ECLI:CZ:NS:2004:30.CDO.881.2004.1
sp. zn. 30 Cdo 881/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Karla Podolky v právní věci žalobkyně P. L., zastoupené advokátkou, proti žalovanému A. N., zastoupenému advokátem, o určení neplatnosti závěti, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 12 C 254/97, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 2. prosince 2003, č.j. 11 Co 129/2003-124, takto:
I. Dovolání žalovaného se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně se domáhala žalobou podanou dne 14.10.1997 určení, že „závěť zůstavitelky M. K., zemřelé dne 1.12.1995, datovaná 30.4.1993 v Ú. n.L., podle které je dědicem ½ veškerého majetku zůstavitelky, sestávajícího z domu čp. 646 v Ch. s garáží, všemi stavbami, přístavbami i pozemky, žalovaný A. N.“, je neplatná.
Okresní soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 1.12.1998, č.j. 12 C 254/97-41, žalobě vyhověl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 13.12.1999, č.j. 11 Co 226/99-55, rozsudek soudu prvního stupně ze dne 1.12.1998, č.j. 12 C 254/97-41, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Vycházel přitom ze závěru, že soud prvního stupně „závěť prohlásil za neplatnou předčasně, aniž pro takový závěr měl spolehlivý podklad ve zjištění skutkového stavu“.
Okresní soud v Ústí nad Labem po doplnění dokazování rozsudkem ze dne 20.12.2002, č.j. 12 C 254/97-102, doplněným usnesením ze dne 20.1.2003, č.j.
12 C 254/97-109, opětně žalobě vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 8.525,- Kč, do patnácti dnů od právní moci rozsudku „na účet“ její zástupkyně, a zaplatit „státu - České republice náklady řízení
za znalečné“ v částce 1.997,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku „na účet nebo
do pokladny Okresního soudu v Ústí nad Labem“.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 2.12.2003, č.j. 11 Co 129/2003-124, rozsudek soudu prvního stupně ze dne 20.12.2002, č.j. 12 C 254/97-102, doplněný usnesením ze dne 20.1.2003, č.j. 12 C 254/97-109, jako věcně správný potvrdil a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 3.175,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že zůstavitelka při pořízení posuzované závěti „trpěla trvalou a závažnou duševní poruchou, která ji činila k tomuto právnímu úkonu neschopnou“.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. S poukázáním na ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. namítá, že odvolací soud „rozhodl na podkladě neúplně zjištěného skutkového stavu“, když „nevyhověl návrhu dovolatele na doplnění řízení o přezkoumání znaleckého posudku revizním znalcem“. Současně odvolacímu soudu vytýká, že nezkoumal naléhavý právní zájem žalobkyně
na požadovaném určení. Navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil
a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§240 odst. 1 o.s.ř.), přezkoumal napadený rozsudek bez nařízení jednání (§243a odst. 1, věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§237 odst.1 písm. a) o.s.ř.], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§237 odst. 1 písm.b) o.s.ř.], nebo jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §237 odst.1 písm.b) o.s.ř. a jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má
ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§237 odst.1 písm.c) o.s.ř.].
Podle ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu
s hmotným právem.
Protože - jak vyplývá z uvedeného - dovolání může být podle ustanovení §237 odst.1 písm.c) o.s.ř. přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek, je dovolatel oprávněn napadnout rozhodnutí odvolacího soudu především z důvodu uvedeného
v ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř.; z důvodu uvedeného v ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. je dovolatel oprávněn napadnout rozhodnutí odvolacího soudu jen za předpokladu, že tvrzená vada řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, je bezprostředním důsledkem řešení otázky procesněprávní povahy. Těmito dovolacími důvody vymezené právní otázky současně musí mít zásadní význam a musí být pro rozhodnutí věci určující; za otázku určující přitom nelze považovat otázku, jejíž posouzení samo o sobě nemá na konečné rozhodnutí soudu o věci samé žádný vliv. Dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř. již neslouží k řešení právních otázek, ale k nápravě případného pochybení, spočívajícího v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování; přípustnost dovolání
k přezkoumání rozsudku odvolacího soudu z tohoto důvodu tedy nemůže být založena podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Žalovaný napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně o věci samé potvrzen. Protože dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. není v této věci přípustné (ve věci nebylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než
v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil), může být přípustnost dovolání v této věci založena jen
při splnění předpokladů uvedených v ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přitom není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam; přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže rozhodnutí odvolacího soudu
po právní stránce zásadní význam skutečně má.
Žalovaný v dovolání vytýká odvolacímu soudu, že „rozhodl na podkladě neúplně zjištěného skutkového stavu“, když „nevyhověl jeho návrhu na doplnění řízení
o přezkoumání znaleckého posudku revizním znalcem“, a že nezkoumal naléhavý právní zájem žalobkyně na požadovaném určení.
Správnost rozsudku odvolacího soudu z hlediska takto vymezených dovolacích důvodů nemůže dovolací soud přezkoumat, neboť tyto důvody nejsou způsobilé založit přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. V případě těchto dovolacích důvodů totiž nelze učinit závěr, že napadené rozhodnutí má ve věci samé
po právní stránce zásadní význam.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalovaného není přípustné ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaného - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1, §146 odst. 3 o.s.ř.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. dubna 2004
JUDr. Roman Fiala, v.r.
předseda senátu