ECLI:CZ:NS:2004:30.CDO.2787.2004.1
sp. zn. 30 Cdo 2787/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci dědictví po A. M., za účasti: 1) V. K., 2) R. T., zastoupeného V. K., 3) R. M., zastoupené advokátkou, 4) J. T., 5) J. M., 6) J. S., 7) J. T., 8) M. R., 9) J. T., 10) A. K., 11) V. T., zastoupeného J. T., vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. D 816/99, o dovolání R. M. proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 3. srpna 2004, č. j. 11 Co 396/2004-88, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 18.12.2003, č.j. D 816/99-73, opraveným usnesením ze dne 13.1.2004, č.j. D 816/99-75, Okresní soud v Klatovech určil obecnou cenu majetku Anny Matějkové, zemřelé dne 12.7.1999 (dále též jen „zůstavitelka“), částkou 504.355,- Kč, výši dluhů zůstavitelky částkou 10.000,- Kč a čistou hodnotu dědictví
po zůstavitelce částkou 494.355,- Kč (výrok I.); potvrdil nabytí dědictví po zůstavitelce, sestávající z věcí a jiných majetkových hodnot v rozhodnutí blíže specifikovaných, jejími dědici, tj. shora uvedenými účastníky řízení s tím, že „za dluhy zůstavitelky odpovídají dědici podle poměru toho, co z dědictví nabyli, k celému dědictví (výrok II.); rozhodl o odměnách a hotových výdajích notářek JUDr. I. Ch. a JUDr. M. S. (výrok III.); rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky řízení (výrok IV.). Při posouzení dědického práva vycházel ze závěru, že dědici zůstavitelky jsou ze závěti, pořízené zůstavitelkou dne 31.1.1994, V. K. a ze zákona ostatní shora uvedení účastníci řízení.
K odvolání R. M. Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 3.8.2004,
č. j. 11 Co 396/2004-88, usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala R. M. dovolání. Namítá, že nesouhlasila a nesouhlasí s uzavřením dohody o vypořádání dědictví
po zůstavitelce; že nesouhlasí s tím, aby dům zůstavitelky s pozemky nabyl V. K.; že soudy „nebyly vzaty do úvahy“ její tvrzení o existenci další závěti zůstavitelky z roku 1999. Navrhla, aby Nejvyšší soud ČR napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Vzhledem k tomu, že pro postup soudu prvního i druhého stupně v řízení
o dědictví je určující okamžik smrti zůstavitele (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 12. a 15. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dále jen „zákon č. 30/2000 Sb.“) a zůstavitelka A. M. zemřela dne 12.7.1999, tedy před 31.12.2000, je třeba dovolání v posuzovaném případě i v současné době projednat a rozhodnout (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb.) podle „dosavadních právních předpisů“, tj. podle Občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000 (dále jen „o.s.ř.“).
Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř., Nejvyšší soud České republiky projednal věc bez jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a po přezkoumání ve smyslu ustanovení §242 o.s.ř. dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Dovolání je přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže trpí vadami uvedenými v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř.
Podle ustanovení §238a odst. 1 o.s.ř. dovolání je též přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo
a) změněno usnesení soudu prvního stupně; to neplatí, jde-li o usnesení o nákladech řízení, o příslušnosti, o předběžném opatření, o přerušení řízení, o pořádkové pokutě, o znalečném, o tlumočném, o soudním poplatku, o osvobození od soudních poplatků, o ustanovení zástupce účastníku nebo jeho odvolání, o nepřipuštění zastoupení,
o odměně notáře za prováděné úkony soudního komisaře a jeho hotových výdajích,
o odměně správce dědictví a jeho hotových výdajích,
b) rozhodnuto tak, že se zpětvzetí návrhu nepřipouští, nebo tak, že se zpětvzetí návrhu připouští, rozhodnutí soudu prvního stupně zrušuje a řízení zastavuje (§208); to neplatí o věcech, v nichž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč,
c) rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží,
d) odvolacím soudem potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo řízení zastaveno pro nedostatek pravomoci soudu,
e) odvolání odmítnuto,
f) odvolací řízení zastaveno.
Proti usnesení odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, je dovolání přípustné, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu (§239 odst. 1 o.s.ř.). Nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením (vydáním) potvrzujícího usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (§239 odst. 2 o.s.ř.).
V posuzovaném případě R. M. dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně.
Protože nejde o potvrzující usnesení ve smyslu ustanovení §238a odst. 1 písm. d) o.s.ř., a přípustnost dovolání proti tomuto usnesení neplyne ani z ustanovení §238a odst. 1 písm. a), b), c), e) a f) o.s.ř., mohla by přípustnost dovolání podaného proti usnesení odvolacího soudu R. M. v dané věci vyplývat již pouze
z ustanovení §239 o.s.ř. nebo by ji mohl zakládat některý z důvodů uvedených
v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. Podmínky přípustnosti dovolání stanovené v ustanovení §239 odst. 1 a 2 o.s.ř. však v dané věci nejsou splněny, a to již proto, že odvolací soud ve výroku svého rozhodnutí přípustnost dovolání nevyslovil a R. M. návrh
na vyslovení přípustnosti dovolání před vydáním usnesení odvolacího soudu ani neučinila.
Protože R. M. netvrdí a ani z obsahu spisu nevyplývá, že by usnesení odvolacího soudu trpělo vadou uvedenou v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř., není dovolání v posuzovaném případě přípustné ani z hlediska ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání R. M. – aniž by se mohl věcí dále zabývat – podle ustanovení §243b odst. 4 věty první a §218 odst. 1 písm. c) o.s.ř odmítl.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Brně dne 14. prosince 2004
JUDr. Roman Fiala, v.r.
předseda senátu