ECLI:CZ:NS:2004:30.CDO.37.2004.1
sp. zn. 30 Cdo 37/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Karla Podolky a JUDr. Pavla Pavlíka ve věci žalobkyně R. S., o rozvod manželství s J. S., vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 18 C 180/2001-12, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka Olomouc ze dne 24. června 2002, č. j. 12 Co 260/2002-29, takto:
I. Řízení o dovolání žalobkyně se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 29. 11. 2001, č. j. 18 C 180/2001-12, Okresní soud v Olomouci zastavil řízení o rozvod manželství žalobkyně s J. S., zemřelým dne 24. 2. 2002, a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ostravě – pobočka Olomouc usnesením ze dne 24. 6. 2002, č. j. 12 Co 260/2002-29, usnesení soudu prvního stupně potvrdil
a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) věc přezkoumal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném
od 1. 1. 2001 (dále též jen „o. s. ř.“), neboť dovoláním je napadeno rozhodnutí odvolacího soudu vydané po 1. 1. 2001 a po řízení provedeném podle Občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2001 (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě brání meritornímu rozhodnutí o dovolání nedostatek podmínky dovolacího řízení.
Podle ustanovení §240 odst. 1 věty první o. s. ř. účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Podle ustanovení §241 odst. 1 věty první o. s. ř. dovolatel musí být zastoupen advokátem nebo notářem; to neplatí, má-li dovolatel právnické vzdělání, popřípadě jedná-li za něj osoba uvedená v §21 nebo v §21a anebo v §21b, která má právnické vzdělání. Notář může dovolatele zastupovat jen v rozsahu svého oprávnění stanoveného zvláštními předpisy (§241 odst. 1 věty druhé o. s. ř.). Podle ustanovení §241 odst. 2 o. s. ř. nemá-li dovolatel právnické vzdělání, musí být dovolání sepsáno advokátem, notářem nebo osobou uvedenou v §21 nebo v §21a anebo v §21b, která má právnické vzdělání.
Dovolání je mimořádný opravný prostředek, kterým lze napadnout pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Mimořádnost tohoto opravného prostředku odůvodňuje požadavek, aby účastník řízení (osoba uvedená v §21 nebo v §21a anebo v §21b, která za něj jedná), který se rozhodl dovolání uplatnit, měl právnické vzdělání nebo, aby byl zastoupen osobou, která je podle zákona povolána poskytovat právní pomoc [advokátem nebo - jde-li o věci uvedené v §3 odst. 1 písm. b) a §3 odst. 2 zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů - notářem], jestliže sám nebo osoba uvedená v §21 nebo v §21a anebo v §21b, která za něj jedná, takového vzdělání nedosáhla.
Z ustanovení §241 odst. 1 věty první a z ustanovení §241 odst. 2 o. s. ř. vyplývá, že dovolatel - pokud nemá právnické vzdělání buď sám nebo osoba uvedená
v §21 nebo v §21a anebo v §21b, která za něj jedná - musí být při podání dovolání zastoupen advokátem (notářem) a současně, že tento procesní úkon může učinit jen prostřednictvím takového zmocněnce. Citované ustanovení představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit, bez jejíhož splnění však nelze vydat rozhodnutí, kterým se řízení končí (rozhodnutí ve věci samé).
V posuzovaném případě podala dovolatelka dovolání proti usnesení odvolacího soudu, aniž by při tomto úkonu byla zastoupena advokátem (notářem), a nebylo ani prokázáno, že by měla právnické vzdělání. Okresní soud v Olomouci proto dovolatelku usnesením ze dne 13. 10. 2003, č. j. 18 C 180/2001-48, vyzval, aby si ve lhůtě dvaceti dnů zvolila v dovolacím řízení zástupcem advokáta a zároveň ji poučil o následcích nevyhovění výzvě ve stanovené lhůtě. Přestože toto usnesení bylo dovolatelce doručeno dne 17. 10. 2003, dovolatelka výzvě dosud nevyhověla (usnesením ze dne 10. 11. 2003, č. j. 18 C 180/2001-57, Okresní soud v Olomouci „neprodloužil“ dovolatelce lhůtu
„k podání řádného dovolání“; toto usnesení nabylo právní moci dne 11. 12. 2003).
Z uvedeného vyplývá, že dovolatelka nesplnila zákonem stanovenou podmínku dovolacího řízení a přes výzvu a poučení o důsledcích své nečinnosti do dnešního dne nedostatek podmínky dovolacího řízení podle ustanovení §241 odst. 1, věty první
a §241 odst. 2 o. s. ř. neodstranila. Nejvyšší soud České republiky proto řízení
o dovolání žalobkyně – aniž by se mohl zabývat dalšími okolnostmi – podle ustanovení §243c odst. 1 a §104 odst. 2, věty třetí o. s. ř. zastavil.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 o. s. ř.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. ledna 2004
JUDr. Roman Fiala, v. r.
předseda senátu