ECLI:CZ:NS:2004:32.ODO.1010.2003.1
sp. zn. 32 Odo 1010/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Kateřiny Hornochové v právní věci žalobkyně E., spol. s r.o., zastoupené, advokátem, proti žalované W. spol. s r.o., zastoupené, advokátem, o zaplacení 54.436,90 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 11 C 239/2002, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. února 2003, č.j. 15 Co 483/2002-42, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 3 rozsudkem ze dne 28. června 2002, č.j. 11 C 239/2002-25, žalované uložil zaplatit žalobkyni částku 54.436,90 Kč s příslušenstvím a náklady řízení. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně došlo mezi účastníky k uzavření kupní smlouvy podle §409 obchodního zákoníku, na základě níž žalobkyně zboží žalované dodala, a proto žalované vznikla povinnost za dodané zboží zaplatit dohodnutou kupní cenu. Jestliže tak neučinila, dostala se do prodlení s plněním peněžitého závazku a žalobkyni vznikl vedle práva na zaplacení kupní ceny i nárok na zaplacení požadovaného úroku z prodlení. Proto žalobě v plném rozsahu vyhověl.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 27. února 2003, č.j. 15 Co 483/2002, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými závěry, jakož i s právním posouzením věci soudu prvního stupně a nepřisvědčil tak odvolatelce (žalované), namítající, že v řízení nebylo prokázáno dodání zboží a dohoda účastníků o jeho ceně. Uvedl, že v řízení bylo dodání zboží prokázáno svědeckou výpovědí svědka Daňo a dále fotokopií faktury předané žalobkyní žalované, přičemž neakceptoval námitku žalované proti věrohodnosti uvedeného svědka pouhým odkazem na to, že je zaměstnancem žalobkyně. Z předložené fotokopie faktury vzal rovněž za prokázané, že mezi účastníky došlo i k dohodě o ceně dodaného zboží. Proto rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, opírajíc jeho přípustnost o zásadní právní význam napadeného rozhodnutí podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) pro jeho rozpor s hmotným právem. Dovolatelka soustředila výhrady do závěrů soudu prvního stupně o uzavření kupní smlouvy a o dodání zboží žalobkyní žalované. Konkrétně namítla, že mezi účastníky nemohlo k uzavření kupní smlouvy dojít, neboť mezi nimi nedošlo k dohodě o kupní ceně jako o jedné z jejich podstatných náležitostí. Rovněž tak za prokázané nelze mít podle dovolatelky dodání zboží, neboť žalobkyně originál dodacího listu či jiné listiny prokazující tuto skutečnost nepředložila; za takový důkaz nelze považovat fotokopii faktury, jejíž pravost a správnost v průběhu celého řízení žalovaná popírala, ani svědeckou výpověď svědka D. Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud odložil vykonatelnost napadeného rozhodnutí a aby rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
V souladu s body 1., 15. a 17., hlavy I., části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se pro dovolací řízení uplatní občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2001.
Dovolání v této věci není přípustné.
Podle ustanovení §236 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Jde-li o rozsudek, jímž byl odvolacím soudem potvrzen v pořadí první rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé (jak tomu bylo i v posuzovaném případě), přichází v úvahu přípustnost dovolání jen podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., pokud dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním právním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních (ať již v rovině procesní nebo z oblasti hmotného práva), jiné otázky (zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění) přípustnost dovolání nezakládají. Způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je tak zásadně důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a není jím naopak důvod, kterým by bylo možné vytýkat nesprávnost skutkových zjištění (§241a odst. 3 o. s. ř.).
Přitom otázku, zda dovoláním napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, řeší dovolací soud jako otázku předběžnou. Přípustnost dovolání pak není založena pouhým tvrzením dovolatele, že rozhodnutí odvolacího soudu zásadní význam po právní stránce má, nýbrž až kladným závěrem dovolacího soudu, že tomu tak vskutku je.
V projednávané věci – jak je patrno z obsahu dovolání – je výtka nesprávnosti právního posouzení věci založena na kritice správnosti skutkových zjištění o dohodě účastníků o kupní ceně zboží a o prokázání dodání zboží žalobkyní žalované. Dovolatelce nejde o řešení právní otázky, zda cena je či není podstatnou náležitostí kupní smlouvy, ale o to, zda v daném případě učiněnými úkony účastníků došlo k dohodě o ceně, což je otázka skutkového zjištění. Rovněž tak je otázkou skutkového zjištění, zda bylo prokázáno dodání zboží.
Dovolatelka tak přehlíží, že skutkový základ sporu se v dovolacím řízení nemůže změnit a že přezkumná činnost dovolacího soudu směřuje k posouzení právní kvalifikace věci včetně procesních aspektů bez toho, že by byl oprávněn zasahovat do skutkového stavu, zjištěného v nalézacím řízení soudy nižších stupňů. Případná neúplnost nebo nesprávnost skutkových zjištění a závěrů, k nimž odvolací soud dospěl a na nichž své rozhodnutí založil, není totiž žádným z dovolacích důvodů uvedených v ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř., nýbrž může být (při splnění dalších předpokladů) dovolacím důvodem podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř. (prostřednictvím kterého lze namítat, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování). Tento dovolací důvod však není relevantním dovolacím důvodem v případě, že přípustnost dovolání má být založena podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Vzhledem k tomu, že dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu neřeší žádnou otázku zásadního právního významu, kterou by dovolatelka v dovolání namítala, není dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné.
Tento závěr s sebou nese konečné posouzení podaného dovolání jako nepřípustného. Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první), odmítl [§243b odst. 5 věta první, §218 písm. c) o. s. ř.].
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy neúspěšná žalovaná nemá právo na náhradu těchto nákladů a žalobkyni v souvislosti s tímto řízením žádné prokazatelné náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 26. května 2004
JUDr. Miroslav Gallus, v.r.
předseda senátu