ECLI:CZ:NS:2004:30.CDO.966.2003.1
sp. zn. 30 Cdo 966/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobců: A) V. M. a B) Z. M., obou zastoupených advokátkou, proti žalovaným: 1) M. Š. a 2) M. Š., zastoupenému advokátem, o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 10 C 183/97, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. prosince 2001, č. j. 13 Co 526/2001-154, takto:
I. Dovolání žalobců proti výrokům II., III. a IV. rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. prosince 2001, č. j. 13 Co 526/2001-154, kterými byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen ve výrocích I. a V., zrušen
ve výrocích III. a IV. a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení, se odmítá.
II. Žalobci jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalovanému 2)
na náhradě nákladů dovolacího řízení 5.150,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta .
Odůvodnění:
Rozsudkem ze dne 28.4.2000, č. j. 10 C 183/97-124, ve znění opravného usnesení ze dne 29.3.2001, č. j. 10 C 183/97-145, Okresní soud v Bruntále zamítl žalobní návrh žalobců na určení, že žalobci jsou vlastníky „nemovitostí, a to rodinného domku č. p. 93 na parcele číslo 132 – zastavěná plocha a parcely číslo 349 – zahrada
a parcely číslo 350 – zahrada, to vše zapsáno na LV číslo 5 pro katastrální území Z., obec Z., okres B., vedené u Katastrálního úřadu v B., pracoviště K. (výrok I.); návrh žalovaných „na stanovení povinnosti žalobců zaplatit žalovaným 41.900,- Kč“ vyloučil k „samostatnému řízení“ (výrok II.); uložil žalobcům povinnost zaplatit žalovanému M. Š. mladšímu na nákladech řízení 37.960,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.); žalovanému M. Š. staršímu právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal (výrok IV.); uložil žalobcům povinnost zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Bruntále na nákladech řízení 2.031,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok V.) a zastavil řízení „o návrhu žalovaných na určení vlastnictví“ ke shora popsaným nemovitostem (výrok VI). Při zamítnutí žaloby vycházel ze závěru, že „žalobci v řízení neprokázali“, že kupní smlouva, jejímž předmětem byly výše uvedené nemovitosti, a kterou žalobci, zastoupeni V. H., uzavřeli dne 7.1.1997 se žalovanými, je neplatná.
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 5.12.2001, č. j. 13 Co 526/2001-154, odvolání žalobců v části směřující proti výrokům II. a VI. rozsudku soudu prvního stupně odmítl (výrok I.); výroky I. a V. rozsudku soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil (výrok II.); výroky III. a IV. rozsudku soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (výrok III.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok IV.). Ve vztahu k výroku II. svého rozhodnutí vycházel ze závěru, že žalobci nejsou vlastníky sporných nemovitostí, neboť kupní smlouvou ze dne 7.1.1997, kdy za žalobce jednal v zastoupení V. H., „došlo k perfektnímu převodu vlastnictví nemovitostí (ust. §133 odst. 2 o. z.)“ na žalované.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání. Uvádějí, že „napadají celý rozsudek“ odvolacího soudu, protože „mají za to, že odst. I. rozsudku okresního soudu je určujícím pro vyslovení zbývajících výroků rozsudku“. Přípustnost dovolání dovozují z toho, že Krajský soud „připustil dovolání za podmínek ustanovení
§237 a násl. o.s.ř.“. Namítají, že „provedené důkazy soudy obou stupňů správně nezhodnotily a nevyvodily z nich správný právní závěr“; že soudy „nesprávně vyhodnotily“, že smlouva o půjčce ze dne 5.4.1996“, kterou žalobci uzavřeli s V. H., „je smlouvou platnou“ a že „V. H. nepostupoval v souladu s mandátní smlouvou“, když za žalobce uzavřel smlouvu o prodeji předmětných nemovitostí žalovaným. Navrhli, aby Nejvyšší soud ČR rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaný 2) ve vyjádření k dovolání žalobců zejména uvedl, že dovolání „není přípustné, neboť v dané věci nejsou splněny zákonné podmínky pro uplatnění tohoto mimořádného opravného prostředku“.
