soudu ani neučinil. Vzhledem k tomu, že P. S. netvrdí, že napadené usnesení trpí vadou uvedenou v ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř. a protože ani z obsahu spisu existence takových vad nevyplývá, není dovolání v posuzovaném případě přípustné ani z hlediska ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř.. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání P. S. – aniž by se mohl věcí dále zabývat – podle ustanovení §243b odst. 4, věty první a §218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. ledna 2004
JUDr. Roman Fiala, v. r.
předseda senátu