ECLI:CZ:NS:2004:32.ODO.1030.2003.1
sp. zn. 32 Odo 1030/2003-II
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobce S. D., zastoupeného, advokátem, proti žalovanému Ing. V. J., zastoupenému, advokátem, o zaplacení 123 552,80 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 20 C 28/99, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. ledna 2003 č. j. 21 Co 442/2002 - 226, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 12. září 2002 č. j. 20 C 28/99 - 203 uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 2 561,20 Kč s 21% úrokem z prodlení od 11. 2. 1998 do zaplacení (výrok I.), zamítl žalobu, co do požadované částky 93 552,80 Kč s 21% úrokem z prodlení od 11. 2. 1998 do zaplacení (výrok II.), zastavil řízení co do částky 27 438,80 Kč (výrok III.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky IV., V., VI.).
K odvolání žalobce proti výroku II., jímž byla žaloba zamítnuta a výrokům IV., VI., jimiž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, rozsudku soudu prvního stupně Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 21. ledna 2003 č. j. 21 Co 442/2002 - 226 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Shodně jako soud prvního stupně vycházel odvolací soud ze zjištění, že účastníci uzavřeli smlouvu o dílo ve smyslu §631 a násl. obč. zák., kterou se žalobce zavázal vykonat pro žalovaného instalatérské a topenářské práce týkající se ústředního plynového topení v rodinném domku v S. Žalobce dílo nedokončil a žalovaný dne 30. 3. 1997 od smlouvy odstoupil. Znaleckým posudkem č. 661-18/02 soudního znalce Ing. V. Š. a jeho výpovědí bylo prokázáno, že hodnota provedených prací a použitého materiálu odpovídá částce 96 114,17 Kč. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že za žalovaného uhradila žalobci částku 93 552, 80 Kč obchodní společnost A. P., s. r. o., jejímž společníkem byl žalovaný.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. b) nebo §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování. Žalobce nesouhlasí se skutkovým závěrem soudů, že obchodní společnost platila za žalovaného práce provedené na domě v S. I když soudy vycházely z nesprávného skutkového závěru, že za žalovaného zaplatila cenu provedených prací A. P. s. r. o., dospěly soudy k nesprávnému právnímu posouzení, neboť toto plnění nemůže být považováno za plnění žalovaného, protože pro změnu dlužníka neexistoval žádný platný titul - např. písemná smlouva o převzetí dluhu nebo o přistoupení závazku. Dovolatel navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a v napadeném rozsahu i rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení.
Dovolání bylo podáno včas k tomu legitimovaným subjektem (žalobcem) řádně zastoupeným advokátem, není však v dané věci přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §237 o. s. ř. dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu,
a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,
b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterou soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,
c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Přestože v posuzované věci odvolací soud potvrdil v pořadí druhý rozsudek soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku, avšak odvolací soud, který zrušil v pořadí první rozsudek soudu prvního stupně jej nezavázal právním názorem, je namístě přípustnost dovolání uvažovat výlučně v intencích ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Podle §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Předpokladem přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. dále je, že řešená právní otázka měla pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou otázku, na níž výrok odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení založen. Zásadní právní význam pak má rozsudek odvolacího soudu zejména tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí v konkrétní věci, ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec, nebo obsahuje-li řešení právní otázky, které je v rozporu s hmotným právem. Dovolání je přípustné, jde-li o řešení otázek právních, a to jak procesně, tak hmotněprávních; jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění, přípustnost dovolání nezakládají.
Správnost rozsudku odvolacího soudu z hlediska výtky nesprávného skutkového zjištění, že za žalovaného uhradila žalobci částku 93 552,80 Kč A. P., s. r. o., kterou žalobce uplatnil, nepřísluší dovolacímu soudu přezkoumat, neboť skutečnost, že rozsudek odvolacího soudu eventuelně vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování, případně že řízení je postiženo vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, nezakládá – jak bylo výše vyloženo – přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Napadené rozhodnutí nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť odvolací soud neřeší právní otázku zaplacení dluhu věřitelem dlužníka v rozporu s hmotným právem (§534 obč. zák.) a nejsou zde splněny ani další podmínky stanovené v §237 odst. 3 o. s. ř. tj. řešení právní otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně.
Odvolacímu soudu i soudu prvního stupně nelze vytknout nesprávné právní posouzení věci pokud dovodily, že místo žalovaného splnil závazek žalobci jeho věřitel, aniž došlo ke změně závazku na straně dlužníka ve smyslu §531 obč. zák. převzetím dluhu nebo ve smyslu §533 obč. zák., přistoupením k závazku, jak namítá žalobce. Soudy v daném případě vyšly z ust. §534 obč. zák., podle kterého jde o tzv. převzetí plnění na základě dohody dlužníka s třetí osobou, kdy se nejedná o změnu v subjektech závazku, jak nesprávně dovozuje žalobce. Základní závazkový právní vztah mezi žalovaným (dlužníkem) a žalobcem (věřitelem) se nezměnil. Mimo tento vztah vznikl nový závazkový právní vztah výhradně mezi žalovaným (dlužníkem) a obchodní společností A. P., s. r. o (přejímatelem povinností k plnění), a to na základě vnitřní dohody mezi nimi. Písemná forma dohody není předepsána a ani se nevyžaduje souhlas žalobce (věřitele), ten nemusel být o této dohodě vůbec informován. Podle této dohody měla A. s. r. o. povinnost vůči žalovanému zaplatit za něj závazek jeho věřiteli - žalobci. Žalovaný svou povinnost vůči žalobci splnil tím, že dluh za něj uhradila A. s. r. o. Žalobce tak po žalovaném nemůže požadovat vymáhanou částku.
Protože ani přípustnost dovolání proti rozsudečnému výroku, jímž odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení, nelze dovodit ze žádného ustanovení občanského soudního řádu, je nepochybné, že dovolání žalobce směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; dovolací soud proto takové dovolání – aniž se mohl věcí dále zabývat – jako nepřípustné odmítl (§243a odst. 1 věta první, §243b odst. 5 o. s. ř.).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 o. s. ř., §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., kdy žalobce nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení a žalovanému v souvislosti s tímto řízením náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 20. dubna 2004
JUDr. Kateřina Hornochová, v.r.
předsedkyně senátu