Vzhledem k tomu, že napadený rozsudek odvolacího soudu byl vydán sice po 1.1.2001, ale v souladu s ustanovením bodu 15., Části dvanácté, Hlavy I zákona
č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - jak vyplývá také z jeho odůvodnění -
po řízení provedeném podle „dosavadních právních předpisů“ (podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000), je třeba dovolání proti němu podané
i v současné době projednat a rozhodnout (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád,
ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) rovněž podle „dosavadních právních předpisů“, tj. podle Občanského soudního řádu ve znění účinném
do 31.12.2000 (dále jen „o.s.ř.“).
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnými osobami (účastníky řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř., se nejprve zabýval otázkou, zda jde o dovolání přípustné.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu (s výjimkou rozsudků, kterými bylo vysloveno, že se manželství rozvádí, že je neplatné nebo že zde není), jestliže trpí vadami uvedenými v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. Dovolání je též přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé [§238 odst. 1 písm. a) o.s.ř.]. Dovolání je přípustné také proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§238 odst. 1 písm. b) o.s.ř.]. Dovolání je rovněž přípustné proti rozsudku nebo usnesení odvolacího soudu
ve věci samé, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu (§239 odst. 1 o.s.ř.). Nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku nebo před vyhlášením (vydáním) usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (§239 odst. 2 o.s.ř.).
Podle ustanovení §238a odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo
a) změněno usnesení soudu prvního stupně; to neplatí, jde-li o usnesení
o nákladech řízení, o příslušnosti, o předběžném opatření, o přerušení řízení,
o pořádkové pokutě, o znalečném, o tlumočném, o soudním poplatku, o osvobození
od soudních poplatků, o ustanovení zástupce účastníku nebo jeho odvolání,
o nepřipuštění zastoupení, o odměně notáře za prováděné úkony soudního komisaře
a jeho hotových výdajích, o odměně správce dědictví a jeho hotových výdajích,
b) rozhodnuto tak, že se zpětvzetí návrhu nepřipouští, nebo tak, že se zpětvzetí návrhu připouští, rozhodnutí soudu prvního stupně zrušuje a řízení zastavuje (§208 o.s.ř.); to neplatí o věcech, v nichž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč,
c) rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží,
d) odvolacím soudem potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo řízení zastaveno pro nedostatek pravomoci soudu,
e) odvolání odmítnuto,
f) odvolací řízení zastaveno.
V posuzovaném případě žalobci dovoláním napadají rozsudek odvolacího soudu ve výroku II., kterým byly potvrzeny výroky I. rozsudku soudu prvního stupně (o věci samé) a V. (o náhradě nákladů řízení státu); ve výroku III., kterým byly zrušeny výroky III. a IV. rozsudku soudu prvního stupně (o náhradě nákladů mezi účastníky řízení)
a věc byla vrácena k dalšímu řízení a ve výroku IV., jímž odvolací soud rozhodl
o nákladech odvolacího řízení.
Z obsahu dovolání je současně patrno, že žalobci dovoláním nenapadají výrok
I. rozsudku odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání žalobců proti výrokům II. a VI. rozsudku soudu prvního stupně, neboť uplatněné dovolací důvody proti tomuto výroku nesměřují a nejedná se o výrok závislý na výrocích dovoláním napadených
[§242 odst. 2 písm. b) o.s.ř.].
Protože žalobci napadají dovoláním rozsudek odvolacího soudu, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně o věci samé potvrzen (výrok II. rozsudku odvolacího soudu), aniž by předtím byl rozsudek soudu prvního stupně zrušen, není v této věci dovolání přípustné podle ustanovení §238 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř.
