ECLI:CZ:NS:2004:30.CDO.573.2003.1
sp. zn. 30 Cdo 573/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Karla Podolky a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Pavla Pavlíka ve věci A) V. V. a B) nezletilého Z. V., zastoupeného Městskou částí P. jako opatrovníkem, dětí MUDr. V. V., matka zastoupena advokátkou, a Z. V., zastoupeného advokátem, o výživné, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 5 Nc 53/98, o dovolání otce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. června 2002, č.j. 64 Co 155/2002-258, takto:
I. Dovolání otce se odmítá.
II. Dovolatel je povinen zaplatit MUDr. V. V. na náhradě nákladů dovolacího řízení 325,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokátky.
III. Dovolatel a V. V. a nezletilý Z. V. nemají právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem v záhlaví označeným k odvolání otce změnil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 17. prosince 200l, č. j. 5 Nc 53/98-241, jímž bylo rozhodnuto o otcově nedoplatku na výživném pro každé z dětí, způsobem
ve výroku podrobně uvedeným a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.
Otec (dále dovolatel) v podaném dovolání, jehož přípustnost opírá o §237 o.s.ř. namítá, že soudy obou stupňů vycházely z nesprávně zjištěného stavu věci a nepřihlédly k jím předloženým důkazům. Navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
Matka v podaném vyjádření namítá, že dovolání podle §237 odst. 2 písm. b) o.s.ř. není přípustné a navrhuje, aby je proto dovolací soud odmítl.
Nejvyšší soud České republiky, který jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) věc projednal bez jednání (§243a odst. 1, věta první, o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.).
Přípustnost dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu upravuje o. s. ř. v ustanoveních §237, §238, §238a a §239 o. s. ř.
Podle §237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, a/ jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, b/ jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl
ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil, c/ jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b)
a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; podle odst. 2 písm. b) dovolání podle odst. 1 není přípustné
ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, o určení (popření) rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení.
Podle §238 o. s. ř. dovolání je přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto a/ o žalobě na obnovu řízení, b/ o zamítnutí návrhu na změnu rozhodnutí (§235h odst. 1 věta druhá); ustanovení §237 platí obdobně.
Podle §238a o. s. ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto a/ ve věci konkursu a vyrovnání, b/ o žalobě pro zmatečnost, c/ o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, d/ ve věci zastavení výkonu rozhodnutí, e/ ve věci udělení příklepu ve výkonu rozhodnutí, f/ o rozvrhu rozdělované podstaty ve výkonu rozhodnutí,
g/ o povinnostech vydražitele uvedeného v §336m odst. 2 (§226n) a v §338za odst. 2; ustanovení §237 odst. 1 a 3 platí obdobně.
Podle §239 o. s. ř. dovolání je přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo a/ rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží, b/ v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle
§107 odst. 5, o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (§107a), o přistoupení dalšího účastníka (§92 odst. 1) a o záměně účastníka (§92 odst. 2), rovněž proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo a/ potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle §104 odst. 1, b/ potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto v týchž případech, jež jsou uvedeny v odst. 1 písm. b), a též proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby); to neplatí, jestliže byl odmítnut návrh
na předběžné opatření (§75a).
Dovolání v této věci směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích o výživném pro děti dovolatele změněn. Z hlediska přípustnosti dovolání podle citovaných ustanovení o.s.ř. tak přichází v úvahu pouze §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. To se však nevztahuje na rozsudky ve věcech upravených v zákoně o rodině, s výjimkou rozsudků o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, o určení (popření) rodičovství nebo
o nezrušitelné osvojení (§237 odst. 2 písm. b/ o.s.ř.).
Se zřetelem k této zákonné úpravě přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu měnícímu rozsudek soudu prvního stupně ve věcech upravených zákonem o rodině, mezi něž patří i rozsudky upravující výživné mezi rodiči a dětmi
(§85 a násl. zák. o rodině), aniž by posuzovaná věc byla výjimkou ve smyslu §237 odst. 2 písm. b) o.s.ř., nelze učinit jiný závěr, než že pro povahu věci, v níž odvolací soud rozhodoval, není dovolání ve smyslu §237 o.s.ř. přípustné.
Protože dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž z vyložených důvodů dovolání není přípustné, dovolacímu soudu nezbylo, než je odmítnout, aniž by se mohl zabývat jeho důvodností (§243b odst. 5, 6 část věty
za středníkem, §218 písm. c/ o.s.ř.).
Protože dovolatelovo dovolání bylo odmítnuto, je povinen ve smyslu §243b odst. 4 věta první, §224 odst. 1, §151 odst. 1,2 a §146 odst. 3 o.s.ř. nahradit ostatním účastníkům náklady, které v dovolacím řízení vynaložili.
MUDr. V. V. vynaložila v dovolacím řízení náklady na zastoupení advokátem. Rozhodování o odměně za zastupování advokátem se řídí vyhláškou č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif),
ve znění pozdějších předpisů, ve znění vyhlášky č. 49/2001 Sb. Z této vyhlášky
(srov. její ustanovení §7 písm. b/, §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15, §18 odst. 1) vyplývá, že advokátu zastupujícímu MUDr. V. V. náleží odměna ve výši 250,- Kč
a paušální částka náhrad za jeden úkon právní služby ve výši 75,- Kč (§13 odst. 3, §11 odst. 1 písm. d/ cit. vyhlášek). Celkovou částku 325,- Kč u MUDr. V. V. je dovolatel povinen zaplatit v zákonné lhůtě (§160 odst. 1 o.s.ř.) k rukám advokáta, který jmenovanou v dovolacím řízení zastupoval (§149 odst. 1 o.s.ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení mezi dovolatelem a oběma dětmi bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věta první, §224 odst. 5 věta první, §224 odst. 1,
§151 odst. 1 a §146 odst. 2 věta první o.s.ř., když úspěšným dětem v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 2. února 2004
JUDr. Karel Podolka, v. r.
předseda senátu