ECLI:CZ:NS:2004:30.CDO.564.2004.1
sp. zn. 30 Cdo 564/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně nezletilé R. S., zastoupené opatrovníkem Magistrátem Města K., proti žalovanému J. M., za účasti matky žalobkyně K. S., o určení otcovství a úpravu výchovy a výživy, vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 15 C 101/97 o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. prosince 2000, č.j. 13 Co 1524/2000-125, takto:
Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. prosince 2000, č.j.
13 Co 1524/2000-125, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 27. prosince 2000, č.j.
13 Co 1524/2000-125, výrokem I. potvrdil rozsudek Okresního soudu v Karviné
ze dne 28. června 2000, č.j. 15 C 101/97-110 ve výroku označeném VI. o náhradě nákladů řízení placených státem. Výrokem II. odvolací soud ve zbývající části odvolání žalovaného proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně odmítl pro opožděnost podle ustanovení §218 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále jen \"o.s.ř.\"). Současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Odvolací soud výrok, pokud jím odvolání žalovaného zčásti odmítl, odůvodnil především tím, že rozsudek soudu prvního stupně byl žalovanému doručen dne 6. září 2000. Uvedené rozhodnutí žalovaný napadl odvoláním dne 13. září 2000. Podle krajského soudu však toto odvolání podle svého obsahu zcela jednoznačně nesměřovalo do věci samé. Žalovaný tímto odvoláním nikterak nebrojil proti výroku rozsudku soudu prvního stupně, kterým byl určen otcem nezletilé žalobkyně R. S. Pokud odvolání obsahovalo větu, \"... že v znaleckém posudku znalce z oboru zdravot. - hemat. na č.l. 27 spisu bylo uvedeno, že otcem jsem na 98%, a v rozs. je již uvedeno na 99% ...\", pak její obsah nelze ani v nejmenším vyložit jako odvolání do výroku ve věci samé, ale pouze jako projev nespokojenosti s odůvodněním rozsudku (přičemž proti důvodům rozhodnutí není odvolání přípustné). Toto odvolání se pak (tedy) týkalo jen otázky náhrady nákladů řízení placených státem.
Jestliže poté žalovaný následným podáním založeným ve spisu na č.l. 120 své původní podání doplnil tak, že se \"...necítí být otcem\", resp., aby \"... byl absolutně vyloučen otcem\", pak teprve tímto podáním napadl rozsudek okresního soudu ve věci samé, t.j. ve výroku, kterým byl žalovaný určen otcem nezletilé R. S. Toto odvolání však (již) bylo podáno opožděně.
Uvedené usnesení Krajského soudu v Ostravě nabylo právní moci dne 25. ledna 2001.
Dne 29. ledna 2001 podal žalovaný proti zmiňovanému usnesení odvolacího soudu včasné dovolání, doplněné podáním jeho zástupce ze dne 4. února 2004. Dovolatel poukazuje na to, že od samého počátku řízení o určení otcovství tvrdil, že není otcem nezletilé R. Proto i odvoláním ze dne 13. září 2000 měl na mysli podstatu sporu a neměl proto v úmyslu pouze polemizovat s odůvodněním rozsudku okresního soudu. Krajský soud však věc řádně neprojednal a odvolání žalovaného odmítl. Navrhl proto zrušení tohoto rozhodnutí a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.
Ostatní účastníci se k tomuto dovolání nevyjádřili.
Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963, občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení, provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodnou podle dosavadních právní předpisů, t.j. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. prosince 2000. V tomto případě odvolací soud ve věci rozhodl ještě v průběhu roku 2000. Nejvyšší soud České republiky, jako soud dovolací (§10a o.s.ř.), proto v tomto rozhodnutí vychází ze znění občanského soudního řádu (dále opět jen \"o.s.ř.\") účinného do 31. prosince 2000.
Dovolací soud uvážil, že dovolání žalovaného bylo podáno oprávněnou osobou - účastníkem řízení, řádně zastoupeným advokátem podle ustanovení §241 odst. 1 o.s.ř., stalo se tak ve lhůtě stanovené ustanovením §240 odst. 1 o.s.ř., je charakterizováno obsahovými i formálními znaky požadovanými ustanovením §241 odst. 2 o.s.ř. a opírá se o možný případ přípustnosti dovolání podle §238a odst. 1 písm. e) o.s.ř. Dovolací soud pak přezkoumal napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě v souladu
s ustanovením §242 odst. 1 až 3 o.s.ř. a dospěl k závěru, že dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu nelze považovat za správné (§243b odst. 1 o.s.ř.).
