ECLI:CZ:NS:2004:30.CDO.710.2003.1
sp. zn. 30 Cdo 710/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Karla Podolky a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Pavla Pavlíka ve věci žalobce Ing. M. Š., zastoupeného advokátem, proti žalovanému Finančnímu ředitelství pro město P., o přezkoumání rozhodnutí správního orgánu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 38 Ca 197/2001, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. září 2002, č.j. 38 Ca 197/2001-63, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem v záhlaví označeným zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 25.1.2001, č.j. FŘ-10560/13/00, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání platebnímu výměru na daň z přidané hodnoty za
4. čtvrtletí roku 1996, č.j. 208132/98/010917/6077, ze dne 22.10.1998, vydanému Finančním úřadem pro P., a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Proti tomuto rozsudku podal dne 7.1.2003 žalobce dovolání, jímž se domáhá zrušení napadeného rozsudku.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po přezkoumání věci bez jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) dospěl k závěru, že žalobcem podanému dovolání nelze vyhovět.
Podle §236 odst. 1 o.s.ř. lze napadnout dovoláním pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
V této věci ovšem nerozhodoval Městský soud v Praze jako odvolací soud, nýbrž jako věcně příslušný soud k přezkoumání rozhodnutí uvedeného správního orgánu podle části páté o.s.ř. platné do 31.12.2002 označené jako Správní soudnictví, podle §246 odst. 1 a §247 a násl. o.s.ř. Pro rozhodování o žalobách proti rozhodnutím správních orgánů platilo ust. §250j odst. 4 o.s.ř., podle něhož proti rozhodnutí soudu (jenž rozhodoval o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu) není přípustný opravný prostředek.
Tato dosavadní úprava správního soudnictví byla s účinností od 1.1.2003 zákonem č. 151/2002 Sb. nahrazena novou úpravou části páté o.s.ř. upravující řízení
ve věcech, o nichž bylo rozhodnuto jiným orgánem (§244 až §2501 o.s.ř.).
Podle §3 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, účinného
od 1.1.2003 (§135 cit. zákona), od uvedeného data ve správním soudnictví jednají a rozhodují krajské soudy a Nejvyšší správní soud.
Protože v přechodných ustanoveních zákona č. 151/2002 Sb. (čl. XXV) ani zákona č. 150/2002 Sb. není nic jiného stanoveno, není k projednání dovolání proti rozhodnutím krajských soudů (Městského soudu v Praze) ve věcech žalob proti rozhodnutím správních orgánů podle §246 odst. 1 a §247 a násl. o.s.ř. ve správním soudnictví, podaným po 1.1.2003, upravena ani funkční příslušnost Nejvyššího soudu. Tím, že žalobce dovolání přesto podal, uvedenou podmínku dovolacího řízení zcela pominul. Nedostatek funkční příslušnosti je však neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení. Řízení o takovém dovolání, které označenou vadou trpí, proto nelze než podle §104 odst. 1 o.s.ř. zastavit (§243c o.s.ř.). Povolán k takovému rozhodnutí je Nejvyšší soud, který je nejen vrcholným článkem soustavy obecných soudů, ale též tím soudním orgánem, který je k rozhodnutí o dovolání příslušným (srv. též rozhodnutí č. 75 ročník 2001 časopisu Soudní judikatura, č. 7, str. 320 a následující).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn tím, že žalobce, který z procesního hlediska zavinil, že dovolací řízení muselo být zastaveno, na náhradu svých nákladů nemá právo a žalovanému v daném stádiu řízení náklady nevznikly
(§243b odst. 5, §146 odst. 2 věta první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 o.s.ř.).
V Brně dne 28. dubna 2004
JUDr. Karel Podolka, v. r.
předseda senátu