Podmínky přípustnosti dovolání stanovené v ustanovení §239 odst. 1 i 2 o.s.ř.
v dané věci rovněž nejsou splněny, protože odvolací soud ve výroku svého rozhodnutí přípustnost dovolání nevyslovil (přípustnost dovolání nemůže být založena pouhým poučením připojeným na závěr rozhodnutí odvolacího soudu, jímž jsou pouze obecně vymezeny podmínky, za nichž je možno dovolání podat), a dovolatelé (jejich zástupce) návrh na vyslovení přípustnosti dovolání před vydáním rozsudku odvolacího soudu neučinili.
V posuzovaném případě žalobci napadají dovoláním rozsudek odvolacího soudu také ve výrocích o náhradě nákladů řízení státu před soudem prvního stupně a o náhradě nákladů mezi účastníky řízení před soudem prvního i druhého stupně (výroky II., III., IV. rozsudku odvolacího soudu).
O náhradě nákladů řízení soud v občanském soudním řízení rozhoduje usnesením (srov. §167 odst. 2 o. s. ř.); povahu usnesení toto rozhodnutí neztrácí ani
v případě, jestliže je přičleněno k rozhodnutí o věci samé, u něhož je stanovena forma rozsudku. Přípustnost dovolání proti těmto výrokům rozsudku odvolacího soudu je proto třeba posoudit shodně, jako kdyby bylo dovoláním napadeno usnesení odvolacího soudu.
Dovolání proti rozhodnutí o náhradě nákladů řízení zákon [srov. §238a odst.1 písm.a), část věty za středníkem o. s. ř.], nepřipouští. Přípustnost dovolání proti tomuto rozhodnutí nelze úspěšně dovozovat ani z ustanovení §239 o. s. ř., protože nejde
o usnesení ve věci samé.
V případě výroku III. rozsudku odvolacího soudu navíc přípustnost dovolání nepřichází v úvahu již proto, že se jedná o usnesení odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Vzhledem k tomu, že dovolatelé netvrdí a ani z obsahu spisu nevyplývá, že by rozsudek odvolacího soudu trpěl některou z vad uvedených v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř., je nepochybné, že dovolání, pokud jsou jím napadeny výroky II., III. a IV. rozsudku odvolacího soudu, směřuje proti rozhodnutím odvolacího soudu, proti nimž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobců v tomto rozsahu – aniž by se mohl věcí dále zabývat – podle ustanovení §243b odst. 4 věty první a §218 odst. 1 písm. c) o.s.ř. odmítl.
Protože dovolání žalobců bylo odmítnuto, jsou žalobci povinni ve smyslu ustanovení §243b odst. 4 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 2 věty první (per analogiam) o.s.ř. nahradit žalovaným náklady, které v dovolacím řízení vynaložili
k účelnému uplatňování nebo bránění práva.
Žalovanému 1) v dovolacím řízení žádné účelně vynaložené náklady nevznikly.
Žalovaný 2) vynaložil v dovolacím řízení náklady na zastoupení advokátem. Vzhledem k tomu, že dovolací řízení v této věci bylo zahájeno (dovolání bylo podáno) po 1.1.2001, řídí se rozhodování o odměně za zastupování advokátem právními předpisy účinnými ode dne 1.1.2001 (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, body 1. a 10. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád,
ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), tj. vyhláškou č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů
a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, ve znění vyhlášky č. 49/2001 Sb. Z této vyhlášky (srov. její ustanovení §5 písm.b), §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 vyplývá, že advokátu zastupujícímu v dané věci žalovaného 2) náleží odměna ve výši 5.000,- Kč a paušální částka náhrad za dva úkony právní služby ve výši 150,- Kč (srov. §13 odst. 3, §11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění vyhlášek č. 235/1997 Sb.
a č. 484/2000 Sb.). Celkovou částku 5.150,- Kč jsou žalobci povinni společně
a nerozdílně zaplatit v zákonné lhůtě (§160 odst. 1 o.s.ř.) k rukám advokáta, který žalovaného 2) v dovolacím řízení zastupoval (§149 odst.1 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. června 2004
JUDr. Roman F i a l a , v. r.
předseda senátu