V odvolání má být vedle obecných náležitostí ve smyslu ustanovení §42 odst. 4 o.s.ř. uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v čem je spatřována nesprávnost tohoto rozhodnutí nebo postupu soudu a čeho se odvolatel domáhá (§205 odst. 1 o.s.ř.).
Každý úkon posuzuje soud podle jeho obsahu, i když je úkon nesprávně označen (§41 odst. 2 o.s.ř.).
Podle ustanovení §212 odst. 1 věta první o.s.ř. odvolací soud projedná věc
v mezích, ve kterých se odvolatel domáhá přezkoumání rozhodnutí. K vadám řízení před soudem prvního stupně odvolací soud přihlíží jen potud, pokud mohly mít
za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§212 odst. 2 o.s.ř.).
Jak vyplývá již ze samotné citace ustanovení §205 odst. 1 o.s.ř., je instrukce podávaná tímto ustanovením, pokud se týče požadavků na obsah odvolání podaného účastníky, zcela jasná. Skutečností též je, že pokud v posuzovaném případě odvolání žalobce těmto předpokladům nevyhovovalo zejména tím, že nemusilo být zcela jasné, které výroky rozsudku soudu prvního stupně jsou jím napadeny, přicházel nutně v úvahu postup podle ustanovení §43 odst. 1 o.s.ř. s cílem, aby neúplné odvolání bylo doplněno. Takto také soud prvního stupně správně postupoval, pokud odvolatele usnesením ze dne 18. září 2000, č.j. 15 C 101/97-119, vyzval k odstranění vad odvolání. Žalovaný poté skutečně své odvolání doplnil podáním došlým soudu dne 4. října 2000. Z vlastního odvolání žalovaného i ze zmíněného doplnění tohoto podání současně vyplývá, že odvolací soud, přes patrnou snahu, s přihlédnutím k ustanovení §41 odst. 2 o.s.ř. přiléhavě jejich obsah nevyložil, pokud dospěl k závěru, že odvolání na č.l. 117 směřovalo pouze proti výroku o náhradě státem placených nákladů řízení.
Odvolací soud v tomto případě přehlíží, že ač bylo toto odvolání zcela zjevně koncipováno a sepsáno osobou práva neznalou, přesto je z jeho úvodu seznatelné, že je jím zcela zřejmě míněno podat odvolání proti rozsudku č.j. 15 C 101/97-110, a to
v plném rozsahu, t.j. včetně výroku ve věci samé. Z tohoto pohledu nelze první větu odůvodnění tohoto odvolání považovat jen jako projev nespokojenosti žalovaného
s odůvodněním výroku ve věci samé soudem prvního stupně, ale jako (byť kusé) odůvodnění odvolání směřujícímu proti výroku ve věci samé. Tomu pak odpovídá
i obsah doplnění odvolání žalovaného na č.l. 120 spisu. Podle dovolacího soudu
v tomto případě nelze přiléhavě dovozovat, že odvoláním na č.l. 117 spisu žalovaný neměl v úmyslu podat odvolání proti výroku ve věci samé.
Odvolací soud tak pochybil, pokud odvolání žalovaného proti uvedenému výroku rozsudku soudu prvního stupně ve věci samé neprojednal. Za tohoto stavu nelze dovoláním napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě pokládat za správné (§243b odst. 1 o.s.ř.). Nejvyšší soud České republiky proto toto rozhodnutí zrušil (včetně souvisejících výroků o nákladech řízení) a vrátil věc uvedenému soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 2 věta první o.s.ř.), aniž tak bylo třeba se zabývat dalšími v dovolání uvedenými důvody. K projednání věci nebylo nařízeno jednání (243a odst. 1 o.s.ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud (soud prvního stupně) závazný. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne
v novém rozhodnutí o věci (§243d odst. 1 věta druhá a třetí o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. června 2004
JUDr. Pavel Pavlík, v. r.
předseda senátu